Ochrana osobnostních práv

Osobnost člověka zahrnuje vše, čím se člověk projevuje navenek ve vztahu ke svému okolí, a to jak po stránce fyzické, tak po stránce duchovní a duševní. Osobnostní práva jsou poté práva spjata s osobností jedince. Jsou to práva vrozená, daná pro celý život a společná každému člověku. Těchto práv nabýváme narozením, nemůžeme se jich během života vzdát, nemůžeme je nikomu převést, ani nemohou být promlčena, zanikají totiž bezvýjimečně až smrtí daného jedince. Stát tato práva jednotlivcům neuděluje, pouze je uznává, respektuje, naplňuje a zabezpečuje jejich ochranu. Ač osobnostní práva spadají jakožto ústavně zaručená základní práva pod ústavní ochranu, hmotněprávní podmínky pro jejich výkon a ochranu upravují jednotlivé zákony, zejména občanský zákoník.

Současná úprava přikládá člověku a ochraně jeho osobnosti zvláštní význam, a proto jsou ustanovení upravující ochranu osobnostních práv člověka systematicky řazena již do obecné části občanského zákoníku. Ten chrání osobnost člověka jako takovou včetně jeho přirozených práv, zejména pak jeho život, důstojnost, zdraví, právo žít v příznivém životním prostředí, vážnost, čest soukromí a projevy osobní povahy, ale i například lidské tělo po smrti člověka. Právo na ochranu osobnosti je tedy široký a různorodý soubor dílčích práv. Osobnostní práva mají shodnou hodnotu neodvisle od konkrétní osoby, význam jednotlivým dílčích práv je ovšem rozdílný.

Spojte se s námi

Nevíte, kam spadá Váš případ, nebo jste jej nenašli na našich webových stránkách? Kontaktujte nás a my vymyslíme, jak Vám můžeme pomoct.

Mezi osobnostní práva poté například řadíme:

  • Právo na osobní svobodu
  • Právo na tělesnou integritu
  • Právo na soukromí a rodinný život
  • Právo na podobu
  • Právo na ochranu jména
  • Právo na ochranu cti a důstojnosti

Ochrana osobnosti

Právo na ochranu osobnosti člověka je subjektivním soukromým právem osobním, které má absolutní povahu, působí tedy erga omnes (vůči všem). Jestliže jsou osobnostní práva určitého člověka dotčena, má tento právo domáhat se upuštění od neoprávněného zásahu nebo toho, aby byl odstraněn škodlivý následek tohoto zásahu.  Poškozený má konkrétně tyto nároky:

  • Zápůrčí nárok
  • Restituční nárok
  • Satisfakční nárok
  • Nárok určovací
  • Zvláštní nároky (nárok na odpověď, nárok na dodatečné vysvětlení apod.)
  • Nárok na náhradu škody (ev. nemajetkové újmy)
  • Nárok na vydání bezdůvodného obohacení

Předpokladem vzniku nároku je tedy zásah do osobnostních práv, který musí být shledán jako neoprávněný (v rozporu se zákonem). Především je nutné zkoumat, zda dotčený člověk k zásahu do své osobnosti nesvolil nebo zda takový zásah výslovně nedovoluje zákon. Zápůrčí nárok, jinými slovy nárok zdržovací, spočívá ve zdržení se jednání, jímž škůdce ohrožuje nebo porušuje osobnostní právo dotčeného (např. zákaz zveřejnění difamující či soukromé informace apod.). Restituční, neboli odstraňovací nárok, spočívá v odstranění škodlivého následku a nastolení původního stavu (např. odstranění příspěvku na sociálních sítích). Tyto nároky se mohou také vzájemně prolínat, poškozený může žádat například zdržení se dalšího šíření fotky, které v případě webu předpokládá její odstranění. Satisfakční nárok představuje určitou formu zadostiučinění vůči poškozenému, a to buď formou morální satisfakce, tedy zejména omluvou či formou satisfakce peněžité, nejčastěji ve formě jednorázové částky. Nárok určovací poté směřuje k určení, resp. konstatování, že určitým skutkem bylo ohroženo nebo porušeno osobnostní právo dotčeného člověka. Zvláštní nároky poté vyplývají ze zvláštních právních předpisů, jimiž je zajišťována ochrana osobnostních práv člověka mimo občanský zákoník (např. tiskový zákon nebo zákon o rozhlasovém a televizním vysílání). Obecnými nároky jsou poté nárok na náhradu škody (ev. náhradu nemajetkové újmy) či vydání bezdůvodného obohacení, které jsou upraveny v části čtvrté občanského zákoníku v rámci závazků z deliktů.

