Styk rodiče s dítětem má přednost před stykem s jakoukoli jinou osobou
Rodinné vztahy mohou být někdy natolik pošramocené, že se jejich uspořádání neobejde bez soudní ingerence. Poměrně běžnými se již stala řízení, kdy soud upravuje vztahy mezi rodiči a dítětem. Mezi méně časté případy pak patří situace, kdy soud musí autoritativně rozhodnout také o uspořádání jiných rodinných vztahů – například o úpravě styku prarodičů s dítětem.
Podle § 927 občanského zákoníku je garantováno právo stýkat se s dítětem osobám příbuzným, ať už blízce či vzdáleně, jakož i osobám dítěti společensky blízkým, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Prostřednictvím styku se realizuje právo na rodinný život (čl. 8 EÚLP, čl. 32 LPS). Tím, že se dítě stýká s osobami, se kterými nežije trvale, má možnost k nim získat a rozvíjet rodinnou vazbu (srov. HRUŠÁKOVÁ, Milana, KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1063.). Vytváření pevných společenských vazeb je pak zcela nepochybně v zájmu nezletilého.
Není tedy sporu o tom, že prarodiče mají právo stýkat se svými vnuky a vnučkami, ze zákona však nevyplývá, v jakém rozsahu (tedy jak často a jak dlouho) by měl takový kontakt probíhat. Standartně o tom rozhodují právě rodiče, pokud však vztahy mezi rodiči a prarodiči dohodu neumožňují, musí vhodný rozsah styku určit soud (je-li takové řízení zahájeno).
Určením vhodného rozsahu styku prarodičů s dítětem se v nedávné době zabýval také Ústavní soud, který v nálezu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1081/20, konstatoval, že je nepřípustné, aby obecné soudy vycházely při určení styku prarodičů (a dalších osob) s dítětem ze stejných kritérií, jako při určení rodičovského styku. Jinými slovy je podle názoru Ústavního soudu nepřípustné, aby – neodůvodňují-li to specifické okolnosti případu – styk jiných osob odpovídal rozsahu stanovenému rodiči, se kterým dítě nežije.
Obecná kritéria pro určení rozsahu styku lze dovodit z judikatury a z komentářové literatury. Rozhodujícím kritériem je nejlepší zájem dítěte, který může být oslaben mimo jiné i z důvodu existence napětí, konfliktů či vyhrocených vztahů mezi rodiči dítěte a příbuznými, o jejichž styku s dítětem je rozhodováno. Rovněž je nezbytné v rámci hodnocení nejlepšího zájmu dítěte brát v úvahu jeho vztahy se všemi dalšími příbuznými, tedy nejen těmi, kteří mohou o soudní stanovení styku v konkrétním případě usilovat, tím spíše pokud jde o další nezletilé sourozence, u nichž je taková procesní možnost značně ztížena. Rozsah styku dalších příbuzných s dítětem nemůže být rozsáhlejší či postaven na roveň styku rodičů s dítětem, zejména nepřejí-li si to rodiče, jejichž stanovisko za normálních okolností musí být zohledněno. Jsou to totiž právě rodiče, kdo vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, odpovídají za vývoj a výchovu dítěte, a jejichž právo (a nikoli právo prarodiče či jiného příbuzného, není-li takové osobě do péče svěřeno) pečovat o dítě a vychovávat ho je ústavně zaručeno v čl. 32 odst. 4 Listiny. (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1081/20).
S takovými závěry je potřeba se ztotožnit, neboť je vždy potřeba v prvé řadě podporovat rozvoj vztahu dítěte s jeho rodiči. Čas není neomezený, a při tomto vědomí, je potřeba nalézt takové uspořádání, ve kterém dítě nebude povinným stykem přetíženo.
Mgr. Sabina Čamdžicová
„Advokátní kancelář TOMAN & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let. Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“
