Nedávno se Nejvyšší soud ČR (dále jen „NS“) zabýval otázkou ochrany listovního tajemství a tajemství dalších písemností uchovávaných v soukromí ve vztahu ke zprávě odeslané a doručené prostřednictvím elektronické pošty (dále jen „e-mail“). O tom, že nakládání s cizím e-mailem není pouhou banalitou, se přesvědčil i obviněný v případě, o němž rozhodoval NS. Ve svém Usnesení ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 6 Tdo 148/2021 (dále jen „usnesení“) totiž NS dospěl k závěru, že e-mail je „jiným dokumentem uchovávaným v soukromí“ ve smyslu § 183 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“).

V daném případě šlo o to, že obviněnému byl předán služební mobilní telefon po končícím kolegovi. Předmětný telefon však nebyl obnoven do továrního nastavení, a tak v něm zůstaly uloženy přihlašovací údaje k soukromé e-mailové schránce bývalého kolegy obviněného (dále jen „poškozený“).

Jednoho dne přišel poškozenému e-mail. Na displeji služebního telefonu se zobrazila přijatá zpráva, přičemž obviněný klikl na ikonku pro vstup do e-mailu, který si následně přečetl. Jelikož v něm byla uvedena informace o přestupu poškozeného k přímé konkurenci, přeposlal obviněný tento e-mail svému nadřízenému s textem „Ahoj J., Dobrý co?“. Poškozený se o tomto dozvěděl tak, že mu byla do jeho soukromé e-mailové schránky obratem doručena automaticky nastavená odpověď adresáta o aktuálním čerpání dovolené.

Soudy nižších stupňů uznaly obviněného vinným přečinem porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí dle § 183 odst. 1 TZ spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. a) TZ. Za spáchání těchto přečinů ho okresní soud odsoudil k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 10.000 Kč. Zároveň mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě mu byl peněžitý trest snížen na 6.000 Kč. S tímto závěrem se však obviněný neztotožnil, a tak proti rozhodnutí krajského i okresního soudu podal dovolání, které NS odmítl, a to především z důvodů uvedených níže.

Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že obviněný si byl vědom toho, že se nenachází ve své e-mailové schránce a že přeposílá soukromý e-mail poškozeného. Vzhledem k obsahu e-mailu mu muselo být naprosto zřejmé, že e-mail nebyl určen jemu. NS uvedl, že i způsob, jakým obviněný zprávu formuloval (tj. „Ahoj J., dobrý co?“), vypovídá o tom, že si byl vědom skutečnosti, že se jedná o e-mail, který není určen jemu.

Jako trestný čin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí dle ustanovení § 183 TZ se posoudí jednání toho, kdo neoprávněně poruší tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu či jiného záznamu, počítačových dat anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí jiného tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije. „Jiným dokumentem“ se rozumí jakékoliv jiné zachycení textu, než které je listinou či písemností. To mohou být například zprávy přenášené prostřednictvím elektronické komunikace (e-mail, SMS či jiné textové zprávy).

Uvedený trestný čin je tak možné spáchat ve vztahu k širokému spektru dokumentů, záznamů a dat, a to za předpokladu, že jsou uchovávány v soukromí. Nutno podotknout, že z hlediska naplnění základní skutkové podstaty nemá obsah dokumentu význam. Tedy nehraje roli, zda se jedná o materiály ryze soukromého charakteru, materiály související s podnikáním či nějaké úřední dokumenty.

Může se jednat buď o:

  1. materiály již doručené, tedy například dopis vhozený do poštovní schránky[1], SMS zpráva doručená do mobilního telefonu), přičemž nezáleží na tom, zda se s nimi adresát již seznámil; nebo o
  2. materiály, které nebyly předmětem přepravy. Jako příklad lze uvést listinu, kterou někdo sepsal a uložil si ji do soukromí. Mohou sem patřit i dokumenty zachycující něco jiného než text (například fotografie uchovávaná v peněžence, video uložené v paměti mobilního telefonu či dokumenty, které se nacházejí v psacím stole, který jejich majitel používá v práci).

Dokument je uchovávaný v soukromí, jestliže se nachází v místě, který osoba, jíž dokument náleží, může právem považovat za soukromý. Takové místo by mělo zaručovat, že k dokumentu nebudou mít přístup neoprávněné osoby. Soukromým prostorem tak může být obydlí osoby, které dokument náleží, uložení dokumentu u notáře či zaheslované internetové úložiště.

Nutno dodat, že k trestní odpovědnosti podle ustanovení § 183 TZ nestačí, pokud se pachatel s předmětnou listinou či jiným dokumentem uchovávaným v soukromí pouze seznámí. Porušení tajemství listiny či jiného dokumentu totiž musí mít specifickou podobu spočívající buď v tom, že pachatel takové listiny či dokumenty zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo jiným způsobem použije. Pokud si tedy někdo přečte e-mail, který byl doručen jiné osobě, a to bez jejího souhlasu, nedopouští se tím trestné činnosti. Pokud však takový e-mail přepošle někomu jinému, může tím spáchat trestný čin.

NS mimo jiné tak dovodil, že: „e-mailová zpráva je jiným dokumentem, a to dokumentem uchovávaným v soukromí (…), neboť každá e-mailová schránka, do níž jsou doručovány zprávy, je chráněna jedinečným přístupovým heslem a samotné e-maily jsou uchovávány na serverech, ke kterým nemají neoprávněné osoby přístup. (…) Ačkoliv e-mailová zpráva prochází cizími počítači předtím, než dosáhne počítač cílový, nelze z této skutečnosti dovodit, že by měla e-mailová zpráva představovat formu jakési veřejné komunikace, tedy komunikace, jež není vymezena konkrétními předem určenými subjekty. (…) Forma e-mailové korespondence je srovnatelná s komunikací uskutečněnou prostou dopisní korespondencí.“

Dále NS ve shodě se soudy nižších stupňů uzavřel, že v případě, kdy obviněný získal přístup do e-mailové schránky poškozeného, třebaže se tak stalo náhodou, a data v ní obsažená neoprávněně užil tak, že je zpřístupnil třetí osobě, naplnil tím všechny znaky trestného činu dle § 230 odst. 2 písm. a) TZ. Předmětné ustanovení stanovuje: „Kdo získá přístup k počítačovému systému nebo k nosiči informací a neoprávněně užije data uložená v počítačovém systému nebo na nosiči informací bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“[2]

A tak „pouhým“ přeposláním cizího e-mailu obviněný spáchal přečin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (dle § 183 odst. 1 TZ) v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací (dle § 230 odst. 2 písm. a) TZ). V daném případě se však nejednalo o nějaký „hraniční“ případ, který by nevykazoval potřebnou míru společenské škodlivosti. NS zdůraznil, že obviněný svým jednáním zasáhl do ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 13 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením.“ Tudíž nelze jednání obviněného bagatelizovat, jak se o to snažil obviněný v rámci své procesní obrany.

Je tak na místě doporučit, aby každý při využívání komunikačních prostředků postupoval s náležitou opatrností, neboť k úniku soukromých dat a posléze k jejich zneužití může stačit opravdu málo. Stejně tak může stačit málo k tomu, aby přeposlání cizí zprávy vedlo ke vzniku trestní odpovědnosti.

Mgr. Hana Šarochová


[1] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 857/2016.

[2] Pro úplnost NS dodal že: „Jednočinný souběh trestného činu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 tr. zákoníku je možný.“

Mohlo by vás zajímat