Smlouvy uzavírané na dálku

S restrikcemi volného pohybu a dalšími opatřeními ještě více stoupla obliba smluv uzavřených tzv. distančním způsobem, tedy uzavíraných za použití prostředků komunikace na dálku, umožňující uzavření smlouvy bez nutnosti současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Těmito prostředky se rozumí zejména telefon a internet, a v rámci internetu pak nejčastěji tzv. elektronický obchod neboli e-shop.

V těchto situacích se poté uplatňuje zvláštní ochrana poskytovaná spotřebiteli, a je tedy třeba postupovat dle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Je tomu tak proto, že v případě takto uzavíraných smluv má spotřebitel omezenou možnost získat od podnikatele informace potřebné k tomu, aby se mohl rozhodnout, zda smlouvu uzavře či nikoliv. Nemůže si například výrobek osobně prohlédnout, ověřit si nejrůznější vlastnosti výrobku, ani se vyptat na podrobnosti smluvního vztahu, a to zejména s ohledem na technické limity komunikačních prostředků (např. omezený počet znaků na displejích nebo i časové omezení u reklamních šotů), což by při klasické koupi běžně učinil.

V praxi nemusí být vždy zcela zřejmé, zda lze určitý kontrakt posoudit jako distanční smlouvu či nikoliv. V případě, že část jednání o smlouvě probíhá pomocí prostředků na dálku a část osobně, je pro posouzení rozhodující, v jakém okamžiku došlo k uzavření smlouvy a jakými prostředky došlo k jednání, kterým se spotřebitel právně zavázal.

Spojte se s námi

Nevíte, kam spadá Váš případ, nebo jste jej nenašli na našich webových stránkách? Kontaktujte nás a my vymyslíme, jak Vám můžeme pomoct.

Kontaktujte nás

Informační povinnost podnikatele

Jednou z nejdůležitějších povinností, kterou má podnikatel vůči spotřebiteli, je tzv. informační povinnost. To znamená, že podnikatel musí spotřebitele informovat o nejrůznějších skutečnostech vypočtených v občanském zákoníku, a to ještě před uzavřením smlouvy.

Spotřebitel by měl ve chvíli, kdy potvrzuje objednávku, znát zejména:

Totožnost prodejce
Přesnou cenu včetně daní a poplatků
Způsob platby a dopravy
Podmínky a postup při odstoupení od smlouvy nebo při reklamaci apod.

Často se posledně jmenované informace skrývají v obchodních podmínkách, které je podnikatel povinen poskytnout spotřebiteli v textové podobě spolu se zněním smlouvy (v praxi s nimi vyjadřujete souhlas převážně zaškrtnutím políčka při objednávce). Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podnikatel by se měl vyvarovat odborným výrazům či termínům obvykle používaných v určitém odvětví, kterým by průměrný spotřebitel nemusel rozumět. V případě, že se spotřebiteli nedostane jasných a srozumitelných sdělení, jde o porušení informační povinnosti, jež zakládá spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy za výhodnějších podmínek.

Odstoupení od smlouvy

Jestliže byla smlouva uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel obecně (až na některé zákonné výjimky, viz níže) právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů. Připadne-li ovšem poslední den lhůty na sobotu, neděli či svátek, posouvá se poslední den lhůty na nejbližší následující pracovní den.

Tato lhůta poté běží od:

Převzetí zboží, jde-li o kupní smlouvu
Převzetí poslední dodávky zboží, jde-li o smlouvu, jejímž předmětem je dodání několika druhů zboží nebo několika částí
Převzetí první dodávky zboží, je-li předmětem smlouvy pravidelná opakovaná dodávka zboží

Dále je vhodné upozornit, že nebyl-li spotřebitel o tomto právu informován, prodlužuje se lhůta pro odstoupení o jeden rok (celkově tedy činí 1 rok a 14 dní). Jestliže podnikatel spotřebitele poučí dodatečně, běží 14 denní lhůta od okamžiku, kdy se mu dostalo dodatečného poučení.

