Zkoumat či nezkoumat vady exekučního titulu?

Skutkový stav

Stěžovatelce byla na základě rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích uložena povinnost zaplatit částku ve výši 1.006 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 8.454 Kč.

Stěžovatelka ve svých tehdy 15ti letech jela v prostředcích městské hromadné dopravy v Českých Budějovicích dvakrát bez platného jízdního dokladu. Za porušení této povinnosti ji byla uložena povinnost zaplatit jízdné ve výši 6 Kč a dále 1.000 Kč jako pokutu za jízdu bez platné jízdenky.

Dopravní podnik města České Budějovice prakticky ihned obě uvedené pohledávky za stěžovatelkou postoupil na nynějšího žalobce v civilním řízení. Oznámení o postoupení pohledávek bylo zasláno matce stěžovatelky, jako její tehdejší zákonné zástupkyni. Tato však dluh neuhradila a ani dceři nesdělila, že jí byla uložena povinnost zaplatit částku z titulu jízdy bez platné jízdenky včetně příslušenství. Z uvedené pokuty se vyšplhal dluh přesahující 40.000 Kč. Stěžovatelka se o existenci dluhu dověděla až po nástupu do zaměstnání, kdy jí byly ze mzdy prováděny srážky.

Stěžovatelka si následně vzala tři nebankovní půjčky v roce 2017 ve výši 8.900 Kč, 6.000 Kč a 8.600 Kč. Z těchto půjček stěžovatelka většinu splatila, a to včetně úroku ve výši 150 % a 200 %. Společnost Provident Finance s.r.o. však do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 46.085 Kč, aniž by ji k tomu svědčil titul, či judikatura. Úroky požadované uvedenou společností jsou nadto v rozporu s platným právem.

Stěžovatelka podala prostřednictvím právního zástupce insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení s tím, že jí insolvenční správce měl „dobře poradit“, aby všechny pohledávky uznala, že celý proces bude jednodušší.

Stěžovatelce se následně, v době trvání oddlužení narodilo dítě. Otec dítěte ukrajinské národnosti odešel v roce 2022 bojovat na Ukrajinu, přičemž stěžovatelka nemá o něm od té doby žádné zprávy. Stěžovatelka přišla o podporu otce dítěte. Stěžovatelka si požádala o sociální příspěvek, který ji nebyl přiznán. Stěžovatelka následně požádala soud o zrušení povolení oddlužení, neboť nemělas prostředky na doplacení zbylé částky ve výši 3.758,49 Kč. Insolvenční řízení dosud není skončeno z důvodu odvolání insolvenčního správce.

Stěžovatelka podala návrh na zastavení exekuce s tím, že oprávněné nic nebránilo, aby uvedenou částku vymáhala po zákonném zástupci, namísto toho čekala, až stěžovatelka dosáhne zletilosti. Obecné soudy návrh stěžovatelky zamítly s tím, že oprávněný má platný exekuční titul.

Posouzení věci Ústavním soudem

Ústavní soud v první řadě předestřel, že není další odvolací instancí. Jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí. Ústavní soud tak může do rozhodnutí obecných soudů zasahovat pouze za situace, kdy rozhodnutí obecných soudů obsahuje tzv. kvalifikované vady.

Kvalifikovanými vadami trpí dle Ústavního soudu rozhodnutí tehdy, není-li správně (případně vůbec) zohledněn dopad některého z ústavně zaručených práv na posuzovanou věc, anebo dopustí-li se -z hlediska řádně vedeného soudního řízení neakceptovatelné libovůle, která spočívá v nerespektování kogentní právní normy nebo v interpretaci a aplikaci zákonných pojmů, která je ve zjevném a nedůvodném vybočení ze standardů výkladu, který je všeobecně v soudní praxi respektován.[1]

Ústavní soud uvedl, že soudy jsou obecně povinny výkon rozhodnutí zastavit v případě, že by jeho výkon byl v rozporu s principy právního státu nebo vznikla-li by výkonem rozhodnutí zjevná nespravedlnost.

Ústavní soud dále uzavřel, že soudy jsou povinny zkoumat, zda jsou v případě nezletilých dětí opravdu splněny podmínky pro jeho vydání, zejména to, zda je nezletilý řádně zastoupen zákonným zástupcem či opatrovníkem. V daném případě Ústavní soud uzavřel, že bylo-li soudům z úřední činnosti známo, že matka zanedbává péči o dítě a nehájí řádně jeho zájmy, měl se zabývat tím, zda není na místě ustanovit dítěti opatrovníka. Ústavní soud dále uzavřel, že není přípustné navyšovat náklady exekučního řízení a takový postup může být za určitých okolností zásahem do práva povinného na minimalizaci zásahů.

Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy v případě stěžovatelky těmto uvedeným základním východiskům nedostály. Dle Ústavního soudu obecné soudy pochybily tím, že se nezabývaly, zda exekuční titul nevykazuje zásadní zmatečnostní vady (stěžovatelka nebyla řádně zastoupena).

Dále obecné soudy v daném případě nijak nezkoumaly schopnost matky hájit zájmy (tehdy nezletilé) stěžovatelky. Další pochybení tkví v tom, že Okresní soud v Českých Budějovicích nespojil oba návrhy do jediného řízení, neboť šlo o skutkově i právně shodnou situaci. Pochybení je rovněž spatřováno i v tom, že žalobci soud přiznal na nákladech více než osmi násobek žalované částky. Takto vniklé závazky nezletilých mohou mít dle Ústavního soudu rdousící efekt.

Ústavní soud uvedl, že nelze vytknout Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, že nevycházel z judikatury citované v nálezu, neboť platební rozkazy byly proti stěžovatelce vydány v roce 2008, nicméně připomněl, že jde o základní principy ústavního pořádku.

Ústavní soud tak dospěl k závěru, že obecné soudy nesprávnou interpretací ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. porušili právo stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny, dále právo na ochranu rodiny dle článku 32 odst. 1 věta druhá Listiny; a právo na veřejné projednání věci a bez zbytečných průtahů dle článku 38 Listiny.

Závěr

Obecné soudy budou vázány tímto zrušujícím nálezem při opětovném posouzení návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce.

Celý text nálezu si lze přečíst zde https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2024/2-545-24_AN.pdf