Uznávání rozhodnutí vydaných orgány jiného státu

Uznání rozhodnutí přitom spočívá v tom, že se cizímu rozhodnutí, tj. rozhodnutí vydaného orgány jiného státu, přiznávají tytéž právní účinky jako rozhodnutí vydanému v tuzemsku. Důsledkem uznání cizího rozhodnutí je právě takový právní stav, který by nastal, kdyby o téže věci rozhodl český orgán (např. český soud). Cizím rozhodnutím chápeme nejen rozhodnutí soudů a úřadů cizího státu (správních orgánů), ale i cizí soudní smíry a cizí veřejné listiny vydané ve věcech soukromoprávní povahy. Do této kategorie ovšem patří i rozhodnutí trestních soudů o občanskoprávních nárocích poškozeného.

Podmínky pro uznání obecně

Cizí rozhodnutí bude v České republice účinné, jestliže nabylo podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a bylo-li uznáno českými orgány. Jestliže řekneme o cizím rozhodnutí, že je v České republice účinné, máme tím na mysli, že má tytéž právní účinky jako pravomocné české rozhodnutí v téže věci. V otázce nabytí právní moci podle potvrzení příslušného cizího orgánu je třeba nahlédnout do cizích procesních předpisů.

ZMPS ovšem stanoví některé překážky, které brání uznání (eventuálně i výkonu) cizích rozhodnutí. Cizí rozhodnutí tedy nelze uznat, jestliže:

• Uznání brání výlučná pravomoc českých orgánů nebo by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu
• O témže předmětu řízení se vede řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve
• O témže předmětu řízení bylo českým orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li již uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu
• Účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení
• Uznání by se zjevně příčilo českému veřejnému pořádku
• Není zaručena vzájemnost (ta se ovšem nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti občanu ČR nebo české právnické osobě)

Jestliže jsou splněny výše uvedené podmínky, je nutno cizí rozhodnutí uznat (eventuálně vykonat). Rozhodnutí o uznání se totiž omezuje jen na zjišťování, zda jsou splněny podmínky stanovení zákonem pro uznání. To jinými slovy znamená, že rozhodnutí nelze přezkoumávat ve věci samé (zda je např. v souladu se zákonem cizího státu).

Cizí rozhodnutí ve věcech majetkových

Obecně

Uznání cizích rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že k němu český orgán veřejné moci přihlédne, jako by se jednalo o rozhodnutí českého orgánu. Řízení o uznání cizího rozhodnutí se v tomto případě nezahájí samostatným návrhem, proto také není stanovena zvláštní příslušnost k jeho projednání. Rozhodnutí zkrátka posoudí český soud jednající v té věci, k níž je cizí rozhodnutí v nějakém vztahu. Soud se poté s otázkou uznání cizího rozhodnutí vypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí ve věci samé.

Uznávání rozhodnutí ve vztahu ke členským státům EU

Mezi členskými státy Evropské unie se použije nařízení Brusel I bis, které stanoví, že pro uznání zásadně platí, že rozhodnutí vydaná v jednom členském státě jsou uznávána v ostatních členských státech bez zvláštního řízení. Nicméně stane-li se sporným, zda rozhodnutí má být uznáno, může každá strana požádat o zjištění, že rozhodnutí má být uznáno. I v tomto případě jsou však dány důvody pro odepření uznání (eventuálně výkon) rozhodnutí. Cizí rozhodnutí ale nesmí být nikdy přezkoumáno ve věci samé. Z dalších nařízení můžeme jmenovat také Nařízení o evropském exekučním titulu, nařízení o evropském platebním rozkazu či nařízení o evropském řízení o drobných nárocích.

