Trestní řízení a členění jednotlivých fází, orgány činné v trestním řízení, jejich postavení a úlohy v trestním řízení.

Obecně k trestnímu řízení a orgánům činných v trestním řízení

Trestné činy lze projednávat pouze v rámci trestního řízení. Trestnou činnost pachatele objasňují podle trestního řádu pouze orgány činné v trestním řízení, které takto činí v rámci zákonem definovaných fází a kde uplatňují zákonem svěřené pravomoci.

Postup orgánů činných v trestním řízení, tedy policejních orgánů, státních zástupců a soudů, při zjišťování, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo je za tento trestný čin odpovědný, upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Vyšetřování trestného činu, jako jednu z fází trestního řízení, které bude blíže popsána níže, konají na základě zákona útvary Policie České republiky (ve výjimečných případech potom Generální inspekce bezpečnostních sborů, nebo státní zástupce). Orgány činné v trestním řízení v rámci trestního řízení a jeho fází plní různou funkci s ohledem na to, v jaké fázi se trestní řízení nachází.

Policejní orgán je nezastupitelný a hraje hlavní roli zejména v přípravném řízení ve fázi prověřování a vyšetřování, kdy sbírá jednotlivé důkazy, zajišťuje osoby (zatýká apod.), provádí domovní prohlídky atp.

Státní zástupce je v přípravném řízení hlavně dozorovým orgánem s různými pravomocemi, kdy jeho úlohou je dohlížet na zákonnost přípravného řízení, následně podat obžalobu a tu před soudem v rámci hlavního líčení zastupovat.

Soud v přípravném řízení rozhoduje o některých prostředcích, zejména o domovních prohlídkách, vazbě a jiných institutech, které invazivně zasahují do základních práv a svobod jednotlivců. Jeho hlavní role přichází s nařízením hlavního líčení, ve kterém je jeho stěžejním úkolem rozhodnout o vině či nevině obžalovaného a případně o trestu.

Fáze trestního řízení a úloha orgánů činných v trestním řízení

Trestní řízení dělíme na přípravné řízení a nalézací řízení před soudem, přičemž přípravné řízení zákon rozděluje na fázi prověřování a fázi vyšetřování. Přípravné řízení je první stádium trestního řízení, které směřuje k vyšetření trestného činu a zajištění důkazů před zahájením samotného soudního řízení. Jeho elementárním úkolem je zjištění, zda je podezření (obvinění) ze spáchání trestného činu natolik odůvodněné, že je možné přistoupit k podání obžaloby k soudu proti konkrétní osobě a zajistit důkazy.

Prověřování jako prvotní fáze trestního řízení začíná sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení policejním orgánem. V této fázi trestního řízení ještě není jisté, že určitá osoba spáchala trestný čin, případně zatím není znám okruh potenciálních pachatelů. Policejní orgán nebo státní zástupce teprve prověřuje, zda byl vůbec spáchán trestný čin a bylo-li tomu tak, začne činit potřebná šetření vedoucí k odhalení jeho pachatele, např. ohledání místa činu, obstarání znaleckých posudků, zajišťování otisků prstů nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů (např. výslech umírajícího svědka). 

Vyústěním prověřovací fáze je zahájení trestního stíhání, následuje tedy fáze vyšetřovací. Vyšetřování je úsek trestního řízení mezi zahájením trestního stíhání a podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání.

Policejní orgán v této fázi vyhledává důkazy k objasnění trestného činu tím, že např. vyslýchá svědky, ohledává věci či obstarává znalecké posudky atp.

Zahájením trestního stíhání se rozumí sdělení obvinění konkrétní osobě a přípravné řízení tímto vstupuje do fáze vyšetřování. Sdělené obvinění musí obsahovat popis skutku, ze kterého je konkrétní osoba obviněna, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, řádná identifikace obviněného, označení skutečností, které odůvodňují závěr o to, že trestní stíhání bylo zahájeno důvodně.

Pro sdělení obvinění je vyžadován určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, že konkrétní osoba daný trestný čin mohla spáchat, tedy zda v rámci prověřování byly zjištěny takové skutečnosti. Současně v některých případech stanovených zákonem je pro trestní stíhání nutný souhlas poškozeného.

Trestní stíhání je zahájeno doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému, a to do vlastních rukou, zpravidla se tak děje v případě zasláním doručovatele poštovních služeb či datovou schránkou. K doručení může případně dojít při úkonu trestního řízení, jedná se typicky o případ, kdy je podezřelá osoba například zadržena, avšak nejpozději na počátku jejího prvního výslechu.

Při vyšetřování postupuje policejní orgán z vlastní iniciativy a to tak, aby byly co nejrychleji vyhledány potřebné důkazy k objasnění všech skutečností důležitých pro náležité posouzení daného případu.

Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřování (např. na výsleších svědků), a to zejména v případě, nemá-li obviněný obhájce. Pokud obviněný obhájce má, je policejní orgán povinen umožnit obhájci účast na vyšetřovacích úkonech, avšak pouze na těch, které lze později použít jako důkaz v řízení před soudem.

Jak bylo naznačeno v úvodu, dominujícím orgánem činným v trestním řízení v rámci vyšetřování je státní zástupce, který vykonává dozor nad zachováním zákonnosti přípravného řízení. Současně je oprávněn za účelem objasnění věci a zjištění pachatele ukládat policejnímu orgánu provedení konkrétních úkonů, vyžadovat od policejního orgánu spisy, dokumenty, materiály a zprávy o jeho postupu nebo vydávat závazné pokyny k vyšetřování trestných činů, zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu nebo sám provést jednotlivý úkon, vracet věc se svými pokyny policejnímu orgánu k doplnění, rušit rozhodnutí a opatření policejního orgánu, jsou-li nezákonná a neodůvodněná, a může je nahrazovat vlastními.

