Spotřebitel vítězí. Novela občanského zákoníku čeká na schválení Senátu

Právní kličky a nejednoznačnost legislativy dávají možnost podvodníkům napálit nic netušící spotřebitele. Ty by měla nově ochránit novela občanského zákoníku, která do českého právního řadu promítne dvě důležité evropské směrnice. Kromě výhodnější pozice spotřebitele v rámci obrany proti nekalým praktikám, upravuje také pravidla pro snazší uplatnění zákonné záruky vůči prodejcům či odpovědnost prodejců za produkty vázané na digitální služby.

Před schválením v Senátu se nyní nachází novela (nejen) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „občanský zákoník“ nebo „OZ“), která přináší jisté změny pravidel týkajících se prodeje zboží v obchodě, ale i poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb (viz sněmovní tisk č. 213).

Zmíněný návrh, který má za cíl transponovat do českého právního řádu dvě nové evropské směrnice z oblasti spotřebitelského práva[1] a posílit tak nelehkou pozici spotřebitelů, kteří jsou často terčem vynalézavých nepoctivých obchodníků (tzv. „šmejdů“), přejala současná vláda v podstatě beze změn. Nová pravidla, která uvedený návrh přináší, budou mít přitom významný dopad na zvýšení ochrany spotřebitelů, a to hned v několika oblastech. Pojďme si je proto blíže představit v tomto článku.

Prodej zboží v obchodě spotřebiteli

Ustanovení týkající se prodeje zboží v obchodě mají z hlediska spotřebitele klíčový význam, neboť mu poskytují ochranu před zpravidla zkušenějším podnikatelem. Současná právní úprava se nicméně vztahuje na kupní smlouvy, které mezi sebou uzavírají podnikatel (jakožto prodávající) a osoba, která podnikatelem není (jakožto kupující). To znamená, že se speciální úprava nepoužije pouze na spotřebitelské smlouvy, ale v určitých případech i na smlouvy uzavírané se spolky, nadacemi či společenství vlastníků jednotek. To se má však v souvislosti s nově navrhovanou úpravou změnit.

Jaké konkrétní změny nás v tomto ohledu čekají?

• Jak shora uvedený nadpis napovídá, tzv. „prodej zboží v obchodě“ se má změnit na „prodej zboží spotřebiteli“.

Uvedená změna přitom nepředstavuje změnu toliko terminologickou, naopak odnímá výhodnější postavení právnickým osobám v případech, kdy předmětná koupě nesouvisí s výkonem jejich podnikatelské činnosti. Speciální pravidla stanovená v § 2158 - § 2174 OZ se proto již nebudou vztahovat např. na společenství vlastníků jednotek, spolky, nadace apod.

• Prodej „zboží“ se má změnit na prodej „hmotné movité věci“.

Uvedené má významné konsekvence zejména v souvislosti s koupí bytů, které spadaly dle judikatury pod pojem „zboží“. Napříště se proto již nebudou tato speciální (a výhodnější) pravidla vztahovat na koupi bytů od developerů.

• Vadou věci bude nově i její nedostatečná životnost.

Jestliže se výrobce (případně dovozce či osoba, která opatří výrobek svou značkou) zaručí, že si zboží zachová po určitou dobu a při obvyklé použití svou funkci a výkonnost, je výrobce (příp. další shora uvedené osoby) vždy povinen věc alespoň opravit případně vyměnit.

• Novela zároveň upravuje pořadí způsobů nápravy vady.

Navrhovaná právní úprava prolomuje hierarchii prostředků nápravy a podstatně rozšiřuje případy, kdy má kupující (spotřebitel) možnost odstoupit od smlouvy, aniž by musel nejprve požadovat opravu či výměnu vadné věci (viz § 2169 - § 2171 OZ).

• Velmi významná praktická změna se pojí se změnou podmínek pro uplatnění tzv. dvouleté zákonné záruky (odpovědnosti za vadné plnění).

Nově má platit, že projeví-li se vada průběhu jednoho roku od převzetí zboží, předpokládá se, že věc byla vadná již při převzetí. V případě kupujícího poté postačí, prokáže-li, že věc je nějakým způsobem vadná (resp. není v souladu se smlouvou). Již naopak nebude nucen prokazovat, že věc byla vadná po celou dobu a že ji sám nezpůsobil. Předpokládá se totiž, že prodávající je zpravidla tím, kdo disponuje potřebnými odbornými znalostmi, je proto na něm, aby prokázal, že on vadně neplnil.

• Zjednodušení tzv. smluvní záruky neboli záruky za jakost.

Ta je upravena hned na dvou místech v § 1919 a v § 2114 a násl. OZ. Zmíněné úpravy přitom vykazují některé odlišnosti, což vytváří nežádoucí situaci. Novela má proto v daném směru přinést jisté zjednodušení, když má být napříště zachována pouze jedna, obecně použitelná úprava záruky za jakost (viz § 2174a). Pro úplnost nutno uvést, že záruku za jakost lze pochopitelně převzít jen nad rámec zákonných práv kupujícího z vadného plnění za účelem, aby nedocházelo ke klamání zákazníků.

