Finanční poradenství

Spojte se s námi

Nevíte, kam spadá Váš případ, nebo jste jej nenašli na našich webových stránkách? Kontaktujte nás a my vymyslíme, jak Vám můžeme pomoct.

V rámci naší právní praxe se zabýváme také finančním poradenstvím v rozpočtovém, poplatkovém, měnovém a devizovém právu. Dále poskytujeme právní služby v oblasti zdanění fyzických a právnických osob, poradenství ve franchisingu, factoringu, forfaitingu a finančním leasingu. Připraveni pomoci v případě potřeby jsme Vám také ohledně různých druhů smluv s bankami, hypotečních smluv, pojistných smluv (někdy neodborně nazývaných „pojišťovací smlouva“) či víceměnových obchodů.

Rozpočtové právo

Rozpočtové právo lze definovat jako soubor právních norem, které upravují soustavu a obsah veřejných rozpočtů, včetně fondovního hospodaření, rozpočtového procesu a také vztahů vznikajících při tvorbě, rozdělování a používání peněžní masy v těchto veřejných rozpočtech. Je součástí finančního práva v širším slova smyslu. Mezi základní prameny rozpočtového práva v ČR patří zejména:

  1. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně souvisejících zákonu, ve znění pozdějších předpisů
  2. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

Poplatkové právo

Poplatkové právo lze charakterizovat jako soubor finančně právních norem regulujících veřejnou finanční činnost související s příjmy veřejných peněžních fondů poplatkového práva. Poplatkové právo, stejně jako právo rozpočtové, spadá pod finanční právo. V rámci praxe se naše advokátní kancelář zaměřuje na finanční poradenství v oblasti státních, místních a vodovodních poplatků. Mezi základní prameny poplatkového práva patří např.:

  1. Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
  2. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
  3. Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Měnové právo

Měnové právo představuje souhrn právních norem upravujících měnu (měnovou jednotku, emisi měny, soustavu platidel a jejich ochranu), pokladní operace, peněžní oběh a platební styk. V rámci českého právního řádu je měnové právo upraveno právními normami různé právní síly, kdy klíčové postavení má zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Měnové právo lze stejně jako obě nadepsaná odvětví práva přiřadit pod finanční právo.

Devizové právo

Stejně jako v předešlých případech se jedná o subsystém finančního práva. Právní normy devizového práva upravují dispozice s hodnotami, jimiž je možné uhrazovat závazky do zahraničí a některými dalšími hodnotami souvisejícími s platebním a úvěrovým stykem se zahraničím. Zjednodušeně tak devizové právo upravuje vztahy vznikající, realizující se či zanikající v souvislosti s nakládáním s devizovými hodnotami. Devizovými hodnotami se pak dle dikce ustanovení § 1 písm. d) již zrušeného zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona, rozumí peněžní prostředky v cizí měně, zahraniční cenné papíry a dále penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené.

Mezi základní prameny devizového práva v současné době patří zejména zákon č. 277/2013 Sb., o směnárenské činnosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. 

Subjekty devizového práva rozumíme:

  1. Fyzické a právnické osoby, které jsou
    1. tzv. devizoví tuzemci
    2. tzv. devizoví nerezidenti
  2. Devizové orgány (např. Ministerstvo financí ČR nebo Česká národní banka)

Další kategorií subjektů spadajících do odvětví devizového práva jsou tzv. devizová místa. Jedná se o osoby provádějící obchody s devizovými hodnotami. Mezi devizová místa patří například:

  1. Banky, spořitelní a úvěrová družstva
  2. Osoby s devizovou licencí
  3. Osoby registrované u ČNB s povolenou směnárenskou činností a osoby oprávněné provádět platební styk se zahraničím na základě jednotné licence nebo provádět obchody s devizovými hodnotami

Dalším důležitým pojmem pro tuto oblast je devizová licence, kterou se rozumí povolení České národní banky osobám, které nemají udělenou bankovní nebo jednotnou licenci, ale poskytují peněžní služby podnikatelským způsobem a provádí obchody s devizovými hodnotami. Tato licence se vydává na žádost, je nepřevoditelná na jinou osobu a na její udělení není právní nárok.

Zdanění fyzických a právnických osob

Naše advokátní kancelář poskytuje specializované právní služby v oblasti zdanění fyzických a právnických osob dle českého daňového práva a jejich zastupování před finančními úřady v daňovém řízení.

Jednou z daní vztahujících se současně na fyzické i právnické osoby, kterou si blíže vysvětlíme, je daň z příjmů a nalezneme ji v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění dalších předpisů (dále „ZDP“). Tato daň je společně s DPH a spotřebními daněmi nejvýnosnější daní z hlediska státního rozpočtu.

