Směnky

Spojte se s námi

Nevíte, kam spadá Váš případ, nebo jste jej nenašli na našich webových stránkách? Kontaktujte nás a my vymyslíme, jak Vám můžeme pomoct.

Kontaktujte nás

Směnka je dlužnický listinný cenný papír, kterým výstavce slibuje, že zaplatí určité osobě peněžitou částku, případně přikazuje další osobě zaplatit jinému. Zákon klade určité nároky na formální náležitosti směnky, na druhou stranu s řádně vyplněnou směnkou spojuje výhody spočívající ve zrychleném soudním řízení, kde má dlužník jen omezené možnosti uplatňovat námitky.

Právní úpravu směnek obsahuje zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový („ZSŠ“). Směnka představuje tzv. dokonalý cenný papír („CP“), což znamená, že práva a povinnosti vyplývají pouze z této listiny a údajů v ní uvedených. Směnka je rovněž abstraktní CP. To znamená, že není třeba prokazovat právní důvod vzniku směnky. Může mít formu na řad nebo na jméno. Ze zákona (pokud výstavce neučiní jinak) má směnka formu na řad. Směnka ve formě na doručitele je vyloučena. Jelikož se jedná o listinný CP, nelze směnku zaknihovat. Pro vytvoření směnky jsou často využívány již hotové předtištěné formuláře. Nicméně směnku je možno sepsat prakticky na jakémkoliv hmotném nosiči.

Směnka může mít funkci platební (§ 1909 občanského zákoníku) nebo zajišťovací, kdy zajišťuje splnění dluhu z jiného právního vztahu (např. zápůjčka nebo úvěr).

Z hlediska druhů zákon rozlišuje směnku cizí (§ 1–74 ZSŠ) a směnku vlastní (§ 75–78)

Směnka cizí

Směnkou cizí přikazuje výstavce jiné osobě, aby tato zaplatila peněžitou sumu další osobě. Příkaz se na směnce uvozuje nejčastěji slovy „za tuto směnku zaplaťte“. Zpravidla proto u tohoto druhu směnky vystupuje další osoba, kterou se označuje jako směnečník (nebo také trasát). Jedná se o osobu, která by měla platit. Musí však svoji pozici „přijmout“, bez jejího vědomí ji nelze zavazovat. V případě, že směnku přijme, stává se primárním dlužníkem věřitele (jinak také označován jako remitent) (čl. I. § 28 ZSŠ) a výstavce se stává až dalším (sekundárním) dlužníkem. Věřitel (případně také majitel) se ocitá v lepší, výhodnější pozici, když zde má dva potenciální dlužníky.

Náležitosti směnky cizí upravuje zákon v čl. I. § 1 ZSŠ. Mezi ty patří:

Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána – tedy samotné označení „směnka“ uvedeno v jazyku, ve kterém je sepsána celá směnka.
Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu – tento příkaz se nejčastěji vyjadřuje slovem „zaplaťte“. Peněžní částka se vyjadřuje buďto slovně nebo číselně (případě oběma způsoby – v případě jejich rozporu má pak přednost slovní vyjádření částky).
Jméno toho, kdo má platit (směnečníka).
Údaj splatnosti – tento údaj může absentovat; v takovém případě je dle zákona směnka splatná na viděnou (čl. I. § 2 odst. 2 ZSŠ). Pokud jde o samotnou konkretizaci data splatnosti, nedoporučuje se uvádění časového údaje „menšího“ nežli dny, v opačném případě je směnka neplatná.
Údaj místa, kde má být placeno – místo by mělo být určité, postačí například obecně uvést město; v případě, že je uvedeno více míst, je směnka neplatná.
Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (neboli také remitent).
Datum a místo vystavení směnky – v případě, že není uvedeno, dle zákona platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce (čl. I. § 2 odst. 4).
Podpis výstavce – ten musí být učiněn vlastnoručně.

Směnka vlastní

Směnkou vlastní výstavce slibuje, že zaplatí určitou peněžní částku věřiteli. Uvádí se proto výraz jako „za tuto směnku zaplatím“. U tohoto typu směnky figurují pouze dvě osoby (byť se mohou vyskytnout i případy, kdy rovněž u směnky cizí vystupují pouze dva subjekty).

Náležitosti směnky vlastní jsou prakticky obdobné jako u směnky cizí. Zákon v čl. I § 75 uvádí tyto:

Označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána.
Bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu.
Údaj splatnosti.
Údaj místa, kde má být placeno.
Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno.
Datum a místo vystavení směnky.
Podpis výstavce.

Směnka vlastní logicky neobsahuje údaj o směnečníkovi.

Převody směnek

Směnky je samozřejmě možné převádět na další osoby. Činí se tak:

Rubopisem (neboli indosamentem) – jedná se o písemné prohlášení převodce na směnce (případě na přívěsku; čl. I § 13 odst. 1 ZSŠ) o převodu tohoto CP. Každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést rubopisem (čl. I. § 11 odst. 1 ZSŠ). Indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky (čl. I § 14 odst. 1 ZSŠ).
Postoupením pohledávky v případě, že výstavce vyloučil možnost převádět směnku rubopisem. Slovy zákona pojal-li výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu (čl. I. § 11 odst. 2).
Tzv. blankotradicí – v tomto případě dochází pouze k předání CP; směnka obsahuje rubopis, avšak absentuje určení konkrétního nabyvatele. Tato skutečnost je využita novým vlastníkem směnky, který ji nemusí vyplňovat a může ji předat další osobě.