Omezení osobnostních práv

Zásah do osobnostních práv lze připustit na základě souhlasu dotčené osoby (např. svolení k pořízení fotografie) nebo na základě zákona, tedy tzv. zákonných licencí (viz níže). Tak například zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby jej bylo možné podle zobrazení ztotožnit, popřípadě rozšiřovat tuto podobu, je možné jen na základě svolení dotyčné osoby. Zákon přitom nepředepisuje pro toto svolení žádnou formu, k jeho udělení tak může dojít např. i mlčky. Svolení se ovšem nevyžaduje, jestliže se podobizna nebo obrazový záznam pořídí nebo použije k výkonu nebo ochraně práv nebo oprávněných zájmů jiných osob (např. nahrávka pro účely soudního řízení) nebo k vědeckým nebo uměleckým účelům (např. obrazový záznam zákroku k lékařskému výzkumu) apod.

Stejně tak je to například se soukromím člověka. Platí, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu souhlas dané osoby nebo zákonný důvod. Zejména nelze narušit jeho „soukromé prostory“, což je pojem širší než obydlí člověka, a zahrnuje tak například i místo, kde dotyčný vykonává svou profesi (např. kancelář). Soukromý život člověka nelze nijak sledovat nebo o tom pořizovat zvukový či obrazový záznam. Stejně jsou chráněny i písemnosti osobní povahy (do ní spadá například i pracovní korespondence). Občanský zákoník však k zajištění veřejného zájmu na informacích ve prospěch zpravodajství stanoví zákonnou licenci pro použití obrazových a zvukových záznamů a projevů osobní povahy, ale i další zákonné licence.

Zásada proporcionality

Zásah do osobnostních práv však nesmí být nikdy nepřiměřený, a to ani tehdy, jestliže k němu dochází na základě tzv. zákonné licence. Tyto zákonné licence nemohou být využívány v rozporu s účelem, k němuž slouží, a bezdůvodně na úkor osobnosti dotčeného člověka. Je-li zásah shledán jako nepřiměřený, jde o neoprávněný zásah, ač by jednání bylo jinak samo o sobě přípustné.

Závěrem

Dotčený člověk může nároky vyplývající z práva na ochranu osobnosti uplatňovat různými způsoby, ve většině případů se však bude domáhat zejména soudní ochrany. Výše uvedeným nárokům odpovídají i příslušné druhy návrhů na zahájení řízení (žalob), které mají své zákonné náležitosti. Lze vždy doporučit každý další postup předem konzultovat, neboť se vhodnost daného řešení bude odvíjet od konkrétních okolností každého jednotlivého případu a na jeho zvolení bude často závislý i samotný výsledek sporu. Domníváte-li se, že došlo k neoprávněnému zásahu do Vašich osobnostních práv, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář, my s Vámi problém již vyřešíme.

Jaké otázky pro klienty obvykle řešíme v souvislosti s ochranou osobnostních práv?

  • Jak mám postupovat, byla-li narušena moje osobnostní práva?
  • Právní zastoupení ve věcech žalob na ochranu osobnosti
  • Jaké mám nároky zásahu do mých osobnostních práv?
  • Zastupování v případě sporu v oblasti porušení osobnostních práv
  • Právní poradenství při pomluvě či urážce
  • Jak prokázat lež poškozující moji osobu
  • Poradenství při ohrožení stalkingem
  • Narušení sousedského soužití
  • Omezení a spory se sousedy
  • Zneužití podoby
  • Zneužití jména a příjmení
  • Pořízení a zneužití audiovizuálního materiálu mé osoby bez mého souhlasu
  • Rasistické útoky na moji osobnost
  • Znevážení či nerespektování mé víry
  • Sexuální napadení či ohrožení mé osoby