Soud rozhodl o povinnosti prokázat oprávněnost použití jednacího řízení bez uveřejnění
Jednací řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) představuje pro zadavatele způsob, kterým lze zadat veřejnou zakázku velmi rychle a jednoduše. Jelikož však JŘBU téměř znemožňuje kontrolu ze strany veřejnosti i státu, k jeho použití by mělo být přistupováno pouze ve zcela výjimečných případech. Zákon a judikatura proto zadavateli, který se rozhodne použít JŘBU, stanoví povinnost ospravedlnit svůj postup nejen při zadávání samotné veřejné zakázky, ale rovněž v možném navazujícím řízení před Úřadem a soudy.
V červnové sbírce rozhodnutí NSS byl uveřejněn rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „soud“) ze dne 7. 8. 2019, čj. 62 Af 93/2017-94,[1] kterým se soud vyjadřoval k otázce povinnosti zadavatele předložit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) důkazy na obranu v řízení o možném spáchání správního deliktu.
Zadavatel, Ministerstvo financí ČR (dále jen „zadavatel“), uzavřel se společností Krabat cz, s. r. o. smlouvu na vývoj informačního systému Viola 2014, a to právě na základě JŘBU. JŘBU lze použít, pokud v předchozím zadávacím řízení na stejnou veřejnou zakázku nebyl vybrán vhodný dodavatel, nebo pokud veřejná zakázka může být z objektivních důvodů splněna pouze určitým dodavatelem. Zadavatel v JŘBU oslovuje pouze jediného dodavatele nebo omezený, předem daný okruh dodavatelů, čímž dochází k výraznému omezení hospodářské soutěže. Toto omezení je však – při řádném splnění všech podmínek – zákonem povoleno.
Zadavatel v daném případě odůvodnil použití JŘBU tím, že daná veřejná zakázka může být plněna z technických důvodů a z důvodu ochrany práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví pouze vybraným dodavatelem.[2] Jelikož však neuvedl žádné bližší informace, Úřad zadavatele vyzval k podrobnějšímu odůvodnění jeho postupu. Zadavatel však konkrétnější okolnosti, jež by vedly k oprávněnému použití JŘBU, neuvedl ani v odpovědi adresované Úřadu. Úřad proto rozhodl, že zadavatel řádně neodůvodnil použití JŘBU, nesplnil tak podmínky stanovené zákonem a spáchal správní delikt,[3] za který zadavateli uložil pokutu ve výši 200 000,- Kč. [4] Tyto závěry potvrdil i předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí. [5]
V následné žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu zadavatel (nyní v postavení žalobce) odkazoval na povinnost Úřadu[6] i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být uložena povinnost z moci úřední.[7]
Ačkoli za běžných okolností by měl zadavatel nepochybně pravdu, v řešeném případě soud dovodil, že s ohledem na specifický charakter JŘBU je na zadavateli, aby v řízení před Úřadem nejen tvrdil, že podmínky pro použití JŘBU byly splněny, nýbrž současně (a při použití JŘBU o to důsledněji) splnil svoji povinnost označit důkazy na podporu svých tvrzení.[8] Úřad totiž logicky nemůže za zadavatele domýšlet eventuální důvody pro použití JŘBU, než na které se odvolává sám zadavatel a které zadavatel dokazuje, neboť Úřad jeho konkrétní situaci jednoduše nezná. Při přezkumu oprávněnosti použití JŘBU proto musí být zohledněno, že Úřad nemůže rozhodovat o oprávněnosti konkrétních a přesně k proběhlému JŘBU se vážících důvodů, aniž by je měl do všech nezbytných detailů od zadavatele předestřeny.
[1] Uveřejněn ve sbírce rozhodnutí NSS pod č. 4173/2021 Sb. NSS
[2] § 63 odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek
[3] § 120 odst. 1 písm. a) tehdy platného zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách
[4] Rozhodnutí Úřadu ze dne 29. 6. 2017, č.j. ÚOHS-S0186/2017/VZ-19607/2017/553/MBu
[5] Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 9. 2017, č.j. ÚOHS-R0116/2017/VZ-27134/2017/322/LKa
[6] § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, parafráze
[7] Tj. povinnost zaplatit pokutu
[8] Viz. ust § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu
