Za chyby se platí. Co když vás stát stíhal nezákonně?

Být trestně stíhán není žádný med. Tím spíš, pokud k tomu došlo bez vašeho přičinění a jste v tom nevinně. V takovém případě je platné známé rčení, že „za chyby se platí“. Zahájení trestního stíhání představuje citelný zásah do osobního a společenského života jednotlivce. Jak se tedy domoci alespoň částečné finanční satisfakce za takový citelný zásah?

„Kořeny“ nároku na odškodnění za pochybení státu jsou zakotveny v článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“), který stanoví: „Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.“ Dále pak v článku 1 odst. 1 Ústavy, podle kterého platí: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“

V případě, že je obviněný v řízení zproštěn obžaloby z důvodu nezákonného rozhodnutí, má možnost uplatnit nárok na odškodnění. Nárok na odškodnění se pak řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“).

Příslušný nárok se v souladu s § 6 zákona uplatňuje nejprve u příslušného úřadu, přičemž v případě nezákonných soudních rozhodnutí je příslušným úřadem Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo spravedlnosti má pak na posouzení nároku 6 měsíců. V případě, že není žadatel s rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti spokojen, může se domáhat to, aby o je ho nároku rozhodl soud.

Podmínkou pro podání případné žaloby však je, byl předmětný nárok nejprve uplatněn mimosoudně, právě u Ministerstva spravedlnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. Případný nárok žalobce jsou pak obecné soudy povinny posuzovat komplexně a s ohledem na všechny okolnosti daného případu a postavení jednotlivce ve společnosti.

K posuzování všech okolností pak Ústavní soud v nálezu ze dne 13. ledna 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/1 uvedl, že: „Obecné soudy jsou povinny odpovědně přihlédnout ke všem nepříznivým následkům vyvolaným trestním řízením a zvážit jeho veškeré negativní dopady dotýkající se zejména osobnostní integrity konkrétního poškozeného. Soud pak s ohledem na jedinečné skutkové okolnosti individuálního případu stanoví přiměřenou výši finanční náhrady; posuzuje věc zejména v intencích životního postavení poškozeného před a po zásahu chybujících orgánů veřejné moci. Jedině takové rozhodnutí, přihlížející ke všem kritériím, které je nutno vzít do úvahy v kontextu daného případu, lze považovat za spravedlivé a ústavně konformní..“

Dále pak Ústavní soud v tomtéž nálezu k věci uvedl, že: „Při posuzování možné příčinné souvislosti mezi úkony trestního řízení a vzniklou nemajetkovou újmou nelze postupovat rigidně - i s přihlédnutím k tomu, že judikaturní konstrukce poskytování přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou vedením nezákonného trestního stíhání je založena na tom, že poškozenému subjektu je kompenzována újma za všechny negativní důsledky v jeho životě vzniklé v důsledku vedení celého trestního stíhání. Jinými slovy, nemá být odčiněna pouze újma vzniklá vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jako takovým, ale veškeré újma, jež je přičitatelná státu za postup jeho orgánů, který se následně ukáže jako nezákonný či chybný (resp. který nevyústil v pravomocné odsouzení). Usnesení o zahájení trestního stíhání není vydáváno tzv. "od stolu" bez předchozího procesu, ale pouze v případě, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba (§ 160 odst. 1, věta první, trestního řádu).“[1]

Kolik nás to všechny stojí?

Když už je rozebírána možnost uplatnit nárok na náhradu škody (za splnění zákonných podmínek), je dobré se rovněž zastavit u otázky, kolik tato „nezákonná sranda“ orgánů činných v trestním řízení stojí nás – daňové poplatníky.

Podle dostupných údajů Ministerstva spravedlnosti lze sledovat výrazný nárůst v celkové částce vyplaceného odškodného a rovněž i nárůstu podaných žalob z důvodu nespokojenosti žadatelů o odškodnění s tím, jak byla jejich žádost vyřízena.[2]

Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude situace ohledně vyplaceného odškodnění dále vyvíjet.

Aktuálně mediálním prostorem proběhla zpráva, že soud přiznal Lukáši Nečesanému částku 1,7 milionu korun za nezákonné stíhání za pokus o vraždu kadeřnice, přičemž žalobce požadoval původně 20 milionů korun.

Další astronomickou částku žádá původně na doživotí odsouzený Robert Tempel, který dle veřejných zdrojů žádá po státu částku 97 milionů korun.

Jakkoli jsou shora uvedené částky vysoké, je třeba si uvědomit, že trestní stíhání člověka nezřídka „poznamená“ na zbytek života. Mimo jejich prakticky jisté společenské stigmatizace, neboť v lidské společnosti lze stále shledat postoj „co kdyby na tom bylo přeci jen něco pravdy“ se jedná o následky podlomeného psychického a často fyzického zdraví.

Jak těmto následkům předejít?

V rámci korektnosti je třeba uvést, že omyl se zkrátka může stát. Jakkoliv může být celá záležitost náročná. Je však rovněž třeba hledat odpověď na otázku, proč k chybě došlo.

Zde je třeba klást důraz na kvalitně odvedenou práci v přípravném řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení, zejména státních zástupců, kteří jsou „pány přípravného řízení“ a na jejichž rozhodnutí pak závisí, zda bude či nebude podána soudu obžaloba.

Bohužel často lze vidět situaci, že státní zástupci „z opatrnosti“ podají obžalobu, než aby si (případně) vyargumentovali, z jakého důvodu obžalobu nepodávat.

Bude zcela jistě zajímavé rovněž sledovat případnou legislativní aktivitu ke změnám v oblasti kárné odpovědnosti státních zástupců a případných osobních (profesních) důsledků pro státní zástupce za nedobře odvedenou práci v přípravném řízení.

Kvalitně a dobře zvládnuté přípravné řízení pak skýtá záruku, že případné rozhodnutí soudu nebude skýtat prostor pro odškodnění za nesprávný úřední postup.