Nejvyšší soud publikoval rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 162/2021 týkající se problematiky sjednávání cen s ohledem na zahrnutí či nezahrnutí daně z přidané hodnoty do ceny (dále „Rozhodnutí“). Přinášíme vám jeho krátké shrnutí.
Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení představovaného částkou, kterou žalobce zaplatil žalovanému nad rámec sjednané ceny za dílo. Žalovaný se bránil námitkou, že sjednaná cena díla neobsahovala daň z přidané hodnoty (dále „DPH) a právním důvodem pro uhrazení sporné částky ze strany žalobce bylo právě placení uvedené daně.
Nejvyšší soud v tomto dovolacím řízení souhlasil se závěry odvolacího soudu, který uložil žalovanému zaplatit žalobci nárokované bezdůvodné obohacení a nevyhověl tedy dovolání podanému žalovaným.
V praxi je velice důležité při sjednávání ceny v rámci jednání o smlouvě také dohodnout, zda v této ceně bude zahrnuta i DPH či nikoliv, případně jakým způsobem bude cena o DPH upravena a příslušnou smluvní stranou uhrazena. Jakýkoliv nedostatek v relevantních ujednáních týkajících se nadepsaného může vést k nepříjemným následkům pro jednu ze smluvních stran.
V Rozhodnutí Nejvyšší soud rekapituloval svou ustálenou rozhodovací praxi, když uvedl, že pro rozsah povinnosti kupujícího (příp. objednatele) zaplatit prodávajícímu (příp. zhotoviteli) cenu dohodnutou ve smlouvě není rozhodné, zda takto dohodnutá cena zahrnuje DPH či nikoliv.
Dle právních předpisů má pak prodávající (příp. zhotovitel) právo na zaplacení pouze ve smlouvě dohodnuté ceny, a to bez ohledu na to, zda zahrnuje či nezahrnuje DPH. V žádném případě pak nemůže prodávající či zhotovitel bez dalšího „navýšit“ ve smlouvě dohodnutou cenu o DPH.
Nejvyšší soud dále uvedl, že v rámci nadepsané problematiky je nutno důkladně odlišovat vztahy v soukromoprávní a veřejnoprávní rovině, přičemž veřejnoprávní rovinou se rozumí předpisy ukládající plátci daně povinnost odvést státu DPH v zákonem stanovených případech. Není bez zajímavosti, že v pojednávaném případě byla konečná cena sjednána „bez DPH.“ Jakkoli by z takové textace mohlo vyplývat, že záměrem stran bylo o DPH uvedenou cenu navýšit, Nejvyšší soud se k takovému výkladu nepřiklonil.
Právě výše zmíněné rozlišení dvou rovin zásadně ovlivňuje posuzovaný případ, když Nejvyšší soud v této souvislosti uvádí, že jestliže konkrétní smlouva neobsahuje závazek kupujícího (resp. objednatele) zaplatit k ceně i DPH, resp. jestliže smlouva stanoví konečnou cenu, pak nelze přenášet odpovědnost za odvedení DPH na kupujícího (objednatele). Nejvyšší soud v neposlední řadě také podotkl, že není podstatné, zda cena sjednaná v konkrétní smlouvě zahrnuje či nezahrnuje DPH, nýbrž je vždy nutno zkoumat, zda došlo k dohodě o povinnost kupujícího (resp. objednatele) hradit ke sjednané ceně navíc ještě další částky, právě např. DPH.
Ve vztahu k nadepsanému lze proto uzavřít, že dohoda smluvních stran ohledně ceny, DPH a povinnosti případnou DPH hradit je ve smluvních vztazích naprosto esenciální.
V Rozhodnutí se Nejvyšší soud také okrajově zabýval problematikou uznání dluhu, konkrétně pak situací, kdy prodávající, který nárokoval i úhradu DPH, tvrdil, že kupující tím, že uhradil určitou částku nad smluvně sjednanou cenu, uznal svůj závazek uhradit i DPH. Nejvyšší soud tuto argumentaci nicméně odmítl, když v posuzovaném případě uzavřel, že sjednaný závazek k úhradě ceny koupě zanikl splněním, a tudíž úhradou další částky nad rámec sjednané ceny nemohlo dojít k uznání zaniklého závazku.
Problematice sjednávání cen ve smlouvách je tedy nutno s ohledem na DPH vždy věnovat zvýšenou pozornost a přípravu relevantních ustanovení nepodcenit. Velice důležitá je pak přesná dohoda o tom, jakým způsobem bude smluvní cena o DPH navýšena a příslušnou smluvní stranou uhrazena.