Současně je v přípravném řízení oprávněn k některým úkonům výhradně státní zástupce, který například rozhoduje o zastavení trestního stíhání, o podmíněním zastavení trestního stíhání nebo o propuštění z vazby.

Vyšetřování je policejní orgán povinen skončit vyšetřování nejpozději do 2 měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce, popřípadě do 3 měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu. V případě, kdy jde o věc, o které koná řízení v prvním stupni krajský soud, je nutné vyšetřovací fázi ukončit ve lhůtě maximálně 6 měsíců.

V určitých případech stanovených zákonem lze vést i tzv. zkrácené přípravné řízení. Zkrácené přípravné řízení představuje zvláštní formu přípravného řízení, při které nedochází k zahájení trestního stíhání obviněného. Zkrácené přípravné řízení lze konat o trestných činech náležejících v prvním stupni do příslušnosti okresního soudu, na něž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí nepřevyšující
5 let. Lhůta ke skončení zkráceného přípravného řízení je 14 dnů a počíná běžet sdělením podezření konkrétní osobě – jedná se o obdobu zahájení trestního stíhání. Po obdržení zprávy od policejního orgánu o výsledku zkráceného přípravného řízení, státní zástupce podá soudu návrh na potrestání, což je obdoba obžaloby.

Skončení vyšetřování nastává, pokud výsledky vyšetřování se jeví jako dostačující k podání obžaloby. Tehdy je umožněno obviněnému a jeho obhájci v přiměřené době prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování. Obviněný a obhájce nemusí fakticky spisy prostudovat, musí ale být bezpodmínečně na tuto možnost upozorněni.

Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, podá státní zástupce obžalobu, pokud není uplatněn některý z institutu odklonu. Obžalobu může podat výhradně státní zástupce.

Státní zástupce může podat obžalobu jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (tedy pro který bylo vedeno vyšetřování) a nemůže ji později nijak rozšířit, vždy musí pro daný skutek, který je trestným činem, proběhnout přípravné řízení.

Role státního zástupce je po podání obžaloby klíčová. Trestní řád předpokládá, že v rámci řízení před soudem je státní zástupce aktivní, např. přednáší obžalobu i závěrečnou řeč, navrhuje důkazy a zasahuje i do jejich provádění. Státní zástupce je ten, kdo v řízení před soudem prokazuje vinu obžalovaného a na rozdíl od obžalovaného se musí soudu účastnit osobně.

Postup soudu před nařízením hlavního líčení a v hlavním líčení

Po podání obžaloby přechází hlavní role na soud, který obžalobě rozhoduje. Soud nejprve zkoumá, zda je obžaloba projednatelná, tj.  posoudit, zda přípravné řízení, které podané obžalobě předcházelo, bylo provedeno v souladu se zákonem a zda dosud nashromážděný důkazní materiál představuje dostatečný podklad pro meritorní rozhodnutí.

Za tímto účelem může soud nařídit tzv. předběžné projednání obžaloby. K nařízení předběžného projednání obžaloby je oprávněn předseda senátu příslušného soudu. Pokud je v daném řízení místo senátu příslušný samosoudce, obžalobu předběžně neprojednává, ale přezkoumává ji, a to ze stejných důvodů, jako je tomu u předběžného projednání. V případě, kdy je obžaloba shledána jako způsobilá k projednání, je nařízeno hlavní líčení.

Hlavním líčením je označováno řízení před soudem, kde se rozhoduje na podkladě podané obžaloby. Jedná se o fázi řízení, ve které se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného za spáchaný trestný čin.

V rámci hlavního líčení mohou nastat tyto následující situace vrácení věci státnímu zástupci, pokud je nezbytné danou věc ještě došetřit, zastavení trestního stíhání za přesně vymezených podmínek, podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání, přerušení trestního stíhání nebo vyhlášení rozsudku, že se obžalovaný uznává vinným a jaký trest je mu za to uložen nebo, že se obžalovaný obžaloby zprošťuje.

Řízení o opravných prostředcích

Odvolací řízení je řízení, které je zahájeno v případě podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Osoby oprávněné k podání odvolání jsou vymezeny zákonem. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen a pouze státní zástupce, pokud jde ale o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení, může ho podat i poškozený.

Jiné osoby mohou podat odvolání jen ve prospěch obžalovaného. Důležité je upozornit na skutečnost, že odvolací soud nemůže uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn, ani nemůže uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně.

Mimořádnými opravnými prostředky jsou dovolání, kterým lze ze zákonem stanovených důvodů napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu druhého stupně ve věci samé a stížnost pro porušení zákona. Dovolání za odsouzeného může podat pouze jeho obhájce a stížnost pro porušení může podat jen ministr spravedlnosti.

Vykonávací řízení

Vykonávací řízení je posledním stádiem trestního řízení, které má za cíl realizovat obsah rozhodnutí. V případě vykonání pravomocného rozsudku se tedy jedná hlavně o výkon trestu (např. odnětí svobody, domácí vězení) či ochranného opatření (např. ochranná léčba).

K vykonávacímu řízení lze přistoupit, jakmile odsuzující rozsudek nabude právní moci. Výkon uskutečňuje, případně jej nařizuje, orgán, který rozhodnutí učinil a vydal.

 

Mohlo by vás zajímat