V předchozích dílech našeho seriálu jsme se zabývali druhy zadávacích řízení a nahlédli jsme rovněž do problematiky zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. Nyní si pojďme nastínit další postup poté, co účastníci podali své nabídky.

Nabídky by byly, co dál?

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) nechává na zadavateli rozhodnutí, zda po konci lhůty pro podání nabídek přistoupí nejprve k jejich hodnocení, aby určil tu ekonomicky nejvýhodnější, u které následně posoudí, zda splňuje veškeré požadavky a zadávací podmínky, nebo zda nejprve provede posouzení všech nabídek a poté vyhodnotí pouze ty, které požadavky zadavatele splňují.

Posuzování splnění kvalifikačních předpokladů a dalších zadávacích podmínek u všech podaných nabídek je samozřejmě administrativně náročnější. Zadavatel by tedy měl zvolit některý ze shora nastíněných postupů v závislosti na jím zvoleném způsobu hodnocení. Je-li hodnocena například pouze nabídková cena, lze obecně předpokládat, že zadavatel bude posuzovat pouze nejlépe hodnocenou nabídku.

Ovšem, pokud jsou hodnotící kritéria nastavena tak, že nabídky je třeba v rámci hodnocení vzájemně porovnávat (výpočet počtu bodů získaných v daném kritériu se určuje na základě poměru k nejvhodnější nabídce), měl by zadavatel jako první obdržené nabídky posoudit z hlediska splnění zadávacích podmínek a případně vyloučit účastníky, jejichž nabídka požadavky zadavatele nesplňuje. V opačném případě by do hodnocení vstupovaly nezpůsobilé nabídky, díky čemuž by mohlo dojít ke zkreslení výsledků hodnocení. Hodnocení by tak při vzájemném porovnávání nabídek ovlivňovaly i ty nabídky, které již od počátku nemohly mít šanci na úspěch, neboť nesplňují některou ze zadávacích podmínek. Tuto situaci, kdy by po vyloučení nabídky ze zadávacího řízení a opětovně provedeném hodnocení bylo výsledné vzájemné pořadí zbylých (nevyloučených) nabídek odlišné než předtím, nazýváme „hodnotící paradox“.

Co, když mi v nabídce není něco jasné?

Pokud nastane situace, že podaná nabídka vykazuje určité nedostatky, je zadavatel oprávněn:

a) ověřovat si informace uvedené v nabídce sám nezávisle na účastníkovi

nebo

b) požadovat od účastníka zadávacího řízení (i opakovaně) objasnění nebo doplnění údajů.

Postup ad a) se v praxi uplatní například při ověřování referencí přímo u objednatele, který by měl potvrdit, zda informace uvedené účastníkem odpovídají skutečnosti.

Nastane-li situace, kdy si zadavatel objasňuje (doplňuje) informace ve vztahu k podané nabídce prostřednictvím žádosti adresované účastníkovi zadávacího řízení, nesmí následně doloženými skutečnostmi dojít ke změně nabídky.

Doplňování hodnocených údajů

Zákon zcela zapovídá jakékoliv doplňování či dokonce změnu skutečností týkajících se hodnotících kritérií. Proč tomu tak je? Jednoduše aby byly zachovány základní zásady zadávání veřejných zakázek, kdy se dodavatelé musí ucházet o veřejnou zakázku s tím, s čím do zadávacího řízení vstoupili. Je tedy nepřípustné, aby byly skutečnosti, které mají být předmětem hodnocení, po lhůtě pro podání nabídek jakkoliv upravovány či měněny.

Formální změna nabídky

Zákon však na druhé straně připouští, aby účastník zadávacího řízení objasnil předložené údaje nebo doplnil další nebo chybějící údaje. Za takovéto doplnění považujeme připojení něčeho, co původně v nabídce zcela chybělo nebo sice připojeno bylo, ale bylo uvedeno jinak, než tomu porozuměl zadavatel, případně v důsledku zjevného pochybení bylo uvedeno mylně. Ačkoliv nabídka doplněná o tyto původně chybějící informace bude z formálního hlediska jiná (tedy změněná) než nabídka původní, obsahově, tedy fakticky, se lišit nebude.[1]

Pokud se například jedná o nejasnost na první pohled zřejmou a snadno popsatelnou, je zadavatel nikoliv pouze oprávněn, nýbrž povinen, si nechat uvedenou nejasnost účastníkem vysvětlit a tím i odstranit. Zpravidla se bude jednat zejména o nápravy administrativních pochybení v podobě zjevné chyby v psaní, počtech apod.

Materiální změna nabídky

Za materiální změnu nabídky lze zjednodušeně považovat takovou změnu, kdy po jejím provedení dochází ke změně nabízeného předmětu plnění, který je jiný než před jejím provedením. Na rozdíl od výše zmíněných formálních změn nabídky, které za určitých podmínek zákon připouští, jsou materiální změny nabídky po uplynutí lhůty pro podání nabídek zcela nepřípustné. Důvodem je zde opět zachování základních zásad (zásada rovného zacházení) a principů (princip neměnnosti nabídky) zadávacího řízení.

K objasnění nebo doplnění, které mění materiální obsah nabídky, by proto zadavatel neměl přihlížet, ba dokonce by měl zvážit, zda v důsledku takové nedovolené změny nabídky není na místě účastníka ze zadávacího řízení vyloučit.[2] Možností vyloučení účastníka zadávacího řízení se budeme blíže zabývat v rámci následujícího dílu našeho seriálu.

Závěrem uvádíme, že zadavatel by při formulaci žádosti o objasnění či doplnění údajů účastníkovi řízení měl postupovat tak, aby bylo zcela zřejmé, na co se účastníka doptává a jaké poskytnutí nebo doplnění informací požaduje. Zároveň je třeba stanovit lhůtu přiměřenou požadavkům uvedeným v rámci žádosti.

 

[1] Blíže vizte bod 24. rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. ÚOHS-R0113/2019/VZ-24101/2019/322/HSc ze dne 30. 8. 2019.
[2] Dle § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona.