Strach z útoku může hrát roli při posouzení beztrestnosti. Senát řeší úpravu nutné obrany.
Přečtěte si článek zveřejněný na serveru ihned.cz na téma nutné obrany.
Nutná obrana je institut, který opravňuje osobu bránit se útočníkovi a ochránit tak společenské hodnoty jednáním, které by jinak bylo považováno za trestné. Zákon tuto obranu limituje požadavkem, aby nebyla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Posuzování toho, co je a co už není nutná obrana, se ale může změnit. Senátoři totiž v posledním roce řeší novelu trestního zákoníku, která se týká právě tohoto ustanovení.
S návrhem přišel loni v létě senátor Zdeněk Hraba, který tak reagoval na nebývale vysoký počet vloupání na přelomu let 2019 a 2020. Hraba prosazoval například bližší specifikaci intenzivního excesu (tedy překročení mezí nutné obrany). Podle jeho návrhu by se za nutnou obranu považovalo jednání v silném rozrušení, ve zmatku nebo ve strachu způsobeném úlekem. A to i tehdy, když by toto jednání podle dosavadní úpravy mohlo být považováno za jednání zcela zjevně nepřiměřené.
Další změnou byla specifikace nutné obrany v obydlí obránce. Ta má být podle Hraby nutnou obranou vždy, pokud obránce nezpůsobil smrt úmyslně. Tedy i tehdy, když byla obrana zcela zjevně nepřiměřená, přičemž návrh výslovně povoluje i užití zbraně. Chráněné zájmy byly v tomto případě zúženy na život, zdraví a majetek a vstup do obydlí musel spočívat v neoprávněném vniknutí, přičemž pod to spadalo i vniknutí pomocí lsti.
Podle expertů jsou ale tyto návrhy kontroverzní. „České právo historicky nadřazuje právo na život a zdraví nad právem na majetek. Aby se mohla změnit úprava nutné obrany ve prospěch oprávněného použití násilí či zbraně proti životu a zdraví při ochraně vlastního majetku, tak podle mého názoru musí proběhnout široká celospolečenská diskuse, tudíž takový návrh je nyní excesivní,“ říká Filip Seifert z advokátní kanceláře Seifert a partneři. „Takové ‚omezení‘ zájmů chráněných trestním zákoníkem v případě navrhované úpravy nutné obrany v obydlí ‚pouze‘ na ochranu života, zdraví nebo majetku považujeme za nekoncepční,“ dodává advokát Vojtěch Boldys z advokátní kanceláře CEE Attorneys.
Návrh navíc podle Seiferta vnáší nejasnosti do použitých právních pojmů.
Naopak Jakub Šefrna z advokátní kanceláře Toman & Partneři chápe každého, kdo považuje své obydlí za neproniknutelnou pevnost. Tito lidé si myslí, že dovnitř by se měl dostat pouze ten, komu to bylo umožněno pozváním nebo povoleno soudním rozhodnutím. „Ve skutečnosti však takové omezení zkrátka neplatí a najdeme nejednoho, kdo do obydlí přichází nepozván či mimo svou úřední povinnost,“ říká advokát. Podle něj by proto měl mít obyvatel obydlí možnost se ihned a účinně bránit. „Podporuji rozšíření nutné obrany i tak, aby bylo za přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem považováno pouhé vloupání do obydlí. Jinými slovy, aby mohl obyvatel obydlí ke zmaření vloupání použít obranu i zjevně nepřiměřenou způsobu útoku,“ dodává Šefrna. Senátor Hraba také navrhl úpravu tzv. putativní (domnělé) obrany. O tu jde v případě, že se obránce brání proti útoku, který považuje za skutečný, i když v daném případě o útok nejde. Hraba v návrhu připouští vznik trestní odpovědnosti za nedbalostní trestný čin, jako tomu je i v současnosti, ale pouze za předpokladu, že omyl spočívá v hrubé nedbalosti „obránce“. V současnosti zákon posuzuje, nakolik mohl obránce rozeznat, že o útok nejde, ale že se jedná třeba jen o žert. Přijetí Hrabova návrhu by obránci dalo teoreticky možnost nepřemýšlet nad svým činem v době, kdy ještě může situaci ovlivnit, a místo toho rovnou jednat.
Podle Boldyse ale tato úprava není nutná. „Domníváme se, že ‚zvýšení‘ kritéria trestnosti jednání v putativní nutné obraně pouze na tzv. hrubou nedbalost by mohlo vést k nežádoucímu nadužívání předmětného institutu,“ upřesňuje své obavy.
Senát novelu v prvním kole podpořil. Ústavně-právní výbor ale letos v únoru doporučil ke schválení pozměňovací návrh, který neobsahuje úpravu putativní obrany a nutné obrany v obydlí. Výbor přitom v návrhu ponechal rozšíření okolností, které ospravedlňují porušení podmínek přiměřenosti nutné obrany. Podle této verze tak osoba, která meze překročí, není trestně odpovědná, jednala-li v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli, které jí útok způsobil.
„Taková změna je ve prospěch obránce, tedy je správná. Útočník nese odpovědnost za jím vyvolaný stav a stres způsobený útokem může být hnacím motorem takové obrany. Proto tento návrh vítám,“ říká Seifert. Zároveň ale dodává, že jde o okolnosti spočívající v duševním světě každé osoby. Dá se proto očekávat, že to bude v praxi obtížně dokazatelné i z hlediska odborného posouzení a je možné, že nebude soudy aplikováno. „V pozici obhájce pak budu obtížně argumentovat naplněním této okolnosti a patrně nelze počítat s tím, že by se vyšetřující orgány snažily primárně samy prokázat naplnění tohoto znaku. A pak také nelze vyloučit, že s takovým institutem budou vznikat pokusy o jeho zneužití,“ uzavírá Seifert.
„Advokátní kancelář TOMAN & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let. Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“