Předmětem daně z příjmů u fyzických osob dle ZDP jsou:

  1. Příjmy ze závislé činnost
  2. Příjmy ze samostatné činnosti
  3. Příjmy z kapitálového majetku
  4. Příjmy z nájmů
  5. Ostatní příjmy

U právnických osob jsou předmětem daně:

  1. Příjmy z veškeré činnosti
  2. Příjmy z nakládání s veškerým majetkem

Sazba daně z příjmů aktuálně činí u fyzických osob 15 %, právnické osoby musí počítat se sazbou 19 %.

Upozorňujeme, že každý subjekt podléhající dani z příjmů se musí k dani registrovat. Za zaměstnance tuto registraci provádí zaměstnavatel, podnikatelské subjekty (OSVČ, obchodní společnosti) pak musí povinnost registrace k dani splnit sami, a to do 30 dnů od zapsání do veřejného rejstříku u místně příslušného finančního úřadu (dle sídla u právnické osoby, dle trvalého bydliště u fyzické osoby).

Zjištění a stanovení daní obecně, včetně zabezpečení jejich úhrady se děje prostřednictvím daňového řízení. Daňové řízení má standardně tři roviny, a to:

  1. Rovinu nalézací, při které se daň stanoví či doměří
  2. Rovinu platební, při které se daň vybere či vymáhá
  3. Rovinu mimořádných opravných a dozorčích prostředků proti jednotlivým rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení

Účastníky daňového řízení jsou:

  1. Správce daně
  2. Daňový subjekt (poplatník[1]/plátce daně[2])
  3. Třetí osoby, například svědci, znalci či osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v řízení.

Poradenství ve franchisingu, factoringu, forfaitingu a finančním leasingu

Franchising (česky franšízing) zjednodušeně znamená podnikání s pronajatou značkou někoho jiného, jehož základem je vztah franchisanta a franchisora na základě zpravidla písemné franchisingové smlouvy. Franchisant pak za úplatu získává od franchisora nárok k využití franchisorovy obchodní značky. Tato forma podnikání je vhodná zvláště pro osoby, které chtějí podnikat, ale nemají vlastní produkt s potenciálem.

Factoringem se rozumí předem smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek factoringovou organizací (zpravidla bankou). Tyto pohledávky vzniklé při prodeji na fakturu jsou na factoringovou organizaci/factora převáděny dodavatelem zboží nebo služby a factor se následně stává jejich věřitelem, čímž tedy od dodavatele zboží nebo služby přebírá riziko, že kupující nebude schopen či ochoten plnit své závazky. Zjednodušeně řečeno se jedná o flexibilní způsob provozního financování obchodní společnosti založený na postupování pohledávek. Vztahy vyplývající z factoringu se řídí factoringovou smlouvou.

Forfaitingem se rozumí předem smluvně sjednaný odkup střednědobých a dlouhodobých exportních pohledávek forfaitingovou organizací (zpravidla bankou). Pohledávky odkupované forfaitingovou společností (forfaiterem) jsou zpravidla:

  1. Se splatností delší než 180 dnů
  2. Za zahraničním subjektem
  3. Denominovány ve volně směnitelné měně
  4. V hodnotě přesahující 200.000 USD (v přepočtu)
  5. Zajištěné (směnkou nebo bankovní zárukou)

Vztahy vyplývající z forfaitingu se řídí forfaitingovou smlouvou. V zásadě se tedy jedná o způsob financování podobný factoringu (viz výše), rozdíl je však v požadavku na zajištění pohledávek a dále ve skutečnosti, že prostřednictvím forfaitingu se zpravidla převádějí jednotlivé pohledávky, nikoliv skupina pohledávek jako v případě factoringu.

Finanční leasing je nejrozšířenější formou leasingového financování, přičemž se jedná o smluvní vztah mezi nájemcem a pronajímatelem (leasingovou společností). Leasingová společnost na základě podnětu od nájemce zajistí pořízení předmětu leasingu do svého majetku a následně ho předá ve stavu způsobilém užívání nájemci na smluvně určený čas. Za to leasingová společnost získává „nájemné“, a to zpravidla ve formě měsíčních splátek. Předmět leasingu po celou dobu trvání leasingu zůstává ve vlastnictví leasingové společnost a teprve v den ukončení nájmu nájemce předmět leasingu odkoupí. Právní vztahy vyplývající z finančního leasingu se řídí leasingovou smlouvou, která je nejčastěji uzavírána adhezním (formulářovým) způsobem.

