Směrnice Evropské unie o rovnosti odměňování mužů a žen

Není to tak dávno, kdy otázka rovného odměňování zaplavila sportovní svět. Řešilo se odměňování profesionálních fotbalových hráček, které nebyly za stejný počet zápasů a tréninkových jednotek odměňovány stejně jako jejich fotbaloví kolegové. Zápasy byly v duchu fair play, ale otázka odměňování nikoliv.

Témata a potřeby, které rezonují společností, po čase začnou ovlivňovat i politické rozhodování představitelů jednotlivých států, a to bez ohledu na to, zda se jedná např. o sportovce či „běžné zaměstnance“. Je logickým vyústěním, že na půdě Evropské unie byla za účelem rovného odměňování mužů a žen přijata směrnice[1], která posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů jejího prosazování, která dne 6. června 2023 vstoupila v platnost.

Směrnice umožňuje zaměstnavatelům v soukromém i veřejném sektoru odměňovat zaměstnance odlišně pouze na základě objektivních, genderově neutrálních kritérií, která budou transparentní a přezkoumatelná. Státům pak ukládá povinnost přijmout odpovídající právní předpisy, které zakotví rovné systémy odměňování. Ty musí rovněž zavést analytické nástroje nebo metodiky, které zaměstnavatelům poskytnou podporu a vodítka pro posuzování a srovnávání hodnoty práce.

Kritéria pro posuzování hodnoty práce nesmí být založena přímo ani nepřímo na pohlaví zaměstnanců. Věcně by měla zahrnovat složky: dovedností, úsilí, odpovědnosti, pracovních podmínek a případně jakýchkoli dalších faktorů, relevantních pro konkrétní pracovní místo nebo pozici.

Směrnice myslí i na možnost obcházení stanovených pravidel rovného odměňování ze strany zaměstnavatelů prostřednictvím různých bonusů a odměn v situacích, kdy by muž a žena měli sice formálně stejně vysokou mzdu, ale jeden z nich by byl na základě subjektivních nepřezkoumatelných důvodů odměňován nad rámec základní mzdy ještě bonusy, které by v důsledku znamenaly diskriminační rozdíl. Rovnost se tedy musí vztahovat i na jakékoliv nadstandardní ohodnocování jednotlivých zaměstnanců.

Zaměstnanci mají dle směrnice právo požadovat informace o tom, jakou mzdu pobírají ostatní zaměstnanci na stejných pozicích. Směrnice zároveň ukládá zaměstnavatelům povinnost poskytovat informace o možnostech a podmínkách mzdového růstu. 

Nová právní úprava se netýká pouze existujících pracovněprávních vztahů, ale vztahuje se již na sjednávání podmínek, za kterých pracovní poměr vznikne. Zcela konkrétně nabyde účinnosti například pravidlo, že se zaměstnavatel nesmí dotazovat uchazečů na jejich historii odměňování v souvislosti s předchozími pracovněprávními vztahy či těmi stávajícími pro jiného zaměstnavatele.

V neposlední řadě je vhodné upozornit na povinnost zaměstnavatele zajistit, aby oznámení o volných pracovních místech a jejich názvy byly genderově neutrální a postupy při náboru byly vedeny nediskriminačně, tedy tak, aby nedošlo k oslabení práva na stejnou odměnu za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

Nutno zmínit, že jednotlivé členské státy mají povinnost implementovat obsah směrnice do 7. července 2026.