Whistleblowing: Další strašák pro řadu společností nebo užitečný nástroj prevence?

Pod sněmovním tiskem č. 1150 v současné době čeká na projednání vládní návrh zákona o ochraně oznamovatelů, v médiích často označovaný jako zákon na ochranu „whistleblowerů“ (dále jen „Návrh zákona“), kterým má být do českého právního řádu implementována směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jen „Směrnice“). Český zákonodárce by tak dle Směrnice měl učinit do 17. prosince 2021, ačkoli je pravděpodobné, že tento termín zřejmě nebude schopen s ohledem na končící volební období Poslanecké sněmovny dodržet. I když se Návrh zákona nachází na počátku legislativního procesu a může doznat ještě řady změn, vzhledem k tomu, že se v zásadě přidržuje úpravy Směrnice, není od věci se již nyní blíže podívat na to, co nás v brzké době čeká.

Obecně

Pojem whistleblowing vychází z anglického sousloví „to blow the whistle“ (doslova „zapískat na píšťalku“) a má představovat varovnou píšťalku, na kterou se zapíská, jestliže se nehraje zcela podle pravidel. O whistleblowingu hovoříme v situaci, kdy stávající nebo bývalí zaměstnanci[1] určité společnosti upozorňují na protiprávní jednání na pracovišti a obracejí se na příslušné orgány, které mohou oznamovanou skutečnost, zpravidla ohrožující veřejnost a jdoucí proti veřejnému zájmu, prověřit a případně zakročit.

Navrhovaná právní úprava si klade za cíl umožnit pracovníkům jak v soukromém, tak veřejném sektoru, bezpečně podat oznámení o skutečnostech, které nasvědčují, že se povinný subjekt dopustil protiprávního jednání, a zároveň stanoví podmínky pro podávání a posuzování těchto oznámení. Tyto osoby mají být motivovány k tomu, aby tato oznámení učinily, aniž by se současně musely obávat, že to pro ně bude mít nakonec negativní důsledky. Faktem totiž zůstává, že mnohá porušení předpisů nebo dokonce páchání trestné činnosti v rámci určité organizace, lze účinně odhalit pouze zevnitř. Dosavadní právní úprava oznamovatelům až na některé (ne zcela funkční) výjimky ochranu neposkytovala, to se má však brzy změnit.

Návrh zákona ukládá především řadu nových povinností dotčeným povinným subjektům, jimiž jsou zejména větší zaměstnavatelé, přičemž je již nyní zřejmé, že zavedení interního systému whistleblowingu bude představovat pro dotčené povinné subjekty jak administrativní, tak finanční zátěž. Zavedení systému whistleblowingu by však při správném nastavení mělo přinést řadu výhod, mezi něž patří zejména skutečnost, že whistleblowing je metodikou státních zastupitelství uznáván jakožto compliance management systém, který může přispět ke zproštění odpovědnosti právnické osoby za přestupek či trestný čin. Dále nelze přehlédnout potenciál správně nastaveného interního whistleblowing systému předcházet finančním škodám, sankcím, poškození dobré pověsti a jiným negativním důsledkům díky včasnému odhalení a řešení problému.

Oznámení

Oznámení, jež požívá zákonné ochrany, se musí týkat protiprávních jednání, které má buď znaky (i) trestného činu nebo přestupku, nebo (b) jakýmkoliv způsobem porušuje národní nebo unijní právní předpisy v jedné z oblastí, které Směrnice vymezuje.

Mezi oblasti, které Směrnice vyjmenovává, patří například:

• ochrana spotřebitele a bezpečnosti a souladu s požadavky na výrobky podle právních předpisů;
• daně z příjmů právnických osob;
• předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu;
• bezpečnost dopravy, přepravy a provozu na pozemních komunikacích;
• ochrana životního prostředí, bezpečnosti potravin a krmiv a ochrany zvířat;
• zadávání veřejných zakázek, veřejných dražeb a hospodářské soutěže;
• ochrana vnitřního pořádku a bezpečnosti, života a zdraví;
• ochrana osobních údajů, soukromí a bezpečnosti sítí elektronických komunikací a informačních systémů;
• ochrana finančních zájmů Evropské unie apod.

Dle Návrhu zákona bude ochrana poskytována osobám, které učiní oznámení o porušování právních předpisů, o němž se dozvěděly v souvislosti s výkonem svého zaměstnání, služebního poměru, samostatné výdělečné činnosti, ale i při výkonu práv spojených s účastí v právnické osobě, dobrovolnické činnosti, nebo dokonce při pracovním pohovoru. Jinými slovy, do kategorie chráněných osob spadají nejen zaměstnanci či pracovníci ve služebním poměru[2], ale i OSVČ, akcionáři, dodavatelé, dobrovolníci, stážisti, uchazeči o práci apod. Je zároveň důležité poznamenat, že ač to Návrh zákona výslovně neuvádí, lze oznámení učinit i anonymně.

