Problematika ohledně neplacení výživného ať pro nezletilé či zletilé děti a další osoby ze zákona oprávněné ho pobírat je ve společnosti stále živá. Průběžně se řeší, zda neplatiče trestat více, či méně razantně nebo vlastně neaplikovat trestně právní normy a využívat pouze cesty občanskoprávní nebo správní.

Současná trestněprávní úprava rozlišuje mezi neplacením nedbalostním a úmyslným a objektivně lze shledat i neplacení z objektivních důvodů.

Ministerstvo spravedlnosti dospělo k závěru, že prostřednictvím této problematiky lze dosáhnout i výrazného snížení počtu osob ve výkonu trestu. Nynější úprava zakotvená v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. stanoví, v § 196 trestní odpovědnost pro osoby neplnící vyživovací povinnost byť i z nedbalosti natož úmyslně, jako kritickou lhůtu neplnění povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce. Za to je možno uložit sankci až jednoho roku odnětí svobody. V případě prokázaného vyhýbání se placení až dva roky. Je-li pachatelem vystavena oprávněná osoba nebezpečí nouze, lze ho potrestat v rozmezí šest měsíců až tři roky.

Před přijetím nyní platného trestního zákoníku byly sankce relativně o něco mírnější. V zákoníku č. 140/61 Sb. v § 213 nebyla uvedena nejnižší doba neplacení, ale vycházelo se z judikatury, která za nejnižší trestnou hranici uváděla šest měsíců.

Časem se ukázalo, že zpřísnění sankce zkrácením doby ze šesti měsíců nemělo potřebný efekt, neboť neplacení výživného se nijak zvlášť nevyřešilo. Tento drobný moment v trestní politice státu pouze potvrdil, že zpřísňování trestů odnětí svobody samo o sobě pachatele neodradí. Je zjištěno, že naopak v zemích s nižšími trestními sazbami je méně osob ve výkonu trestu.

Návrh Ministerstva spravedlnosti, nyní projednávaný v připomínkovém řízení, je veden úvahou pokud možno dekriminalizovat neplacení výživného a i další jednání, která ale nejsou předmětem tohoto článku. Za poslední rok bylo uloženo přes pět set nepodmíněných trestů a přes tři tisíce podmíněných.[i]

Ministerstvo spravedlnosti je v současné době vedeno úvahami, že dekriminalizací osob neplatících výživné zejména sníží stavy vězňů. S tím lze souhlasit, ale zatím nebylo řečeno jak nahradit tuto sankci, aby bylo dosaženo vyššího procenta vymožení výživného. Jsem názoru, že výživné nevymožené exekuční cestou, včetně zadržení řidičského průkazu, by mělo být kompenzováno státem. Myšlenka to není sice nová, ale zatím nenašla v České republice podporu. Pokud totiž stát není schopen zajistit efektivní systém vymožení výživného pro občany, kteří jsou oprávněnými osobami, měl by tuto situaci kompenzovat a následně si zajistit náhradu takto vyplaceného výživného od povinných osob.

Námitka, že jde o soukromoprávní nárok by neměla obstát, neboť stát má zajistit obecně takové prostředí, aby občané mohli úspěšně vymáhat své nároky. Lze souhlasit s názorem ministra spravedlnosti, že trestem odnětí svody by měli být trestány osoby, které neplacením výživného přivedly oprávněné osoby do stavu nouze. [ii]

 Pracovat ve výkonu trestu je povinnost, jak je stanoveno v §§ 29-33 z. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a ve vyhlášce MS č. 345/1999 Sb.[iii] Podmínky pracovní odměny jsou upraveny v nařízení vlády č. 365/1999 Sb.[iv] pro tento případ by měl být předpis  upraven tak, aby výdělky odsouzených více pokrývaly jejich dluhy. Jinak by pobyt povinné osoby ve výkonu trestu byl v řadě případů jako doposud i „ trestem „ pro oprávněného, neboť se často stává, že odsouzený nemá žádné uspokojivé výdělky.

Tak jako exekuce zadržením řidičského průkazu, což je svým způsobem zásah do osobnostních práv, by měly být přijaty i další instituty omezující např. vlastnická práva či disposiční práva k věcem nemovitým či movitým. Snaha ministerstva spravedlnosti o snížení počtu osob trestaných nepodmíněným trestem odnětí svobody je jistě chvályhodná, ale v případě osob neplnících vyživovací povinnost by trestání či netrestní postihování např. ve správním řízení mělo být kompenzováno dalšími opatřeními zajišťujícími placení výživného.

 

Vyhl. Č. 345/1999 Sb. o řádu výkonu trestu odnětí svobody atd.
Nařízení vlády č. 365/1999 Sb. o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání.
[i]
[ii]
[iii]
[iv]