Změna definice znásilnění

Novela schválená Poslaneckou sněmovnou ještě podléhá schvalovacímu mechanismu v Senátu a musí být podepsána prezidentem.

Jednalo se o redefinici trestného činu znásilnění v souvislosti se zefektivněním boje proti sexuálnímu násilí a zejména zvýšení ochrany obětí sexuálních trestných činů. Níže popsaná nová právní úprava sexuálních trestných činů je vedena konceptem Ne znamená Ne a principem, že na nikoho do 12 let se nesahá.

Současná úprava znásilnění vychází ze silou vynuceného pohlavního styku. Nově bude za znásilnění považována každá soulož nebo srovnatelné praktiky, s nimiž jeden z účastníků nebude souhlasit a tak to se projeví srozumitelně navenek. Pokud toho oběť nebude schopna, má jakkoliv nesouhlas projevit. Nebude-li oběť schopna takového projevu, uplatní se koncept zneužití bezbrannosti.

Novela tedy ponechává v platnosti zneužití bezbrannosti oběti například pro nemoc, duševní poruchu, opilost, nízký či vysoký věk. Výslovně se za bezbrannost bude považovat ochromující stres, kdy oběť tzv. zamrzne a není schopna se bránit. Do této situace se podle průzkumů dostává až 70 procent obětí.

Novela zvyšuje i trestní sazby za některé způsoby jednání kvalifikované jako znásilnění v rozmezí o 2 – 3 roky. Sexuální praktiky s dětmi do 12 let by měly být nyní kvalifikovány jako znásilnění nebo sexuální útok a již nikoliv jako doposud pohlavní zneužívání s mírnější trestní sazbou. 

Méně závažné sexuální praktiky se vyčleňují do nového trestného činu sexuálního útoku. Tím má zákonodárce na mysli praktiky prováděné nepenetračním způsobem.

Nově je upravena i skutková podstata trestného činu sexuálního nátlaku, která je rozšířena o zneužití tísně oběti. Ve vládním návrhu novely trestního zákoníku bylo argumentováno zejména případy dlouhodobého domácího násilí, aniž by oběť vyjádřila nesouhlas se sexuálními praktikami pachatele z důvodů např. situace v rodině (obava o děti žijící v dané domácnosti).

Zároveň je posíleno právo oběti „být slyšena„ v trestním řízení, což představuje zejména právo vypovědět o dopadech trestného činu na její život. Prohlášení umožní zejména soudu tyto skutečnosti zohlednit v úvaze o trestu. Obligatorně se stanovuje, že vyjádření bude obsaženo přímo ve sjednané dohodě o vině a trestu. Nebude-li poškozený s dohodou souhlasit, bude to důležitý moment pro soud při rozhodování, zda dohodu schválit či nikoliv.

Změna definice znásilnění naší republiku přiřadila k evropským zemím jako Německo, Belgie, Švédsko, Dánsko, Lotyšsko.

Je chvályhodné, že vládní návrh prošel sněmovnou bez jediného pozměňovacího návrhu během tří čtení a byl jednomyslně schválen za necelé tři měsíce. Projevilo se rozumné stanovisko všech parlamentních stran k této problematice, která rozhodně nemá žádný ideologický základ. Jde o zájem společnosti na prohloubení odhalování této závažné trestné činnosti.

I přes shodu poslanců na nových textech této trestní novely ale spatřuji několik úskalí a možná slabších míst jako dlouholetý advokát a obhájce ve věcech trestních.

Bude-li nová úprava sexuálních trestních činů přijata v současné podobě, výrazně se zvýší i odpovědnost orgánů činných v trestním řízení za průběh dokazování a shromažďování důkazů k některým zákonným znakům předmětných trestných činů. V některých případech bude velmi tenká hranice mezi jednáním trestně postižitelným a ještě nezávadným.

Například nové skutkové podstaty zneužití bezbrannosti dle § 119a tr.z., se lze dopustit, když pachatel využije toho, že jiná osoba je ve stavu, kdy není schopna utvářet nebo projevit svou vůli nebo tuto schopnost má podstatně sníženou z důvodu spánku. Těžko tato údajná oběť bude tvrdit, co se vlastně stalo, vyjma případu, kdy bude zjištěno, že spánek byl vyvolán nějakou uspávací látkou. Pojem bezbrannosti byl již v minulosti řešen judikaturou ve vztahu trestným činům znásilnění dle § 185 tr.z. a sexuálního nátlaku dle § 186 tr.z., ale konkrétní situace „ve spánku„ může být i do budoucna sporná.

Nově navržený trestný čin sexuálního útoku dle § 186 tr.z. a novelizovaný trestný čin sexuálního nátlaku dle § 186 tr.z. vzhledem k navržené šíři jednotlivých postižitelných způsobů jednání, budou částečně komplikovat posouzení podřazení zjištěného jednání pachatele pod příslušné ustanovení. Případná nová judikatura samozřejmě časem naplnění jednotlivých pojmů vyprecizuje.

Celkově sněmovnou schválená novelizace v oblasti sexuálních trestných činů rozšiřuje skutkové podstaty postižitelných jednání o další situace. Tím se opět zvýší odpovědnost orgánů činných v trestním řízení při dokazování pravdivosti tvrzení poškozených obětí. Objasňování této trestné činnosti bylo v minulosti občas zatíženo snahou, údajných poškozených obětí o zneužití trestních oznámení a navazujícího přípravného řízení k osobnímu prospěchu, například v době rozvodového řízení či sporů o svěření nezletilých dětí do výchovy jednoho z rodičů.

Naznačený moment osobního prospěchu by mohl hrozit i v případě řízení o přijetí peněžité záruky dle § 73a trestního řádu. Jednání tvrzené poškozenou obětí kvalifikované jako nově schválené[i] a upravené trestné činy, které jsou doplněny do výčtu trestných činů, u nichž nelze přijmout peněžitou záruku, je-li dán vazební důvod dle § 67 písm. c) tr.ř. tzn. opakování či dokonání trestné činnosti, by bylo důvodem k ponechání obviněného ve vazbě.

Samozřejmě, že navrhované rozšíření postihování závadného sexuálního jednání bude mít i větší preventivní dopad při správné osvětě vysvětlující, co je nově trestné ze strany zainteresovaných orgánů. Konečným přijetím novely Senátem se promítnou do zákona zatím pouze judikatorně řešené pojmy, čímž jim bude dán výraznější a širší společenský význam.

Lze předpokládat a doufat, že v Senátu parlamentu ČR bude schválený zákon přijat jako celek. V případě pozměňovacích návrhů a vrácení zákona do Poslanecké sněmovny lze předpokládat, vzhledem k dosavadnímu přístupu poslanců, opětovné schválení zákona.[1]