Ochrana spotřebitelů před nekalými praktikami

Předmětný návrh se dále snaží významně zakročit proti jistým nekalým praktikám, které v posledních letech vyvolávaly ve vztahu ke spotřebitelům četné problémy (zejm. v souvislosti s tzv. šmejdy). 

Jaké konkrétní změny nás v tomto ohledu čekají?

• V online prostředí budou nově spotřebitelé chráněni před falešnými recenzemi (viz § 5a OZ), netransparentním nákupem na online tržišti (viz § 5a OZ), jakož i před umělým navyšováním cen před slevovými akcemi (viz § 12a OZ).
• Spotřebitel by se měl dále snáze domoci nápravy, byla-li jeho práva dotčena nekalou praktikou. Návrh pro tyto účely nově stanoví lhůtu 90 dní ode dne uzavření smlouvy, během níž může spotřebitel od smlouvy odstoupit, stal-li se obětí nekalé obchodní praktiky (viz § 5d OZ).
• Upraveny mají být i oblasti, u nichž přetrvávají problémy na trhu, a to zejména případy uzavírání smluv v domácnosti spotřebitele bez předem sjednané návštěvy podnikatele nebo během organizované prodejní akce. V těchto případech se totiž lhůta pro odstoupení od těchto smluv má prodloužit z dosavadních 14 dnů na 30 dnů (viz § 1829a OZ).
• Návrh řeší také problematiku uzavírání spotřebitelských smluv po telefonu, a to tak, že nově zavádí požadavek, aby podnikatel nejprve potvrdil nabídku určenou spotřebiteli v textové podobě. Neprojeví-li poté spotřebitel svůj souhlas elektronicky či podpisem potvrzení nabídky na listě, nebude touto smlouvou nijak vázán (viz § 1825 OZ).
• Nově má být zahrnuto do klamavých konání i poskytování výrobků v tzv. dvojí kvalitě, tj. výrobky zdánlivě totožné s výrobky uváděnými na trh jiným členským státem Evropské unie avšak s odlišným složením nebo vlastnostmi (viz § 5 odst. 3 písm. d) OZ).
• Zajímavou změnou je poté i propojení soukromoprávní úpravy zakotvené v § 1810 a násl. OZ s veřejnoprávní úpravou zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a to tak, že nově bude moct být užití tzv. zakázaných ujednání ve smlouvě (viz § 1814 OZ) postihováno jako přestupek s pokutou až do výše 5.000.000,- Kč.

Poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb

Předmětný návrh dále obsahuje některá pravidla týkající se poskytování samotného digitálního obsahu, tj. dat vytvořených a poskytovaných v digitální podobě, jako např. videosoubory, hudební soubory, počítačové programy, aplikace, digitální hry, e-knihy apod.

Jaké konkrétní změny nás v tomto ohledu čekají?

• Novela zavádí nový smluvní typ, kterým je smlouva o poskytování digitálního obsahu (viz § 2389a - § 2389u OZ).

Závazky vyplývající z této smlouvy se budou lišit v tom, zda je digitální obsah poskytován formou jednorázového či soustavného plnění, případně jakým způsobem je digitální obsah poskytován. Uvedené bude mít vliv zejména pro stanovení odpovědnosti prodávajícího za vady.

• Nově má být upravena i odpovědnost za vady digitálního obsahu nebo služeb digitálního obsahu.

Má-li být digitální obsah či služby digitálního obsahu poskytovány soustavně po určitou dobu, odpovídá prodávající za jejich vady po dobu dvou let (viz § 2165 OZ). V případě jednorázového plnění, odpovídá poté prodávající po dobu, po kterou to kupující může „rozumně očekávat“ (viz § 2161b OZ). Často se bude jednat právě o dobu dvou let.

• Prodávající má nově odpovídat za případné vady zboží, které souvisí s jeho digitálními vlastnostmi, např. navigační systém, s nímž je spojeno průběžné poskytování dat o dopravě (viz § 2158 OZ).
• Prodávající bude dále odpovědný za aktualizaci digitálního obsahu nebo služby digitálního obsahu.

To znamená, že prodávající ponese odpovědnost, že si digitální obsah či služby digitálního obsahu uchovají své vlastnosti i po určitou dobu po jeho převzetí, a to bez ohledu na to, zda byla aktualizace ujednána. O dostupných aktualizacích zároveň musí prodávající spotřebitele včas informovat a poučit jej o důsledcích, které jsou spojeny s jejich neprovedením (viz § 2161b OZ).

Závěrem odkazujeme na celý text návrhu, který je dostupný zde.