Seriál – Obchodní korporace Díl 5.

Díl 5. – Základní kapitál, vlastní kapitál a příplatky společníků

V našem seriálu Obchodní korporace se věnujeme praktickým tématům týkajícím se s.r.o. a a.s. jako nejrozšířenějších forem obchodních korporací. V minulém díle seriálu jsme rozebírali zastupování společnosti. Tento díl je věnován základnímu kapitálu, vlastnímu kapitálu, příplatkům společníků a jejich vzájemným souvislostem, a to se zvláštním zaměřením právě na vlastní kapitál.

1. ZÁKLADNÍ KAPITÁL

Základní kapitál („ZK“) obchodní korporace je souhrn všech vkladů (§ 30 zákona o obchodních korporacích /“ZOK“/), a to peněžitých a nepeněžitých (ale penězi ocenitelných a oceněných). ZK se zapisuje se do obchodního rejstříku („OR“). Minimální základní kapitál činí pro s.r.o. 1,- Kč (§ 142 ZOK) a pro a.s. 2.000.000,- Kč, nebo 80.000 EUR (§ 246 ZOK).

Právo obchodních korporací obsahuje řadu ustanovení směřujících k ochraně základního kapitálu (např. § 40 nebo § 255 ZOK), nicméně realita je taková, že údaj o základním kapitálu vypovídá jen o tom, že společníci (akcionáři) se historicky zavázali k poskytnutí vkladů ve výši základního kapitálu (zásadně  nemusí být při založení společnosti splaceno více než 30 % ZK). Jakmile jej společníci (akcionáři) společnosti poskytnou a jeho výše je zapsaná do OR, leží příslušné prostředky (pokud nejde o nepeněžité vklady) na běžném účtu společnosti a ta jej používá ke svému podnikání a úhradě nákladů. Nadto nic nebrání společnosti, aby tyto prostředky den po svém vzniku poskytla společníkovi jako zápůjčku...

Základní kapitál představuje jednu ze složek vlastního kapitálu. Předností vlastního kapitálu oproti cizímu kapitálu (tj. závazky ke společníkům, bankám, dodavatelům, zaměstnancům a státu) je, že se nemusí nikomu vracet (vklady se nevrací).

2. VLASTNÍ KAPITÁL

Vlastní kapitál („VK“) je spíše účetní kategorií – představuje jednu z položek na rozvaze společnosti. Jeho definici v zákoně nenajdete. V dnes již zrušeném obchodním zákoníku byl VK definován takto: „Vlastní kapitál tvoří vlastní zdroje financování obchodního majetku podnikatele a v rozvaze se vykazuje na straně pasiv“ (§ 6/4).

Složkami VK jsou základní kapitál, nerozdělený zisk a neuhrazená ztráta minulých let a kapitálové fondy. Nejde ale o sumu těchto fondů. VK se totiž vypočte jinak, a to jako rozdíl mezi souhrnem aktiv a závazků uvedených v rozvaze společnosti, a tedy platí:

VK = aktiva - závazky  

Vlastní kapitál se tedy v čase mění a je zjistitelný jen z účetní závěrky. Do OR se nezapisuje, nicméně společnosti mají povinnost zakládat své účetní závěrky do sbírky listin, proto jej lze zjistit nahlédnutím do sbírky listin (www.justice.cz).

Na rozdíl od ZK má VK skutečnou vypovídací schopnost – jde o hrubé vyjádření likvidační hodnoty majetku společnosti (tj. pokud podnikatel prodá všechna aktiva a poplatí dluh), a tedy do určité míry vypovídá o skutečné hodnotě společnosti a podílů jednotlivých společníků či akcionářů (pokud ovšem není na místě oceňovat společnost spíše výnosovým způsobem, nebo kombinací obou metod). Dále indikuje, zda společnost není předlužená (předluženost je jednou z forem úpadku – viz § 3 insolvenčního zákona), tj. zda majetek postačuje ke krytí dluhů. Tuto vypovídací schopnost však limituje fakt, že majetek se na účetní závěrce uvádí v pořizovací hodnotě (a ta se zpravidla dále snižuje o odpisy). K přecenění majetku může dojít jen výjimečně, zpravidla při převodu závodu nebo při přeměnách. Pokud tedy například společnost nabyla budovu či pozemky v 90. letech, mají dnes řádově vyšší hodnotu, která se však na rozvaze neobjeví a VK se pak jeví jako podstatně nižší. Stejně tak některý majetek může být zcela odepsaný, a přitom stále může mít hodnotu (např. ojeté auto). Reálnou výši čistého obchodního majetku (net assets) lze tedy zjistit jen v případě, že společnost nechá svá aktiva ocenit znaleckým posudkem (ovšem tedy bez možnosti úpravy v účetní závěrce).

Z výše vlastního kapitálu společnosti s oblibou vycházejí banky a obchodní partneři při posuzování kredibility. Negativní vlastní kapitál je silnou indikací slabé finanční kondice společnosti a rizikem pro další pokračování podnikatelské činnosti (going concern).

