Seriál – Obchodní korporace Díl 10.

CO JE TO STŘET ZÁJMŮ?

Vztah mezi členy volených orgánu („ČVO“) obchodní korporace (jednatel, člen předtavenstva či člen dozorčí rady) a jejími vlastníky je v odborné literatuře běžně označován jako vztah principal-agent, přičemž je typický tím, že se zde projevuje konflikt zájmů mezi zastoupeným a jeho zástupcem. Podstatou principal-agent problému je pak to, že vlastnictví obchodní korporace je zpravidla odděleno od jejího vedení, což ve svém důsledku vede k informační asymetrii mezi vlastníky obchodní korporace a ČVO a v neposlední řadě také k problému morálního hazardu.

Morálním hazardem pak chápeme činnost určitých osob (zpravidla ČVO), které se svým oportunistickým jednáním ve vlastním zájmu snaží maximalizovat svůj užitek na úkor obchodní korporace, přičemž nenesou plnou odpovědnost za následky takového jednání.

Střet zájmů lze tedy definovat jako situaci, kdy zájem ČVO, osob jemu blízkých či osob jím ovládaných nebo ovlivněných je v rozporu se zájmem obchodní korporace, kterou zastupuje. Odborná literatura pak rozlišuje jednorázový (např. uzavírání smlouvy) a dlouhodobý střet zájmů (např. soudní spor)...

Pravidla, která se snaží předcházet střetu zájmů a poškozování zájmů obchodní korporace, nalezneme v českém právním řádu zejména v § 54 a násl. zákona o obchodních korporacích (ZOK), a také v § 437 občanského zákoníku (ObčZ), který ve svém odstavci 1 stanoví, že „Zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět.“

KDY MŮŽE STŘET ZÁJMŮ NASTAT?

Speciální právní úprava obsažená v ZOK stanoví, že střet zájmů může nastat a pravidla o střetu zájmů se uplatní zejména v následujících situacích:

1. uzavření smlouvy mezi obchodní korporací a ČVO nebo osobou ČVO blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými (§ 55/1 ZOK);
2. uzavření smlouvy mezi obchodní korporací a osobou vlivnou nebo ovládající nebo osobou, jež je ovládána stejnou ovládající osobou (§ 55/2 ZOK);
3. má-li obchodní korporace zajistit nebo utvrdit dluhy osob uvedených výše (tj. člena orgánu obchodní korporace, osoby jemu blízké či osoby jím ovlivněné nebo ovládané) nebo stát se jejich spoludlužníkem (§ 56/1 ZOK);
4. je-li jednání ČVO obchodní korporace ovlivněno chováním vlivné nebo ovládající osoby, ledaže jde o řídicí osobu (§ 76 ZOK).

Upozorňujeme, že nadepsaný seznam nepředstavuje vyčerpávající výčet, když situací, kdy se může ČVO dostat do střetu zájmů, je nepřeberné množství. Jako příklad střetu zájmů z praxe můžeme uvést situace, kdy:

1. má dojít k uzavření smlouvy mezi společností a ČVO nebo osobou jemu blízkou (včetně PO);
2. osoba blízká ČVO se zamýšlí přihlásit do stejného výběrového řízení o lukrativní zakázku jako obchodní korporace, ve které ČVO působí;
3. ČVO kandiduje na místo starosty či zastupitele v obci, se kterou vede obchodní korporace dlouhodobý náročný spor.

Za zmínku stojí také fakt, že pravidla o střetu zájmů se po velké novele ZOK uplatní také na osoby, které se fakticky nachází v postavení ČVO, přestože jím nejsou, a bez zřetele k tomu, jaký vztah k obchodní korporaci mají (tzv. stínový vedoucí) (62 ZOK).

KOHO INFORMOVAT O STŘETU ZÁJMŮ?

ČVO, u kterých hrozí potencionální střet zájmů se zájmem obchodní korporace, mají tzv. notifikační povinnost právě vůči „jejich“ obchodní korporaci. Je nutno rozlišovat notifikační povinnost (i) podle § 54 ZOK, (ii) § 55 ZOK a (iii) § 56 ZOK. Důležitá je dále skutečnost, že notifikační povinnost a povinnost loajality (§ 159/1 ObčZ) spolu souvisí, když z porušení notifikační povinnosti zároveň vyplývá i porušení péče řádného hospodáře, resp. v ní obsažené povinnosti loajality.

Hrozí-li střet zájmů nebo již nastal, musí ČVO (včetně osob blízkých, ovlivněných či ovládaných) informovat dle § 54/1 a 55/1 ZOK:

1. orgán, jehož je členem a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán;
2. člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán, případně nejvyšší orgán, je-li jeho jediným členem.

Je dále nutno upozornit, že se notifikační povinnost podle § 54/1 ZOK vztahuje nejen na střet zájmů „hrozící,“ ale lze ji vztáhnout i na situace, kdy již střet zájmů nastal, jelikož notifikační povinnost nepřestává trvat po celou dobu, kdy střet zájmů hrozí, nebo již existuje.

Po velké novele ZOK pak nově přibyla povinnost člena statutárního orgánu informovat kontrolní či nejvyšší orgán, pokud se uzavírá smlouva mezi „jeho“ obchodní korporací a osobou vlivnou či ovládající, nebo s osobou, jež je ovládaná stejnou ovládající osobou (§ 55/2 ZOK) – jedná se tedy o případy uzavírání smluv s mateřskými či sesterskými společnostmi. Povinnost člena statutárního orgánu se nicméně neuplatní u smluv uzavíraných s osobou řídicí nebo s jinou osobou tvořící koncern. Je také nutno pamatovat, že notifikační povinnost má ČVO vždy před uzavřením smlouvy a zároveň je povinen poskytnout informace i o obsahu a podmínkách smlouvy. Podle ustanovení § 56/1 ZOK se § 55 ZOK použije obdobně také tehdy, má-li obchodní korporace zajistit či utvrdit dluhy ČVO obchodní korporace, osoby jemu blízké či osoby jím ovlivněné nebo ovládané, nebo stát se jejich spoludlužníkem.

