Z deníku Parlamentu: Redefinice trestného činu znásilnění

Podle statistik zažije znásilnění každá desátá žena a každý třicátý muž. 90 procent znásilněných jsou ženy, 90 procent z nich má přetrvávající následky. 50 procent znásilnění spáchá manžel nebo partner oběti, dalších 40 procent spáchá někdo známý. To znamená, že v 90 procentech případů se jedná o znásilnění blízkým člověkem. Nahlášeno je pouhých pět procent případů znásilnění.

Novela mění trestný čin znásilnění tak, aby odpovídal modernímu pojetí, které opouští koncept znásilnění jako silou vynucený pohlavní styk. Nahrazuje jej konceptem pohlavního styku bez souhlasu. Fungovat má na základě pravidla „NE znamená NE“.

Za trestný čin znásilnění bude podle zahraničních vzorů považována každá soulož a další srovnatelné sexuální praktiky, s nimiž jeden z účastníků nebude souhlasit. Pokud je toho oběť schopna, má jakkoliv projevit svůj nesouhlas se sexuálním aktem, například slovně, gesty nebo fyzickým odporem. Vychází se z předpokladu, že napadený člověk dokáže dát svůj nesouhlas zřetelně najevo, ať už verbálně nebo neverbálně. Není-li toho schopen, uplatní se jako doposud koncept zneužití bezbrannosti oběti.

Případy, kdy oběť není schopna z objektivního důvodu projevit svoji vůli, případně je tato schopnost podstatně snížena, jsou například nemoc, duševní porucha, spánek, silná opilost, zdravotní hendikep, spoutání, nízký nebo vysoký věk. Výslovně se nově jako důvod bezbrannosti uvádí silný ochromující stres, který vyjadřuje velmi časté stavy, kdy oběť takzvaně „zamrzne“ a není schopna se bránit. To se týká zhruba sedmdesáti procent všech napadených.

Zároveň návrh stanovuje věkovou hranici 12 let, do jejíhož dosažení je dítě vždy považováno za bezbranné pouze z důvodu nízkého věku, a sexuální praktiky s ním budou vždy trestné jako znásilnění v případě penetrace nebo jako sexuální útok v případě jiných sexuálních praktik. Toto jednání bude trestáno podstatně přísněji než dnes, kdy je tento trestný čin velmi často posuzován jako pohlavní zneužití.

Nově se zpřísňuje znásilnění těhotné ženy, způsobení jejího těhotenství nebo spáchání trestného činu s další osobou či se zbraní. Novela také navrhuje doplnit trestný čin zneužití tísně oběti. V praxi může jít o případy domácího násilí, kdy součástí dlouhodobých násilných projevů pachatele může být vynucování sexuálních praktik, aniž by oběť vyjádřila nesouhlas s takovým jednáním, a aniž by byla ve stavu bezbrannosti.

Dále novela posiluje právo oběti „být slyšena“ v trestním řízení. Zdůrazňuje poučovací povinnost orgánů činných v trestním řízení vůči oběti, pokud jde o její právo učinit prohlášení o dopadech trestného činu na její život, aby státní zástupce a soudce mohl tyto dopady zohlednit.