Spolu s odstoupením musí však spotřebitel vrátit podnikateli zakoupené zboží, a to bez zbytečného odkladu. Podnikatel je naproti tomu povinen do 14 dnů od odstoupení zaslat spotřebiteli zpět peníze stejným způsobem, jakým je od něj přijal. Náklady na dopravu zboží od spotřebitele k podnikateli nese v celém rozsahu spotřebitel, tato povinnost je však podmíněna upozorněním spotřebitele na tuto skutečnost. Odstoupit ovšem nelze například od smlouvy o poskytování služeb, jestliže byly splněny s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele (např. poskytnutí služeb u kadeřníka), o dodávce zboží upraveného dle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu (např. vyrytí vlastních iniciál na výrobek), o dodávce zboží podléhající rychlé zkáze (např. příprava chlebíčků na firemní akci) atd. Je tomu tak proto, že v těchto zákonem uvedených případech by odstoupení vůči podnikateli bylo nepřiměřené.

Reklamace

V případě, že je zboží vadné (tzn. neodpovídá jakosti, množství, má skryté vady apod.), můžete jej pochopitelně reklamovat. Prodejci se nicméně mnohdy snaží vyzrát na spotřebitele tím, že používají různé „finty“, kterými se snaží spotřebitele od reklamace buď zcela odradit nebo ji spotřebiteli alespoň značně ztížit. Mezi tyto praktiky patří např. nutnost předložení záručního listu a dodatečné stanovení dalších podmínek uplatnění reklamace (např. dodání v originální krabici), prodloužení lhůty pro vyřízení reklamace s ohledem na dovolené v letních měsících, hrazení nákladů spojených s uplatněním reklamace apod.

Faktem je, že záruční listy se již v současné době příliš nevyužívají a pokud ano, je tomu tak pouze v případě předmětů vyšší hodnoty. Nezapomeňte, že vaší povinností jakožto spotřebitele je pouze prokázat, kde a kdy jste zboží zakoupili, a k tomu záruční list nepotřebujete, naopak postačí vám například faktura o zakoupeném zboží. Co se týče dodatečných podmínek, ani zde podnikatel nepochodí, neboť má povinnost o těchto podmínkách uplatnění informovat spotřebitele předem, nikoli až při uplatnění reklamace. Právní úprava ochrany spotřebitele dále stanoví i nepřekročitelné lhůty pro vyřízení reklamace a také přiznává spotřebiteli právo, aby mu byly hrazeny účelně vynaložené náklady spojené s reklamací.

Způsoby vyřízení reklamace jsou poté čtyři:

Oprava
Výměna zboží
Sleva z kupní ceny
Vrácení peněz

Výběr jednoho ze způsobů se poté odvíjí zejména od toho, zda se jedná o podstatné či nepodstatné porušení smlouvy. V prvních 6 měsících od koupě zboží má spotřebitel výhodnější postavení (i co se týče způsobů vyřízení reklamace), neboť nemusí prokazovat, že vada existovala již při převzetí, když tato skutečnost se předpokládá. Pokud s tím podnikatel nesouhlasí, je na něm, aby prokázal, že tato vada při převzetí neexistovala. V období od uplynutí 6 měsíců do 24 měsíců se již v tomto výhodnějším postavení nenachází a musí tedy prokazovat, že vada existovala již v době, kdy zboží od podnikatele převzal, a od toho se odvíjí i paleta nároků na způsob vyřízení reklamace. V případě, že podnikatel spotřebiteli poskytne záruku, jinými slovy se zaváže, že věc po určitou dobu bude způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo si zachová obvyklé vlastnosti, uplatňuje se režim odlišný. Spotřebitel poté nemusí prokazovat, že vada výrobku existovala v okamžiku, kdy zboží převzal, nýbrž pouze to, že se tato vada vyskytla během záruční doby. Je vhodné upozornit na to, že za poskytnutí záruky se považuje i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě.

Nejdůležitější však je, aby spotřebitel vždy reklamaci uplatnil včas. Zjistí-li vadu, je třeba tuto skutečnost prodávajícímu oznámit bez zbytečného odkladu. Nejpozději lze vady uplatnit do dvou let od odevzdání věci. V opačném případě by soud práva z vadného plnění spotřebiteli nepřiznal, jestliže podnikatel zároveň namítne pozdní uplatnění reklamace. To však samozřejmě neplatí, jestliže podnikatel plnil úmyslně vadně. Nikdo totiž nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání.

Jaké otázky pro klienty obvykle řešíme v souvislosti se smlouvami uzavřenými na dálku?