Odměňování členů volených orgánů
V našem seriálu Obchodní korporace se věnujeme praktickým tématům týkajícím se s.r.o. a a.s. jako nejrozšířenějších forem obchodních korporací. V minulém díle seriálu jsme rozebírali péči řádného hospodáře a pravidlo podnikatelského úsudku. Tento díl je věnován odměňování členů volených orgánů.
SMLOUVA O VÝKONU FUNKCE
Smlouva o výkonu funkce („SVF“) představuje základ vymezení jednotlivých práv a povinností člena voleného orgánu („ČVO“), tj. zejména jednatele v s.r.o., člena představenstva u a.s., popř. člena správní rady u monistického systému a.s., a člena dozorčí rady, vůči společnosti. Zákon o obchodních korporacích („ZOK“) vymezuje její podmínky v § 59 a násl.
SVF musí mít písemnou formu a k její účinnosti je od 1. 1. 2021 nezbytné schválení ze strany nejvyššího orgánu společnosti (tj. valné hromady, even. jediného společníka či akcionáře), popř. dozorčí rady („DR“), pokud DR volí členy představenstva v a.s. (viz § 438/2 ZOK). Důsledkem neschválení SVF ze strany nejvyššího orgánu byla do 31. 12. 2021 relativní neplatnost SVF, a tedy smlouva byla platná do doby, než se příslušná osoba dovolala její neplatnosti. Nyní však bude SVF bez schválení neúčinná. Nejvyšší orgán však může stanovit okamžik účinnosti SVF i zpětně.
Cílem právní úpravy je kontrola společníků, popř. akcionářů zejména nad odměňováním ČVO. Rizikové jsou zejména případy, kdy je ve společnosti jediná osoba, která vykonává funkci statutárního orgánu a zároveň je jako jediná oprávněna uzavřít (podepsat) SVF za společnost. Tato osoba se tak logicky nachází ve střetu zájmů.
K případu, kdy je prostřednictvím SVF svěřena pravomoc rozhodování o odměňování statutárnímu orgánu nebo DR se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 2. 2009, sp. zn. 29 Odo 1417/2006 kde uvedl, že:
„Má-li tedy o konkrétní výši odměny rozhodovat někdo jiný než valná hromada, musí rozhodnutí valné hromady stanovit objektivní kriteria, na jejichž základě bude odměna určena tak, aby určení výše odměny nezáleželo na libovůli toho, kdo odměnu určuje.“
Objektivním kritériem může být například stanovení konkrétní výše odměny spolu s podmínkou dosažení určitého hospodářského výsledku společnosti, anebo stanovení jasného pravidla pro výpočet odměny.
Dostane-li se SVF do konfliktu s ujednáním v zakladatelském právním jednání (společenskou smlouvou u s.r.o., popř. stanovami u a.s.) („ZPJ“), přednost má dle § 59/5 ZOK ZPJ. Výjimkou pak je situace, kdy je SVF schválena většinou vyžadovanou pro změnu ZPJ. K výslovnému zakotvení pravidla přednosti při konfliktu SVF a ZPJ vedlo časté obcházení pravidel nastavených v ZPJ právě skrze SVF. Ke schválení SVF totiž zákon vyžaduje pouze prostou většinu přítomných společníků, oproti 2/3 většině u změně ZPJ.
SVF by měla dle § 60 ZOK obsahovat vymezení všech složek odměn, které ČVO náleží, a to včetně „případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění“, tedy jakéhokoliv plnění v souvislosti s výkonem jeho funkce, a to i např. náhradu hotových výdajů, odměny v podobě služebního bytu, notebooku či automobilu a dále pak případného podílu na zisku či bonusů v podobě cenných papírů. SVF musí též obsahovat (i) jasné určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a podobu odměny; (ii) pravidla pro výplatu odměny, popř. podílu na zisku pro ČVO (viz § 60 ZOK).
Bez schválení SVF je výkon funkce v s.r.o. a a.s. bezplatný (§ 59/3 ZOK), ledaže (59/4 ZOK):
- je SVF nebo její ujednání o odměně neplatné z důvodu na straně kapitálové společnosti;
- SVF není uzavřena z důvodu překážek na straně kapitálové společnosti nebo z důvodu vyšší moci či jiné překážky vzniklé nezávisle na vůli člena voleného orgánu kapitálové společnosti;
- nejvyšší orgán neschválí SVF bez zbytečného odkladu po jejím uzavření z uvedených důvodů; anebo
- odměnu schválí valná hromada (nebo jediný společník či akcionář) nebo DR (pokud DR volí členy představenstva v a.s.)
ČVO pak náleží odměna za výkon funkce obvyklá v době uzavření SVF nebo, nebyla-li SVF uzavřena, pak jako odměna obvyklá v době vzniku funkce ČVO za činnost obdobnou (v případě sporu stanovená znaleckým posudkem). V případě schválení odměny ze strany valné hromady nebo DR však výše odměny záleží na jejich uvážení.
Nedojde-li k uzavření SVF, pak se práva a povinnosti ČVO vůči společnosti řídí dle ustanovení občanského zákoníku („ObčZ“) o příkazu (tj. § 2430 a násl. ObčZ). Odměňování je pak stanoveno v § 2438 ObčZ tak, že ČVO bude poskytnuta odměna „byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání“. Odměna bude ČVO poskytnuta, i když nenastane požadovaný výsledek (tj. např. kladný hospodářský výsledek), pouze však za předpokladu, že nedošlo k porušení povinnosti ČVO při výkonu funkce. Ustanovení ObčZ o příkazu se mohou uplatnit i v případě uzavření SVF, a to na otázky ve smlouvě neupravené.