Smlouvy s bankami

Mezi běžně uzavírané smlouvy s bankami lze zařadit, mimo jiné:

  1. Smlouvy o běžném účtu
  2. Smlouvy o vkladovém účtu
  3. Smlouvy o poskytování platebních služeb
  4. Smlouvy o úvěru (zahrnuje mimo jiné hypoteční smlouvu, spotřebitelské úvěry)
  5. Komisionářské smlouvy pro různé bankovní služby

Jednou ze smluv, kterou si blíže popíšeme, je tzv. hypoteční smlouva. Tato smlouva je zpravidla uzavírána každou osobou, které byl schválen hypoteční úvěr (tzv. hypotéka) a je nejčastěji využívaným institutem například při financování kupní ceny nové nemovitosti. Hypoteční smlouva by měla vždy obsahovat:

  1. Přesné vymezení obou smluvních stran
  2. Výši a splatnost hypotečního úvěru
  3. Fixaci hypotéky (dobu, po kterou je pevně stanovená výše splátek a úroková sazba hypotečního úvěru)
  4. Úrokovou sazbu
  5. Detailní identifikaci zástavy (např. kupovaná nemovitost nebo jiná nemovitost ve vlastnictví dlužníka/osoby, které byl schválen hypoteční úvěr)
  6. Veškeré podmínky a způsoby čerpání úvěru

V případě zájmu o zhodnocení případných rizik pro Vás vyplývajících z bankovních smluv jsme Vám k dispozici.

Pojistná smlouva

Pojistná smlouva (často také neodborně nazývaná „pojišťovací smlouva“) je smlouvou, ve které se pojistitel vůči pojistníkovi zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout jemu nebo třetí osobě ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

Až na výjimky pro tzv. krátkodobá pojištění platí, že pojistná smlouva musí mít písemnou formu. Vždy je také nutné pamatovat, že i v případě uzavření pojistné smlouvy např. ústně, je pojistitel povinen vydat pojistníkovi tzv. pojistku, která představuje potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. V případě pojistných smluv uzavřených v písemné formě by měla pojistka obsahovat alespoň:

  1. Určení smluvních stran
  2. Číslo pojistné smlouvy
  3. Pojistnou událost a pojistné nebezpečí
  4. Pojistnou dobu
  5. Určení osoby, které vzniká v důsledku pojistné události právo na pojistné plnění, nebo způsobu, jakým bude určena

Součástí pojistné smlouvy jsou pak zpravidla pojistné podmínky vydané pojistitelem, které vymezují především podmínky vzniku, trvání a zániku pojištění, definují pojistnou událost, stanoví tzv. výluky z pojištění, způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Pojištění obecně vzniká prvním dnem po uzavření pojistné smlouvy.

Pojištění, resp. pojistná smlouva zaniká uplynutím pojistné doby, nezaplacením pojistného, dohodou smluvních stran, výpovědí či odstoupením jedné ze smluvních a odmítnutím pojistitele plnit.

V případě potřeby jsme pro Vás připraveni provést sepsání, právní posouzení nebo úpravu pojistné smlouvy či pojistných podmínek. Rádi Vám také poskytneme právní poradenství v oblasti právních vztahů vyplývajících z pojistných smluv, včetně zastupování v soudním či mimosoudním řízení.

Jaké situace typicky řešíme pro naše klienty ohledně finančního poradenství?

  • Právní služby v oblasti zdanění fyzických a právnických osob
  • Pomoc při založení vlastní franšízy
  • Odkup krátkodobých pohledávek (factoring)
  • Odkup střednědobých a dlouhodobých exportních pohledávek (forfaiting)
  • Příprava daňových přiznání právnických osob (DPO)
  • Právní consulting více měnových obchodů
  • Poradenství při optimalizaci daňového přiznání
  • Zastupování klientů před orgány finanční správy
  • Právní konzultace rozpočtů firem
  • Konzultace sestavování veřejných rozpočtů
  • Zastupování klientů v daňových řízeních
  • Registrace plátcovství DPH
  • Žaloby proti rozhodnutí daňových orgánů
  • Dvojí zdanění
  • Nezákonné doměření daně a penále
  • Právní podpora příjemců dotací
  • Revize poplatků za soudní proces
  • Poradenství při správě státních a místních poplatků
  • Elektronická evidence tržeb (EET) - implementace a správa
  • Zastupování při sporech s karetními společnostmi (Visa, MasterCard)
  • Úhrada závazku do zahraničí
  • Odvolání se proti nedoplatkům na dani
  • Daňové poradenství u mezinárodních korporací
  • Poradenství majitelům společností
  • Právní konzultace při auditech ve společností
  • Jednání s účetními firmami
  • Daňové due diligence
  • Vyjednávání s bankami ohledně podmínek půjček
  • Hypoteční smlouvy
  • Spory s bankami
  • Pojištění půjček a uplatnění pojistných událostí
  • Právní asistence při konsolidaci půjček
  • Neschopnost splácet úvěr
  • Uplatnění pojistných smluv
  • Pojišťovna odmítá plnit svoje závazky
  • Rozporování spoluúčasti na pojistných událostech
 

[1] Fyzická nebo právnická osoba, jejíž příjmy, majetek nebo činnost jsou přímo podrobeny dani.

[2] Plátce odvádí pod vlastní majetkovou odpovědností správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou od poplatníků.

Tým sekce

Kdo se vaším případem bude zabývat?

Rádi vás provedeme
problematikou práva