V trestním řízení mají výsadní postavení poškození, resp. oběti trestných činů. Ti mohou využitím práv, která jim přiznávají zákony, průběh trestního řízení významně ovlivnit. Obvykle přirozeně v neprospěch obviněného. Následující text se věnuje těmto stranám trestního řízení a jejich postavení.

Postavení poškozených a obětí v trestním řízení

Podle trestního řádu platí, že poškozeným je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil. Zákon nerozlišuje, zda jde o právnickou nebo fyzickou osobu. Jakkoli je nepříjemné být poškozeným spáchaného trestného činu, práva těchto osob mohou jejich strasti alespoň částečně odstranit či zmírnit.

To předně znamená, že poškozený má právo nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena. Anebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Tím může dojít k narovnání vztahů, které byly trestným činem zasaženy. Přirozeně se tak může stát jen tehdy, kdy došlo zejm. k majetkovému trestnému činu (např. krádež). Pokud došlo třeba k ublížení na zdraví, ani dostatečná peněžní částka nemůže zcela napravit následky takového činu.

Dalším zásadním právem poškozeného je (ne)vyjádřit souhlas u vyjmenovaných trestných činů (např. ublížení na zdraví, porušování domovní svobody, zpronevěra) se zahájením a pokračováním v trestním stíhání proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému tzv. osobou blízkou. Proto pokud tento souhlas poškozený nedá, není možné pachatele trestného činu stíhat, tedy vést proti němu trestní řízení, uznat jej vinným a uložit mu trest. Již udělený souhlas může vzít poškozený kdykoli zpět. Pokud tak učinil, nelze ale již souhlas opětovně dát.

Neméně významné oprávnění poškozeného je, že může podat v neprospěch obžalovaného odvolání. Může tak učinit ale jen tehdy, pokud již dříve uplatnil u soudu nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení (viz výše). Odvolání však v takovém případě může být zaměřeno jen vůči nesprávnosti výroku rozsudku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení.

Mezi další práva poškozeného spadá např. oprávnění obdržet příslušné informace o trestním řízení, nahlížet do trestního spisu, činit návrhy na doplnění dokazování, zúčastnit se hlavního líčení a vyjádřit se k věci. Poškozený má také právo dát se zastupovat zmocněncem, kterým zpravidla bývá advokát. Zmocněnec hájí zájmy poškozeného a je za něj oprávněn zejm. činit návrhy na doplnění dokazování, zúčastnit se hlavního líčení a podat odvolání.

Totožná práva má i oběť trestného činu. Tento pojem se odlišuje od pojmu poškozený v tom, že je vymezen v zákoně o obětech trestných činů a nikoli v trestním řádu. Vedle toho také platí, že obětí trestného činu nemůže být právnická osoba. Jednoduše řečeno to znamená, že obětí trestného činu je poškozená fyzická osoba.

Postavení oběti trestného činu je oproti poškozenému zvláštní v tom, že může v kterémkoliv stadiu trestního řízení učinit prohlášení o tom, jaký dopad měl spáchaný čin na její dosavadní život. A to i písemně. Také má právo na odbornou pomoc, kterou se rozumí psychologické a sociální poradenství, právní pomoc, poskytování právních informací anebo poskytnutí restorativních programů. Oběť trestného činu má i právo požadovat peněžitou pomoc od České republiky.

Důležité je připomenout, že oběť trestného činu (i osoba jí blízká) má právo požadovat, aby byla učiněna potřebná opatření k zabránění kontaktu s osobou, kterou oběť označila za pachatele, která je podezřelá ze spáchání trestného činu nebo proti níž se vede trestní řízení. Bohužel povinnost vyhovět této žádosti mají orgány činné v trestním řízení jen tehdy, žádá-li tak zvlášť zranitelná oběť (viz dále).

Zákon o obětech trestného činu také stanoví, že otázky směřující do intimní oblasti vyslýchané oběti, zejména týkající se předchozích sexuálních vztahů a chování oběti, lze klást jen tehdy, pokud je to nezbytné pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Tyto otázky je třeba klást zvlášť šetrně a po obsahové stránce vyčerpávajícím způsobem, aby nebylo nutné výslech znovu opakovat. Formulaci otázek je třeba při zachování potřebné ohleduplnosti přizpůsobit věku, osobním zkušenostem a psychickému stavu oběti. Oběť může žádat, aby byla v úvodu trestního řízení vyslechnuta osobou stejného nebo opačného pohlaví.

Za zvlášť zranitelnou oběť je považováno dítě, oběť trestného činu obchodování s lidmi, trestného činu znásilnění atp., oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, trestného činu, který zahrnoval nátlak, násilí či pohrůžku násilím aj.

Ve vztahu k zvlášť zranitelné oběti zákon určuje, že ji je nezbytné vyslýchat obzvláště citlivě. Je-li to možné, výslech zvlášť zranitelné oběti provádí osoba k tomu vyškolená a v prostorách pro tento účel přizpůsobených. Dále je v zákoně o obětech trestných činů zakotveno, že nepřeje-li si zvlášť zranitelná oběť bezprostřední vizuální kontakt s osobou podezřelou ze spáchání trestného činu nebo s osobou, proti níž se trestní řízení vede, učiní se k tomu potřebná opatření.

Fakticky jedinou povinností poškozeného, ale i oběti a zvlášť zranitelné oběti, je svědčit. Tedy samozřejmě pokud není naplněna jedna z podmínek, podle které může odepřít výpověď.