Odměna ČVO může být dále stanovena právním předpisem (např. viz § 2436 ObčZ - nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů při výkonu funkce), anebo interním předpisem společnosti schváleným jejím nejvyšším orgánem. Jiné plnění lze ČVO poskytnou pouze se souhlasem nejvyššího orgánu a po vyjádření kontrolního orgánu, je-li zřízen (viz § 61 ZOK).
Zde je třeba upozornit na problematické vymezení paušální náhrady nákladů vynaložených ČVO při výkonu funkce. K tomu Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1355/2018 uvedl, že:
„má-li člen představenstva od společnosti obdržet určitou částku jako paušální náhradu výdajů (nákladů) vynaložených při plnění závazků souvisejících s výkonem funkce, aniž by byl povinen společnosti prokázat jejich vynaložení a účelnost, jakož i jejich výši, jde o plnění, jež sice souvisí s výkonem funkce, avšak na které mu nevznikl nárok ze zákona. Nevyplývá-li nárok na takové plnění z vnitřního předpisu společnosti či ze smlouvy o výkonu funkce, lze je poskytnout pouze se souhlasem valné hromady (srovnej § 66 odst. 2 a odst. 3 větu první obch. zák.).“
I v případě určení paušální náhrady nákladů, u nichž společnost nevyžaduje prokázání jejich účelnosti a výše, je tak nutné schválení ze strany nejvyššího orgánu, popř. vymezení jasného pravidla pro výpočet jejich výše ve SVF.
Od 1. 1. 2021 došlo též k vypuštění odstavce 3 v § 61 ZOK, který vyžadoval schválení nejvyššího orgánu a vyjádření orgánu kontrolního též při určení mzdy a jiného plnění (i) zaměstnanci, který současně vykonával funkci ČVO, nebo (ii) osobě jemu blízké (tzn. potomkovy, manželovi). S ohledem na shora uvedené však pouze za předpokladu, že takové plnění nevyplývalo z právního předpisu nebo interního předpisu schváleného nejvyšším orgánem. Mzda i jiné plnění tak od 1. 1. 2021 mohou být těmto osobám poskytnuty bez schválení nejvyššího orgánu. Pravidla o střetu zájmů se však na zaměstnance i osobu ČVO blízkou použijí (viz § 54 a násl. ZOK). ČVO tak stále má povinnost notifikace nejvyššímu orgánu a kontrolnímu orgánu, které mohou zakázat uzavření smlouvy s takovou osobou.
V případě, že výkon funkce ČVO přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti, pak má taková společnost právo odepřít výplatu odměny ČVO (viz § 61/2 ZOK).
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017 k tomu však dodává, že:
„Nicméně z principu proporcionality vyplývá, že podle § 66 odst. 3 in fine obch. zák. může společnost odmítnout plnění poskytované členu orgánu společnosti v souvislosti s výkonem jeho funkce pouze v takovém rozsahu, který lze s ohledem na všechny konkrétní okolnosti považovat za přiměřený.“
Jedná se však pouze o fakultativní řešení a společnost může plnění poskytnout i přes nepříznivé hospodářské výsledky společnosti.
TANTIÉMY
V SVF lze určit též pravidla pro výplatu podílu na zisku a jiných vlastních zdrojích pro ČVO (tzv. tantiéma), pouze však za předpokladu, že rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů pro ČVO umožňuje společenská smlouva či stanovy společnosti (viz § 34/1 ZOK). Pokud to tedy společenská smlouva či stanovy výslovně nepřipouští, pak lze zisk i jiné vlastní zdroje rozdělit pouze mezi společníky, popř. akcionáře.
S ohledem na shora uvedené i zde platí, že v případě tantiém nestačí, že valná hromada určí souhrnnou částku k rozdělení mezi ČVO a zbytek ponechá na statutárním orgánu či dozorčí radě, nýbrž musí určit buď částky pro jednotlivé osoby, nebo podrobná pravidla pro jejich určení (viz citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1159/2010). Této problematice jsme se blíže věnovali ve 2. díle seriálu - Rozdělování zisku (a jiných vlastních zdrojů).
ZÁVĚREM
Uzavření SVF není povinností společnosti ani ČVO. Odměny pro ČVO lze ad hoc schvalovat na valné hromadě (event. rozhodnutím jediného společníka či akcionáře; pokud volí členy představenstva, pak usnesením DR). S ohledem na shora uvedené však lze doporučit jak její uzavření, tak i jasné vymezení pravidel pro stanovení výše odměny a její výplatu. Vzhledem k tomu, že ČVO není zaměstnancem společnosti, a tedy se na něho nevztahuje zákoník práce, je SVF vhodným nástrojem též pro vymezení nároků jako je dovolená nebo stravné a cestovné. Při sjednání SVF upozorňujeme na ustanovení ObčZ o příkazu, které se v případě absence úpravy některé z otázek mohou na vztah ČVO a společnosti vztahovat. Tato ustanovení ObčZ lze ve SVF výslovně vyloučit.
V příštím díle našeho seriálu se zaměříme na střet zájmů.
autor:
Mgr. Simona Kalousová, advokátní koncipient
Mgr. Jan Široký, advokát