VK představuje výchozí hodnotu nebo limit pro řadu institutů obsažených v ZOK, zejména:

• omezení výplaty podílu na zisku a jiných vlastních zdrojů (§ 40 ZOK) – zisk lze rozdělit mezi společníky prakticky jen ve výši kladného rozdílu mezi VK a ZK (nadto zvýšeného o fondy, které nelze rozdělit)
• vypořádací podíl v s.r.o. (§ 36 ZOK) - z výše vlastního kapitálu zjištěného ke dni zániku účasti společníka se stanoví vypořádací podíl společníka s.r.o., jehož účast zanikla, a to s možností přecenění majetku na jeho reálnou hodnotu (nestanoví-li společenská smlouva jinak)
• zdroj pro zvýšení ZK (§ 227 ZOK pro s.r.o. a § 495 ZOK pro a.s.) - Valná hromada může rozhodnout o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů vykázaných ve vlastním kapitálu společnosti (tzv. deklaratorní zvýšení ZK). Podkladem musí být auditorem ověřená řádná, mimořádná nebo mezitímní účetní závěrka. ZK lze zvýšit v rozsahu kladného rozdílu mezi VK a ZK (nadto zvýšeného o fondy, které nelze rozdělit)

3. ZVYŠOVÁNÍ A ZNIŽOVÁNÍ ZK

Zvýšení i snížení ZK lze ve zkratce popsat jako zdlouhavý a hlavně nákladný proces, který je detailně regulován právem – vyžaduje se rozhodnutí valné hromady ve formě notářského zápisu a zápis do obchodního rejstříku. Poplatky za soupis notářských zápisů jsou stanoveny právním předpisem (notářským tarifem) a výše poplatku vychází z částky, o kterou se zvyšuje či snižuje základní kapitál. Pokud se pohybuje změna ZK v řádech milionů Kč, činí notářské poplatky desítky tisíc korun.

Zatímco zvyšování ZK lze uskutečnit relativně rychle, snížení ZK zabere cca 5 měsíců, pokud má dojít k výplatě peněz společníkům nebo akcionářům (tzv. efektivní snížení ZK). To proto, že věřitelé mají v tomto případě právo přihlásit se o dozajištění svých pohledávek, pokud se v souvislosti se snížením ZK zhorší jejich dobytnost, a za tímto účelem zveřejňuje společnost dvakrát za sebou s odstupem 30 dnů výzvu k uplatnění jejich práva ve lhůtě 3 měsíců (§ 237 ZOK pro s.r.o. a § 518 ZOK pro a.s.).

Tomu se však lze do značné míry vyhnout, zejména v poměrech s.r.o. (viz minimální základní kapitál 1,- Kč). Víte, jak to dělají start-upy? Mají minimální základní kapitál (v řádech maximálně desítek tisíc korun) a kapitálové vklady realizují příplatky do vlastního kapitálu, proto notářské poplatky na zvýšení ZK při přistoupení nových společníků - investorů nepředstavují podstatný náklad transakce (vejdou se pod 10.000,- Kč).

4. PŘÍPLATKY DO VK MIMO ZK

Příplatky do vlastního kapitálu mimo základní kapitál jsou možné jak v případě s.r.o., tak a.s. V s.r.o., pokud tak určí společenská smlouva (obvykle však tuto možnost neupravuje), lze dokonce společníkům uložit tzv. příplatkovou povinnost. V praxi tato povinnost představuje spíše „dělostřeleckou přípravu“ pro vyloučení společníka, pokud uloženou povinnost nesplní (§ 165 ve spojení s § 151 ZOK). V dalším textu se proto budeme soustředit výlučně na dobrovolné příplatky, které slouží sledovanému účelu.

Dobrovolné příplatky v s.r.o. jsou upraveny v § 163 ZOK. U a.s. obdobná úprava chybí, nicméně možnost poskytnutí dobrovolného příplatku do vlastního kapitálu a.s. v poměrech obchodního zákoníku dovodila odborná literatura a v poměrech nového civilního práva (od r. 2014) ji autoritativně potvrdil tzv. KANCL (Komise pro aplikaci nové civilní legislativy), a to na obecném principu „co není zakázáno, je dovoleno“ (http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Stanovisko_c._26__resp._30_k_priplatku_akcionare_do_vlastniho_kapitalu_mimo_zakladni_kapital.pdf).

Příplatek může být peněžitý i nepeněžitý (zde se vyžaduje ocenění znalcem – viz § 163 odst. 2 ve spojení s § 143 ZOK). Peněžitý vklad lze splácet poskytnutím čerstvých peněz nebo zápočtem starší pohledávky (např. ze zápůjčky společníka).

Pro s.r.o. i a.s. platí, že:

• příplatek může poskytnout pouze společník nebo akcionář;
• poskytnutí příplatku je možné se souhlasem statutárního orgánu;
• možnost splacení příplatku započtením pohledávky společníka doporučujeme schválit výslovně; a
• příplatek se poskytuje na základě smlouvy o poskytnutí příplatku.

Vracení příplatků je možné. V případě s.r.o. se příplatek vrací společníkovi, který jej poskytl, a to se souhlasem valné hromady (pro tento případ doporučujeme zvážit úpravu většiny hlasů nutných pro přijetí takové rozhodnutí) a jen v rozsahu, v jakém převyšuje ztrátu společnosti (§ 166 ZOK). V případě a.s. zákonná úprava chybí, proto lze příplatky distribuovat akcionářům jen obdobně jako dividendu, tj. všem akcionářům. V obou případech se vyžaduje sestavení řádné nebo mimořádné účetní závěrky a dále je třeba aplikovat omezení na výplatu vlastních zdrojů podle § 34 a § 40/1 ZOK (tj. výplata ve výši kladného rozdílu mezi VK a ZK zvýšeného o fondy, které nelze rozdělit; současně si výplatou společnost nesmí přivodit úpadek).

Obecně platí, že pro vracení příplatků se neuplatní ochrana věřitelů jako v případě snižování ZK (viz výše), proto lze vrácení příplatků zpravidla realizovat během několika dnů, a to bez zapojení notáře (tj. bez dodatečných nákladů) a bez nutnosti jakýchkoliv zveřejnění nebo změny zápisů v obchodním rejstříku.

V příštím díle tohoto seriálu se zaměříme na převody podílů v s.r.o.

Autor:   Jan Široký, advokát