VZTAH MEZI „OSOBNOSTNÍMI PRÁVY“ SPORTOVCE A MARKETINGOVÝMI SMLOUVAMI

V době zvýšeného zájmu o český sport a o české sportovce, jako případné reprezentanty značek a firem nabízíme následující resumé popisující problematiku „osobnostních práv“ sportovců a promítání těchto práv do obsahu marketingových smluv. Panuje totiž právní a terminologická neukotvenost praxe při uzavírání marketingových smluv mezi sportovci a jejich sponzory, jakožto i mezi sportovními agenturami a sponzory.

Osobnostní práva, se nimiž sportovec disponuje v rámci marketingové smlouvy, je nutno chápat jako práva vrozená a daná po celý živost každého člověka. Základní právní úprava osobnostních práv je obsažena v Listině základních práv a svobod (dále „Listina“) a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „OZ“), přičemž stát táto práva neuděluje, nýbrž je pouze respektuje, naplňuje a zabezpečuje jejich ochranu (jsou tzv. „nezadatelná“). Osobnostní práva, coby základní práva (viz čl. 1 Listiny a ust. § 19 odst. 2 věta první OZ), jsou navíc nezrušitelná, nepromlčitelná a především nezcizitelná, tedy nepřevoditelná na jinou osobu. Použitá formulace „osobnost člověka včetně jeho přirozených práv“ v ustanovení § 81 OZ pak stvrzuje, že osobnost člověka a jeho přirozená práva nelze oddělovat. Je proto nepochybné, že osobnostní práva nelze pro nezcizitelnost převádět, lze však disponovat (nakládat) s jejich obsahem, a to v mezích právního řádu, například prostřednictvím licence udělené určité osobě sportovcem v rámci marketingové smlouvy.

Pokud jde o marketingové a jiné obdobné smlouvy se sportovci, je předmětem těchto smluv zpravidla užití jména sportovce, jeho podoby, hlasu, případně též tzv. „projevů osobní povahy“ ze strany sponzora. Co se rozumí „projevem osobní povahy“ právní řád nedefinuje. Může se jednat o jakýkoli projev činnosti sportovce v rámci jeho života. Typickým příkladem „projevu osobní povahy“ využitelným v rámci marketingu je autogram sportovce, jehož kopii je možné umístit např. na obalu zboží nebo na plakátu, nebo příspěvky sportovce na sociálních sítích, k nimž sportovec může sponzorovi udělit právo přesdílení. Naopak tzv. „písemnosti osobní povahy“, jimiž se rozumí např. soukromý deník nebo soukromá korespondence, zpravidla předmětem marketingových smluv nejsou.

V pojednání o osobnostních právech zákon nedefinuje jednotný název pro elementy spojené s osobností člověka, jako je zmíněné jméno, podoba, hlas či projevy osobní povahy. Tyto elementy jsou v praxi často nazývány jako „osobnostní práva“, což je zjevně chybné a v rámci marketingových smluv to činí značné obtíže. „Podoba“ člověka není osobnostním právem (ta zkrátka existuje). Člověk má však právo na to, aby nikdo bez jeho svolení nebo bez zákonného důvodu tuto podobu nezachycoval a nešířil. Právě toto právo člověka, a jemu odpovídající povinnost všech ostatních osob, označujeme za „osobnostní právo“. Pro účely diskuse o problematice, a zejména pak pro účely přípravy smluvní dokumentace, považujeme za vhodné a účinné zmíněné elementy souhrnně nazývat jako „osobnostní atributy“ člověka, jakkoli z jazykového hlediska nemůže být tento termín zcela vyčerpávající.

Dle marketingových smluv zpravidla plnění sportovce sestává z plnění dvojího typu, a to:

1. plnění aktivního, tj. např. účast sportovce na natáčení, účast sportovce na společenské akci, umístění postu na sociální síť sportovce apod.;
2. plnění pasivního, tj. udělení licence sponzorovi k zachycení a užití atributů sportovce ve sjednaném rozsahu.

V ideálním případě jsou pak materiály pořízené při aktivitách sportovce dle písm. a) definovány jako předmět licence dle písm. b). Z pohledu sportovce je naopak nežádoucí, aby se předmětem licence staly jiné, blíže nedefinované, materiály, které nevznikly v rámci vědomé aktivní činnosti sportovce pro sponzora.

