Odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnancem/zaměstnavatelem

Odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnancem

Ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce stanoví, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s ním. Jedná se tedy o tzv. subjektivní odpovědnost.

Předpokladem vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu je:

• porušení povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním
• vznik škody
• příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody (jinými slovy, že porušení povinnosti bylo příčinou vzniku škody)
• zavinění zaměstnance

Tyto předpoklady musí být splněny současně, chybí-li jen jediný z nich, zaměstnanec nemá v takovém případě povinnost nahradit škodu.

Povinnost, kterou je zaměstnanec povinen splnit, musí ukládat všeobecně závazný právní předpis, zejména zákon, nařízení vlády, zákonné opatření Senátu, právní předpisy vydávané ministerstvy a jinými ústředními orgány státní správy, nebo dále také pracovní smlouva, kolektivní smlouva nebo jiná smlouva (např. dohoda o práci konané mimo PP). Může se ale jednat o povinnosti stanovené pokyny nadřízených zaměstnanců nebo například o povinnosti vyplývající z pracovního řádu. Zaměstnanec poruší povinnost při plnění pracovních úkolů nebo v souvislosti s ním tehdy, jestliže objektivně a subjektivně sledoval touto činností plnění pracovních úkolů (nikoli například dopustí-li se majetkové trestné činnosti na úkor zaměstnavatele, byť by časově a věcně souvisela s plněním pracovních úkolů).

V případě, že zaměstnanec způsobí škodu při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním škodu třetí osobě, odpovídá pouze ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Naopak zaměstnavatel bude odpovídat této třetí osobě. To však neplatí v případě, že se jednalo o tzv. exces, tedy pokud zaměstnanec škodu způsobil nikoli v souvislosti s plněním pracovních povinností (např. vynese-li zaměstnanec do bytu zakoupený nábytek a při této příležitosti vezme majiteli bytu peněženku). V případě, dojde-li ke vzniku škody zároveň porušením povinností ze strany zaměstnavatele, pak se povinnost zaměstnance k náhradě škody poměrně omezí.

Rozsah náhrady škody

Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav (například sám odborně opraví poškozený stroj). Co se týče škody, v případě pracovního práva je nahrazována pouze skutečná škoda, nikoli ušlý zisk, ledaže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně (pokud ale zaměstnavatel uhradil třetí osobě ušlý zisk, pak je zaměstnanec povinen ji nahradit jako skutečnou škodu, která vznikla zaměstnavateli). Rozsah náhrady škody, kterou může zaměstnavatel požadovat po svém zaměstnanci, stanoví zákoník práce, a to tak, že náhrada škody nesmí přesáhnout 4,5 násobek průměrného hrubého měsíčního výdělku zaměstnance. Tato zákonná limitace však neplatí, jestliže zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití návykových látek. Zaměstnavatel je povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit, a to zpravidla ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že vznikla škoda a že za ni zaměstnanec odpovídá.

Zvláštní odpovědnost

Zvláštní odpovědnost je dána v případě, kdy byla mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (např. hotovost, zboží, cennosti, zásoby materiálu). Tuto dohodu je možné uzavřít pouze s plně svéprávným zaměstnancem (18ti letým) a musí být písemná. Zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách, je povinen uhradit schodek vždy v plné výši, ledaže by prokázal, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Na rozdíl od obecné povinnosti nahradit škodu se zavinění zaměstnance v tomto případě předpokládá a zaměstnavatel je zaměstnanci neprokazuje.

Dalším případem této odpovědnosti je poté odpovědnost za ztrátu svěřených věcí na základě písemného potvrzení (např. mobil, notebook, auto). Zaměstnanec je v takovém případě povinen nahradit škodu v plné výši (bez omezení), ledaže by prokázal, že škoda vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Pokud hodnota věci převyšuje částku 50 000 Kč, musí i v tomto případě být se zaměstnancem uzavřena dohoda v písemné formě. Zaměstnanec nicméně může od dohody o odpovědnosti písemně odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě.

Odpovědnost zaměstnavatele k náhradě škody

Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci způsobenou škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu vznikla v rámci plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním za podmínek stanovených zákoníkem práce, a to ať už byla způsobena zaměstnavatelem, jinými zaměstnanci, třetími osobami nebo jinou skutečností.

Předpokladem vzniku obecné povinnosti zaměstnance nahradit škodu je:

• porušení právní povinnosti nebo úmyslné jednání proti dobrým mravům (ze strany zaměstnavatele, zaměstnanců jednajících jménem zaměstnavatele v rámci plnění jeho úkolů a ze strany třetích osob)
• škoda, která vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním
• příčinná souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou

Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu zaměstnanci je v zásadě objektivní, to znamená, že nevyžaduje zavinění. Zaměstnavatel se může své odpovědnosti zprostit jen v zákonem vymezených případech. Jestliže zaměstnavatel prokáže, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho odpovědnost se poměrně omezí (hradí tedy poměrnou část škody podle míry svého zavinění). Zaměstnavatel hradí škodu v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci nahradit skutečnou škodu. Pokud byla škoda způsobena úmyslně, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též ušlý zisk.

Zákoník práce rozlišuje kromě obecné odpovědnosti zaměstnavatele nahradit škodu ještě tři zvláštní povinnosti k náhradě škody, kterými jsou:

• povinnost nahradit škodu vzniklou zaměstnanci při odvracení škody
• povinnost nahradit škodu vzniklou na odložených věcech, tedy věcech, které se obvykle nosí do práce (např. svršky, snubní prsten, nikoli cenné šperky, větší obnos peněz) a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném (např. ve skříňce) či obvyklém (např. v šatně či na věšáku)
• povinnost nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání

Jaké otázky pro klienty obvykle řešíme v souvislosti s odpovědností za škodu způsobenou zaměstnancem či zaměstnavatelem?

• Jak mám postupovat, byla-li mi v práci způsobena škoda?
• Jaké jsou mé povinnosti, pokud jsem způsobil zaměstnavateli škodu?
• Co mám dělat, jsem-li obviněn ze spáchání škody, kterou jsem nezpůsobil?
• Kdy se může zaměstnavatel zprostit odpovědnosti ze spáchání škody na zaměstnanci?
• Jak sepsat dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí přesahujících hodnotu 50 000 Kč?
• Jak lze odstoupit od dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí přesahujících hodnotu 50 000 Kč, jestliže mi zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě?
• Jaký je rozsah náhrady škody, kterou může zaměstnavatel požadovat po svém zaměstnanci?