Dědění
Obecně
Většina lidí si pod pojmem pozůstalost, tedy tím, co po sobě zesnulý zanechal, představí především majetek. Tedy hodnoty a věci, které za života zesnulého patřily do jeho vlastnictví. Je však nutné upozornit, že pozůstalost tvoří veškeré jmění, které zůstavitel po své smrti zanechal, tedy nejen majetek, ale i veškeré dluhy zůstavitele. V případě, že dluhy převyšují majetek, hrozí, že pozůstalost negativně ovlivní majetkové poměry dědiců. Naštěstí občanský zákoník nabízí několik nástrojů, jak takové situaci předejít.
Dědic je zejména oprávněn v rámci dědického řízení uplatnit tzv. výhradu soupisu, čímž se pojistí pro případ, že by dluhy zůstavitele převyšovaly jeho majetek. Lze jen doporučit vždy učinit výhradu soupisu, neboť pouze v takovém případě má dědic jistotu, že bude pozůstalostní dluhy hradit nanejvýš do výše nabytého majetku v rámci dědictví, jinými slovy v takovém případě platí přísloví „nula od nuly pojde“. Jestliže je již od počátku zřejmé, že dluhy převyšují majetek zůstavitele, doporučujeme dědictví v takovém případě odmítnout. Upozorňujeme však, že odmítnout dědictví je možné pouze do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu dědictví odmítnout a o následcích s tím spojených. Uplynutím této lhůty právo odmítnout dědictví zaniká.
Nevíte, kam spadá Váš případ, nebo jste jej nenašli na našich webových stránkách? Kontaktujte nás a my vymyslíme, jak Vám můžeme pomoct.
Dědické tituly
Občanský zákoník stanoví několik způsobů dědění (tedy tzv. dědické tituly). V současnosti je možné dědit na základě třech dědických titulů, jimiž jsou:
- Dědická smlouva
- Závěť
- Zákon (podle tzv. zákonných dědických tříd, viz níže)
Všechny tyto tituly mohou nicméně působit vedle sebe. Děje se tak v situacích, kdy například závěť neřeší veškerý majetek zůstavitele, ale pouze jeho část. V takovém případě se v rozsahu závětí nepokrytého majetku uplatní zákon. Z hlediska vzájemné konkurence dědických titulů platí, že dědic, který dědí na základě dědické smlouvy, má nejsilnější postavení, dědí proto před závětním i zákonným dědicem. Druhým nejsilnějším titulem je poté závěť. Je tomu tak proto, že občanský zákoník preferuje autonomní projev vůle před zákonnými (toliko podpůrnými) pravidly. Zůstavitel může uzavřít dědickou smlouvu nebo sepsat závěť v zásadě dle svého uvážení, ovšem nesmí opomenout tzv. nepominutelné dědice, tedy své potomky, a jejich povinný díl, který jim ze zákona náleží. Ten činí ¾ pozůstalosti v případě dětí mladších 18 let a ¼ pozůstalosti v případě dětí starších 18 let. Zůstavitel však může nepominutelné dědice tzv. vydědit, může tak učinit ovšem jen ze zákonných důvodů. Je také vhodné podotknout, že jednotlivé dědické tituly lze i kombinovat. V některých případech jsou kombinace dokonce nevyhnutelné, a to zejména v případě dědické smlouvy, kterou lze uzavřít maximálně na ¾ pozůstalosti (čtvrtina musí zůstat volná a o té může zůstavitel pořídit například závěť).
Zákonná posloupnost a dědické třídy
Jestliže zůstavitel neuzavře s některým z dědiců dědickou smlouvu, popřípadě nesepíše závěť, dědí se na základě tzv. zákonné posloupnosti. Zákon rozlišuje šest různých skupin dědiců a řadí je podle jejich nároku na dědictví. V případě, že nedědí nikdo z nižší skupiny, postupuje se postupně dle vyšších dědických skupin, dokud není celá pozůstalost vyčerpána. Pokud nejsou tedy žádní dědicové z první dědické třídy, nastupují dědicové z druhé dědické třídy a tak dále. Jestliže neexistuje nikdo, kdo by dědil po zůstaviteli, jeho majetek připadne státu jako tzv. odúmrť.