Z pohledu sportovce lze rovněž doporučit, aby se smluvní strany ve smlouvě vyvarovaly formulací typu: „sportovec má zájem postoupit osobnostní a další práva…“, nebo „předmětem této smlouvy je využití osobnostních práv sportovce za účelem…“. Cílem sportovce v marketingové smlouvě je udělit souhlas s užitím svých osobnostních atributů a tím své osobnostní právo realizovat, nikdy však své osobnostní právo postoupit (ať již konkrétní právo ve smyslu Listiny a OZ postoupit platně lze či nikoli).

Zvláštní koncepci musí mít marketingová smlouva, uzavírá-li ji agentura zastupující sportovce se sponzorem vlastním jménem, tj. aniž by sportovec byl výslovně uveden jako smluvní strana. V takovém případě je možné osobní aktivní plnění sportovce ve smyslu písm. a) výše zakotvit pouze jakožto závazek agentury tuto aktivitu sportovce zajistit. Z pohledu sponzora je žádoucí, aby tento závazek agentury nebyl koncipován pouze jako přímluva ve smyslu § 1769 věty první OZ, ale jako plnohodnotný závazek s povinností nahradit škodu v případě nesplnění.

Složitější je situace v případě udělení licence ve smyslu písm. b) výše. S ohledem na úvod tohoto článku je vyloučeno, aby jakákoli osoba, například sportovní agentura, disponovala osobnostními právy určitého sportovce, a ty také držela. Svolení k užití svých osobnostních atributů může udělit výlučně sportovec, ať již sám přímo, nebo prostřednictvím zástupce. Agentura tedy licenci ve skutečnosti uděluje v zastoupení sportovce, a sportovec se v rozsahu udělení licence stává smluvní stranou. Zmocnění agentury k jednání za sportovce v této věci je zpravidla obsaženo ve smlouvě mezi agenturou a sportovcem. Sponzor může požadovat doložení oprávnění agentury plnou mocí od sportovce, ale v praxi to není pravidlem. Označí-li sportovec určitou osobu jako svého „agenta“ či „agenturu“, je to ve sportovním prostředí obvykle respektováno s důvěrou v osobu sportovce i jeho agenta.

Agentura je ze strany sponzora nezřídka tlačena do prohlášení typu: „agentura je výlučným držitelem a disponentem osobnostních a dalších práv sportovce…“, nebo „agentura postupuje sponzorovi oprávnění k marketingovému využití osobnostních a dalších práv sportovce…“. Odhlédneme-li od skutečnosti, že agentura nikdy nemůže být „držitelem“ osobnostních práv sportovce, není v zájmu agentury (ani sportovce) činit jakákoli prohlášení, jež by evokovala postoupení jakýchkoli práv agentury vůči sportovci na sponzora. K uspokojení sponzora však agentura může vůči sponzorovi prohlásit, že je oprávněna udělit sponzorovi licenci (oprávnění) k užití osobnostních atributů sportovce předvídanému touto smlouvou.

S ohledem na shora uvedené doporučujeme při koncepci marketingové smlouvy, co do problematiky osobnostních práv sportovce, postupovat následovně:

1. definovat ty osobnostní atributy sportovce, jež mají být v souladu se smlouvou užity/zachyceny (např. jméno, podoba, hlas apod.),
2. definovat účel užití osobnostních atributů; tj. např. propagace podnikatelských aktivit sponzora; v zájmu sportovce je definovat konkrétní podnikatelskou oblast sponzora tak, aby nemohly být osobnostní atributy využity v oblasti pro sportovce případně nežádoucí,
3. definovat alespoň rámcově konkrétní formu užití a případně i množstevní rozsah užití osobnostních atributů (např. billboardy, spot v televizi apod.),
4. definovat časový a teritoriální rozsah užití osobnostních atributů sportovce ze strany sponzora,
5. sjednat licenci sponzora k zachycení a užití osobnostních atributů v rozsahu dle bodů 1) až 4) výše.

Jakkoli marketingové a jiné obdobné smlouvy o využití osobnostních atributů sportovců, co do své podstaty, obvykle nekladou výrazné nároky na textový rozsah smlouvy, vyžadují značnou právní a terminologickou přesnost. V aktuální praxi bohužel stále převládá první na úkor druhého. Užití termínu „osobnostní práva“ pak věcně nepatří do formulace závazku představovaného marketingovou smlouvou. Sportovec osobnostní práva má, ovšem žádný jejich dílčí aspekt sponzorovi nepostupuje, a ve smyslu Listiny a OZ ani postoupit nemůže.

Mgr. Michal Odarčenko, advokát

Mgr. Filip Novotný, advokátní koncipient