VÝJIMKY Z NOTIFIKAČNÍ POVINNOSTI

Z notifikační povinnosti existuje několik výjimek. Podle § 57 ZOK jsou smlouvy uzavírané v běžném obchodním styku z notifikační povinnosti dle § 55 a 56 ZOK vyloučeny. Jedná se typicky o smlouvy uzavírané v rámci obvyklého obchodování společnosti, a to za standardních podmínek.

Ve vztahu k posouzení smluv uzavíraných v běžném obchodním styku se vyjádřil a podmínky stanovil  Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3867/2007 ze dne 9. 12. 2009, když uvedl, že „Závěr, zda nabytí majetku či jeho zcizení nevybočuje z rámce běžného obchodního styku, bude záležet na posouzení konkrétních okolností toho kterého případu, zpravidla však půjde především o porovnání předmětu zkoumané dispozice (jeho povahy) s předmětem podnikání společnosti. ... Dovozovat závěr o vybočení z rámce běžného obchodního styku ze samotné výše této pohledávky zjištěný skutkový stav věci neumožňuje, neboť pro takový závěr není rozhodné porovnání výše pohledávky s výší základního kapitálu společnosti (významnou toliko z hlediska aplikace § 196a odst. 3 ObchZ), nýbrž s obvyklou výší jiných jejích pohledá vek, které v rozhodné době rovněž postupovala třetím osobám, a zjišťováním této skutečnosti se soudy nižších stupňů nezabývaly.“

Notifikační povinnost neuplatní ani u obchodních společností, kde je jediný společník současně jediným členem statutárního orgánu a nebyl zřízen orgán kontrolní (54/2 a 55/3 ZOK). Nadepsané pak platí také například v situaci, kdy by jediný akcionář/společník společnosti byl současně jediným členem dozorčí rady. Notifikační povinnost se naopak dle našeho názoru uplatní u akciových společností, které sice budou mít jediného akcionáře, jenž bude jediným členem představenstva, ale která bude mít zároveň zřízenou (ze zákona povinně) dozorčí radu.

REAKCE NA STŘET ZÁJMŮ

Reakce orgánů obchodní korporace v návaznosti na notifikační povinnost může být pozitivní či negativní.

Pozitivním výstupem je (i) usnesení nejvyššího či kontrolního orgánu obchodní společnosti o vzetí na vědomí hrozícího střetu zájmů ČVO a rozhodnutí se tímto střetem zájmů dále nezabývat, nebo (ii) usnesení nejvyššího či kontrolního orgánu obchodní společnosti o schválení smlouvy, resp. o neudělení zákazu takovou smlouvu s obchodní společností uzavřít.

Negativním výstupem je možnost (i) dočasného pozastavení výkonu funkce ČVO v důsledku hrozícího střetu zájmu, když po dobu pozastavení nemá ČVO nárok na odměnu (§ 54/4 ZOK) nebo (ii) udělení zákazu ČVO nejvyšším či kontrolním orgánem uzavřít smlouvu (§ 56/2 ZOK).

Vždy doporučujeme, aby nejvyšší nebo kontrolní orgán vzal výslovně střet zájmů alespoň na vědomí.

NÁSLEDKY PORUŠENÍ PRAVIDEL O STŘETU ZÁJMŮ

Důsledkem porušení notifikační povinnosti je:

1. nemožnost zástupce (ČVO) zastoupit zastoupeného (obchodní korporaci), ledaže by se jednalo o smluvní zastoupení a zastoupený by o střetu zájmů věděl (§ 437/1 ObčZ);
2. relativní neplatnost jednání zástupce v situaci, kdy druhá strana právního jednání o střetu zájmů věděla nebo musela vědět (srov. § 437/2 ObčZ – „Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.“);
3. porušení povinnosti ČVO jednat s péčí řádného hospodáře, což může vést k povinnosti vydat obchodní korporaci získaný prospěch, případně jej nahradit v penězích (§ 53/1 ZOK), anebo k povinnosti nahradit vzniklou újmu.

K nadepsanému lze citovat usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, ze dne 8.12.2015, které stanoví, že „Splní-li člen (statutárního) orgánu svoji informační povinnost podle § 54 odst. 1 a 2 ZOK a nepozastaví-li mu kontrolní či nejvyšší orgán obchodní korporace výkon jeho funkce (§ 54 odst. 4 ZOK), může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů; ust. § 437 ObčZ se v takovém případě neuplatní … Avšak poruší-li člen statutárního orgánu povinnost informovat o (možném) střetu zájmů podle § 54 odst. 1 a 2 ZOK, brání existující rozpor zájmů tohoto člena statutárního orgánu se zájmy obchodní korporace tomu, aby za obchodní korporaci právně jednal (na jednání takového člena statutárního orgánu dopadá § 437 ObčZ se všemi důsledky z toho plynoucími).“

V příštím díle našeho seriálu se zaměříme na smlouvy mezi společníky (akcionáři).

autor:

Mgr. Filip Novotný, LL.M., advokátní koncipient

Mgr. Jan Široký, advokát