| Dědické třídy | Kdo a kolik? |
|---|---|
| První dědická třída | zůstavitelovy děti a manžel zůstavitele stejným dílem |
| Druhá dědická třída | manžel zůstavitele (vždy nejméně ½ pozůstalosti), rodiče zůstavitele a dále tzv. spolužijící osoby stejným dílem |
| Třetí dědická třída | zůstavitelovi sourozenci a tzv. spolužijící osoby stejným dílem |
| Čtvrtá dědická třída | prarodiče zůstavitele stejným dílem |
| Pátá dědická třída | prarodiče rodičů zůstavitele stejným dílem |
| Šestá dědická třída | děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele stejným dílem |
V případě první, třetí a šesté třídy dědiců se uplatňuje tzv. princip reprezentace. To znamená, že nedědí-li některý ze zůstavitelových dětí, sourozenců nebo dětí prarodičů zůstavitele, dědí jejich děti. V případě první třídy jde o reprezentaci neomezenou (tzn. nedělí-li děti předního dědice, dědí děti těchto dětí atd.), v případě třetí a šesté třídy jde naopak o omezenou reprezentaci, což znamená, že zákon určuje konkrétní skupinu osob, které mohou nastoupit po tzv. předním dědici (např. pouze děti sourozenců, nikoli dál). To znamená, že podíl dítěte zůstavitele tak může přejít například na vnuky a vnučky zůstavitele, popřípadě pravnuky a pravnučky zůstavitele.
Dědické řízení
Dědicové zůstavitele nenabývají dědictví bez dalšího. K vypořádání pozůstalosti slouží tzv. dědické řízení. Dědické řízení se zahajuje zpravidla usnesením bez návrhu na základě úmrtního listu, který matrika zašle soudu příslušnému k projednání pozůstalosti. Tím je zpravidla soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu. Notář pověřený soudem, který vystupuje v pozici tzv. soudního komisaře, zpravidla jako první kontaktuje (známé) dědice, většinou tedy potomky, manžela či manželku, případně osobu, která vypravila zemřelé osobě (tj. zůstaviteli) pohřeb, a sdělí jim, co všechno bude třeba v rámci dědického řízení učinit (provede tzv. předběžné šetření). Soudní komisař poté činí další úkony v rámci dědického řízení, zejména zjišťuje stav zůstavitelova jmění, okruh (dalších) dědiců, popřípadě zjišťuje, zda byl určen vykonavatel závěti či správce závěti a dále provádí lustraci např. v katastru nemovitostí a centrální evidenci, popřípadě zjišťuje, zda je evidováno pořízení pro případ smrti (závěť, dědická smlouva apod.) nebo smlouva o modifikaci společného jmění manželů.
Notář poté nařídí k projednání věci jednání, které je neveřejné, a předvolá k němu dosud zjištěné dědice, vykonavatele a další účastníky. Před tím, než vydá rozhodnutí, v němž dědictví určitému dědici potvrdí, musí být zajištěno splnění toho, co zůstavitel nařídil, zejména odkazy a příkazy zůstavitele. Jestliže zůstavitel uvedl v závěti pokyn, jak má být jeho pozůstalost rozdělena, je poté třeba vůli zůstavitele respektovat a pozůstalost takto rozdělit. Soud potvrdí dědictví tomu dědici (dědicům), který jej výslovným prohlášením neodmítl a má dle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo.
V případě dědického řízení však mohou vznikat i tzv. spory o dědické právo, které jsou na rozdíl od dědického řízení svou povahou řízením sporným. Soudní komisař může na toto řízení odkázat například závětního dědice proti dědici z dědické smlouvy, zákonného dědice proti závětnímu dědici apod. (tedy vždy toho, jehož dědický titul se jeví slabším). Spor o dědické právo se poté může týkat například i popření pravosti listiny či vydědění.
Naše advokátní kancelář zastupuje své klienty i v případě dědického řízení, zejména pak v případě sporů o dědické právo, ve kterém je především třeba, aby strany unesly břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V případě potřeby se proto na nás neváhejte obrátit, rádi Vám v tomto ohledu poskytneme potřebnou právní pomoc.
Jaké otázky pro klienty obvykle řešíme v souvislosti s děděním?
- Jak sepsat dědickou smlouvu?
- Jak sepsat závěť?
- Jak mohu odmítnout dědictví?
- Je výhodné, abych odmítl/a dědictví?
- Jak a za jakých podmínek lze provést vydědění?
- Jak se mohu přihlásit ke svému dědickému titulu?
- Zastoupení při přepsání majetku na dědice
- Zastoupení v případě plnění z pojistných událostí (životní pojištění apod.)
- Zastoupení v dědickém řízení u notáře
- Právní pomoc při jednání dědiců s institucemi (ČSSZ, banky, Registr vozidel, pojišťovny…)
- Co vše zařídit při úmrtí blízkého člověka
- Vypořádání dědiců
- Dělení majetku mezi dědice
- Dluhy a pohledávky zesnulého
Tým sekce