Blankosměnka

Jak směnka cizí, tak i směnka vlastní může vystupovat „v podobě“ blankosměnky. Jedná se o plánovaně neúplnou listinu. Záměrně obsahuje prázdná pole, která mají být vyplněna osobou odlišnou od výstavce. Nicméně i přes to je listina výstavcem podepsána. Zprvu se tak vůbec nejedná o směnku, když nenaplňuje zákonné náležitosti. Vyplněním nutných náležitostí se z ní stává platná směnka.

Mezi výstavcem směnky a jejím majitelem existuje smlouva (ta může být sjednána i ústně), která stanovuje, jaké konkrétní náležitosti mají být ve směnce doplněny. Taková smlouva vytváří tzv. vyplňovací právo osoby. Toto oprávnění je spjato s listinou, takže pokud je převáděna směnka, může být převedeno i toto vyplňovací právo. Může se stát, že bude směnka vyplněna v rozporu s ujednáním. V takovém případě se může dlužník bránit námitkami.

Směnečná přísnost

Směnky se vyznačují důrazem na dodržování formálních náležitostí, které stanoví nejen zákon, ale které postupem času vytvořila také judikatura. Nedodržení požadavků kladených na směnky může vyústit v jejich neplatnost. Při interpretaci směnky se totiž vychází prakticky pouze z obsahu listiny. V této souvislosti lze citovat také rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, které uvádí: „Protože nabyvatel směnky má k dispozici pouze směnku jako takovou, lze při výkladu směnky brát v potaz pouze směnečnou listinu a jiné okolnosti lze zohlednit jen tehdy, pokud by musely být známy každé třetí osobě.“ K tomuto výraznému formalismu se později vyjádřil také Ústavní soud ve věci projednávané pod sp. zn. III.ÚS 3660/11, ze dne 14.03.2012, kde uvedl, že „Ani v případě formalizovaných právních úkonů (jako např. u směnky) nelze zcela odhlížet od skutečného obsahu vůle projevené příslušnou formou. Pokud tak soudy v důsledku přepjatého formalismu neučiní, dopustí se porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a principu rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny“.

Jako příklad směnečné přísnosti lze zmínit případ z výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že rámečky uvnitř směnky vyčleňují její text z celku, což způsobuje neplatnost. Ústavní soud nicméně nesouhlasil s tím, že by vytvoření rámečků mělo způsobit vyloučení textu.

Na druhou stranu však rozhodnutí také uvádí, že směnka „tvoří určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení. Z tohoto hlediska nebudou zpravidla platnými směnkami listiny vyhotovené jen jako nesouvislý přehled jednotlivých položek bez vzájemné jazykové souvislosti.“

Směnečná přísnost se projevuje také v jiných oblastech. Uvést lze na příklad umístění podpisu výstavce směnky, které musí být situováno vespod listiny, aby tím „krylo“ celý text, v opačném případě mohou vznikat spory ohledně toho, zda jsou některé údaje součástí listiny. Možno je zmínit také, že neplatnost způsobuje uvedení dvou různých druhů měn u směnečné částky anebo v případě neurčitě nebo alternativně určeného místa, kde má být placeno. Stejné důsledky má také přílišná preciznost, kdy je splatnost konkretizována na časovou jednotku konkrétnější nežli den.

Příznačné je uvést také různé významy samotných podpisů na směnce. V případě podpisu na líci směnky (mimo podpis výstavce) se může jednat o avalistu, naproti tomu podpis na rubu listiny může indikovat, že jde o blankoindosament.

Procesní aspekty

Řízení ve věcech směnečných a šekových je upraveno v § 175 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a je tzv. rozkazním řízením. Jedná se o typ řízení, ve kterém soud nemusí nařizovat jednání. Spadá proto také do kategorie zkrácených řízení. Soudem příslušným k vydání směnečného nebo šekového platebního rozkazu je dle OSŘ krajský soud, v jehož obvodu je bydliště žalovaného, případně též v jehož obvodu je platební místo [§ 87 písm. e) OSŘ]. Řízení se zahajuje na návrh, v němž žalobce požaduje vydání směnečného nebo šekového platebního rozkazu. Bez návrhu žalobce na vydání rozkazu jej soud nevydá.

K návrhu na zahájení řízení je nutno přiložit originál směnky nebo šeku. Zjišťuje se, zda směnka či šek obsahují všechny zákonem vyžadované náležitosti, případně další listiny potřebné pro uplatnění práva z tohoto CP. V této fázi řízení se posuzují pouze listiny. V případě, že žalobce tyto listiny nepředloží, nařídí soud klasické jednání. Pokud soud po posouzení listin neshledá žádné jejich nedostatky, vydá rozkaz.

Žalovaný může podat odůvodněné námitky proti rozkazu do 15 dnů ode dne doručení. Pokud námitky podány nejsou, případně pokud je soud odmítne (v případě, že jsou námitky opožděné, neobsahují odůvodnění nebo je podala osoba neoprávněná), má rozkaz účinky pravomocného rozsudku. V případě, že námitky odmítnuty nebyly, odkládá se právní moc a vykonatelnost rozkazu v rámci jejich rozsahu. Podané námitky rozkaz neruší, nařídí se pouze jednání za účelem projednání vznesených námitek. Ty mohou směřovat proti platnosti směnky či šeku nebo mohou být kauzální (tehdy se týkají hmotněprávního základu vztahu).

Námitky může vzít žalobce kdykoliv zpět. Soud nicméně řízení o námitkách zastaví.

O námitkách rozhodne soud rozsudkem, proti kterému je odvolání přípustné.

Proti výroku o nákladech řízení se podává odvolání, nikoliv námitky.