Oznamovatelé mohou podat oznámení třemi možnými způsoby:

• prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému;
• prostřednictvím vnějšího oznamovacího systému;
• zveřejněním.

Vnitřní oznamovací systém

Klíčovou povinností, která vyvěrá z výše zmíněné Směrnice, resp. Návrhu zákona, a kvůli níž je nutné věnovat této právní úpravě zvýšenou pozornost, je povinnost zavést vnitřní oznamovací systém, a to nejpozději do 31. března 2022. Tento systém představuje preferovanou variantu, neboť případnou nápravu protiprávního stavu může zajistit sám povinný subjekt a vyvarovat se tak nepříznivým důsledkům z oznámení plynoucích, zejména vzniku trestní odpovědnosti, sankcím, poškození dobré pověsti nebo ztrátě zákaznické základny. Povinný subjekt tak určí v rámci organizace tzv. příslušnou osobu, která bude pověřena přijímáním oznámení, posuzováním jeho důvodnosti a bude také navrhovat opatření k nápravě nebo předejití protiprávního stavu. Tato osoba bude povinna postupovat nestranně, zároveň bude ze zákona vázána povinností mlčenlivosti. Oznamovatel má mít poté dle Návrhu zákona právo, aby jej příslušná osoba zpravidla do 30 dnů vyrozuměla o výsledku posouzení.

Kromě některých veřejných zadavatelů a určených orgánů veřejné moci tuto povinnost mají:

• zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají nejméně 25 zaměstnanců;
• osoby oprávněné poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr;
• někteří zaměstnavatelé, kteří podléhají dohledu ČNB podle zákona o podnikání na kapitálových trzích;
• někteří zaměstnavatelé, kteří podléhají dohledu ČNB podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech;
• pojišťovny nebo zajišťovny;
• zaměstnavatelé, kteří jsou osobou oprávněnou ke zprostředkování pojištění nebo zajištění podle zákona upravujícího distribuci pojištění.

Vnější oznamovací systém

Jestliže se oznamovatel rozhodne z jakéhokoli důvodu nevyužít předchozí možnosti, může oznámení podat ústně či písemně prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti (dále jen „Ministerstvo“), které má dle Návrhu zákona fungovat jako filtr a spojka mezi oznamovatelem a příslušným orgánem podle zvláštního právního předpisu. Jestliže Ministerstvo dospěje k názoru, že je dáno důvodné podezření, že informace uvedené v oznámení naplňují znaky protiprávního jednání, bezodkladně informuje orgán veřejné moci, který je příslušný k projednání a který se bude oznámením dále zabývat. O výsledku posouzení je Ministerstvo zároveň povinno oznamovatele informovat, a to zpravidla do 30 dnů ode dne přijetí oznámení.

Zveřejnění

Není-li v zákonné lhůtě přijato vhodné opatření k nápravě, popřípadě jde-li o protiprávní jednání v oblastech, na jejichž ochraně panuje značný veřejný zájem[3], je oznamovatel oprávněn dle Návrhu zákona oznámení zveřejnit. Může tak učinit několika možnými způsoby, zejména pak prostřednictvím sociálních sítí, příspěvku v médiích nebo na internetových stránkách. Musí si nicméně pohlídat, zda splňuje poměrně přísné podmínky pro uveřejnění oznámení, a to zejména s ohledem na ochranu osobnostních práv.

Ochrana před odvetným opatřením

V případě, že oznamovatel učiní oznámení v souladu se zákonem a splní tak podmínky pro poskytnutí ochrany, nemohou být on ani další osoby[4], vystaveni jakýmkoli odvetným opatřením. Pokud by k tomu ze strany zaměstnavatele došlo, byl by právě on tím, kdo je povinen soudu prokázat, že se o odvetu v případě konkrétního oznamovatele nejednalo (aplikuje se tzv. obrácené důkazní břemeno). Návrh zákona ovšem pamatuje i na situace, kdy oznamovatel podá oznámení s cílem poškodit osobu, jíž se oznámení týká, nebo s cílem dosáhnout ochrany před pracovněprávními postihy neoprávněným získáním postavení oznamovatele. Tato osoba nejen, že se nemůže domáhat ochrany, nadto se dopouští i přestupku podání vědomě nepravdivého oznámení, za nějž hrozí pokuta až 50.000,- Kč.

Závěrem

Naše advokátní kancelář legislativní proces k Návrhu zákona průběžně monitoruje a připravuje se tak na to, aby mohla svým klientům poskytnout rychlou a efektivní právní pomoc při zavádění interních systémů na ochranu oznamovatelů a plnění dalších povinností, které pro ně budou vyplývat z nové právní úpravy.