Cizí rozhodnutí v jiných než majetkových věcech

Obecně

Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech určení a popření rodičovství, je-li alespoň jedním z účastníků řízení, které vedlo k vydání cizího rozhodnutí, občan České republiky, se v ČR uznávají jen zvláštním rozhodnutím, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR. Úkolem Nejvyššího soudu je poté přezkoumat, zda jsou splněny výše uvedené podmínky pro uznání a zda uznání nebrání výše uvedené překážky. Rozhodnutí lze nicméně uznat jen tehdy, jestliže byl skutkový stav zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého právního řádu. O uznání rozhoduje soud rozsudkem. V případě, že Nejvyšší soud vyhoví návrhu, rozhodne například, že se rozhodnutí cizího soudu ve výroku o rozvodu manželství uznává na území České republiky.

V situaci, kdy účastníkem řízení nebyl občan České republiky nebo jedná-li se o rozhodnutí v jiných nemajetkových věcech (např. ve věcech péče o nezletilé), uplatňujeme odlišný režim. V prvním případě postupujeme obdobně jako při uznání cizích rozhodnutí ve věcech majetkových (český orgán k tomuto rozhodnutí tedy přihlédne, jako by šlo o jeho rozhodnutí). V druhém případě je třeba aplikovat jednotlivá ustanovení ZMPS (např. o omezení svéprávnosti cizince, o prohlášení cizince za mrtvého atd.). Tato rozhodnutí se zpravidla uznávají bez dalšího.

Uznávání ve vztahu ke členským státům EU

Ve vztazích mezi členskými státy EU se použije nařízení Brusel II bis, které se vztahuje na uznávání rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Pro uznání poté zásadně platí, že rozsudek vydaný v jednom členském státě se uznává v ostatních členských státech bez zvláštního řízení. Každá ze stran může opět požádat o rozhodnutí, že rozsudek má být nebo nemá být uznán. I nařízení Brusel II bis stanoví důvody pro neuznání rozsudku v manželských věcech (uznání je zjevně v rozporu s veřejným pořádkem) či ve věcech rodičovské zodpovědnosti (např. dítě nedostalo příležitost být vyslechnuto).

Závěrem

Problematika uznávání cizích rozhodnutí je pro právní laiky poměrně složitou materií, a to zejména s ohledem na množství předpisů, které ji upravují, a také odlišných procedur, které se v rámci uznávání jednotlivých rozhodnutí uplatňují.

V praxi navíc často narazí na to, že k uplatnění svých práv dle cizího rozhodnutí v ČR, případně dle tuzemského rozhodnutí v zahraničí, bude nezbytné přistoupit také k jeho výkonu. Například bude-li mít český věřitel vykonatelné rozhodnutí českého soudu proti slovenskému dlužníkovi, jež žije a má veškerý svůj majetek na Slovensku, bude nezbytné zajistit výkon (tedy exekuci) tohoto rozhodnutí prostřednictvím slovenských orgánů (exekutorů). Výkon cizích rozhodnutí v ČR, a naopak tuzemských rozhodnutí v zahraničí, jakož i postup tomu předcházející, je poté samostatnou kapitolou, kterou je potřeba řešit dle příslušných právních norem, kdy v rámci Evropské unie je díky její legislativě situace snadnější, jde-li o výkon rozhodnutí v jednotlivých členských státech. 

Není v každém případě od věci, poradit se v tomto ohledu s profesionály, kteří mají nejen teoretické znalosti, ale i praktické zkušenosti, jak v jednotlivých situacích postupovat. Rádi Vám v tomto ohledu poskytneme potřebnou právní pomoc.

Jaké situace typicky řešíme pro naše klienty v kontextu uznávání cizích rozhodnutí v České republice?

• Uznávání rozhodnutí vydaných orgány jiného státu
• Důvody neuznání rozhodnutí cizích zemí
• Cizí rozhodnutí v majetkových věcech
• Spolupráce soudů na mezinárodní úrovni
• Orientace v zákoně o mezinárodním právu soukromém
• Identifikace, které zákony patří výlučně do pravomoci českých soudů
• Uznání rozhodnutí cizího soudu o rozvodu
• Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí z nečlenského státu EU
• Kdo hradí náklady při rozhodnutí cizího soudu