Možnou diskriminací spočívající v omezení přístupu ke vzdělání člověka se zdravotním postižením ve spojení s překvapivým rozhodnutím obecných soudů o otázce náhrady nákladů řízení se v rámci své rozhodovací praxe zabýval Ústavní soud.

Ústavní soud se v nálezu sp. zn. III. ÚS 1068/22, ze dne 15. listopadu 2023 (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) zabýval následující věcí:

Skutkový stav

Stěžovatelka se, jakožto zákonná zástupkyně nezletilého stěžovatele domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Kolíně ve spojení s Rozsudkem Krajského soudu Praze, kterými byla zamítnuta žaloba nezletilého stěžovatele, podaná jeho matkou, aby bylo určeno, že došlo k porušení práva stěžovatele na rovné zacházení. Porušení tohoto práva mělo dle tvrzení stěžovatele spočívat v tom, že mu nebylo (jakožto osobě se zdravotním postižením) zajištěno právo na bezplatné vzdělávání a přijetí přiměřených úprav.

Nezajištění přiměřených úprav ve smyslu článku 5 odst. 3 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením spočívalo dle tvrzení stěžovatele v tom, že si stěžovatel musel hradit ze svých prostředků asistenci, aby mohl naplnit své základní právo na vzdělání. Stěžovatel požadoval náhradu škody ve výši 165.880 Kč a dále přiměřené zadostiučinění ve výši 65.000 Kč za újmu způsobenou diskriminačním jednáním základní školy (vedlejší účastnice řízení).

Porušení práva dále stěžovatel (zastoupen v řízení matkou) namítal, že byl ze strany školy obtěžován. Nad rámec skutečností stěžovatel dále namítal, že byl zkrácen na svých právech, když mu nebylo ze strany soudů umožněno, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem, které se ho týkají.

Názor obecných soudů

Soud I. stupně žalobu žalobce zamítl jako nedůvodnou, když konstatoval, že základní škola, kam stěžovatel docházel, neporušila právo stěžovatele, neboť mu byl asistent zajištěn na částečný úvazek, což Krajský úřad (poskytovatel prostředků na plat asistenta pedagoga) považoval za dostačující. Příslušná základní škola byla dle názoru soudu I. stupně vázána rozhodnutím Krajského úřadu, a pokud by chtěla úvazek příslušného asistenta navýšit, musela by tak učinit na úkor prostředků pro jiné pedagogické i nepedagogické pracovníky.

Soud I. stupně dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně zohlednil skutečnost, že s podáním žaloby udělil souhlas opatrovnický soud, nadto stěžovatel byl nezletilý. Placení jakýchkoliv finančních prostředků by tak šlo k tíži jeho zákonných zástupců, a došlo by tak ke zkrácení prostředků nezletilého.

Stěžovatel podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolaní. Krajský soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, přičemž změnil výrok o nákladech řízení tak, že matka stěžovatele je povinna zaplatit na nákladech řízení částku ve výši 198.295 Kč za řízení o žalobě a částku ve výši 48.695 Kč za řízení o odvolání.

Proti rozsudku Krajského soudu bylo podáno včasné dovolání. Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatelů stran úhrady částky ve výši 65.000 Kč jako přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou diskriminačním jednáním základní školy. Ve zbytku Nejvyšší soud dovolání odmítl, když konstatoval, že zajištění přítomnosti asistenta pedagoga na výuce bylo přiměřeným opatřením a že stěžovatel nebyl zkrácen na svých právech. Nejvyšší soud uzavřel, že se dle jeho názoru jednalo o osobní asistenci ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud sice připustil, že se některé činnosti asistenta pedagoga a osobního asistenta překrývaly, avšak dle názoru Nejvyššího soudu byl rozsah činností odpovídající osobní asistenci a nikoliv činností asistenta pedagoga, které jsou užší. Stran neumožnění účastníku vyjádřit se ke skutečnostem, které se ho týkají, Nejvyšší soud konstatoval, že sice došlo k porušení práv nezletilého stěžovatele, avšak toto nemá zásadní vliv na rozhodnutí ve věci.

Posouzení věci Ústavním soudem

V rámci podané ústavní stížnosti ze strany stěžovatelů Ústavní soud musel najít odpověď na otázku zda (i) došlo k nesprávnému posouzení otázky přijetí přiměřených opatření; (ii) došlo k porušení práva nezletilého stěžovatele být slyšen a participovat na řízení; (iii) nesprávné hodnocení skutkového stavu obtěžování stěžovatele, jakožto jedné z forem diskriminace a (iv) došlo k pochybení odvolacího soudu uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení.

Ústavní soud předně konstatoval, že jeho úlohou je posoudit, zda všechna ustanovení byla aplikována ústavně konformním způsobem a poskytly stěžovateli ochranu jeho základních ústavních práv. Ústavní soud úvodem důrazně připomněl, že porušením práva na soudní ochranu je rovněž situace, kdy soudy upřednostní jinou, než ústavně konformní aplikaci podústavního práva.

Ústavní soud dále uvedl, že skutečnost, zda byla odpovídajícím způsobem přijata přiměřená opatření, je nutno posuzovat vždy se zřetelem k individuálním potřebám osoby s postižením.

V případě stěžovatele bylo na základě odborného posouzení ze strany pedagogicko-psychologické poradny stanoveno, že první stěžovatel (v rozhodném období dítě) potřebuje asistenta, aby se mohl účastnit výuky.

S ohledem na skutečnost, že se základní škole (vedlejší účastnici) nepodařilo sehnat dostatek prostředků, bylo rodičům doporučeno, aby s asistentkou pedagoga uzavřeli smlouvu o poskytování asistence, přičemž částky sice byly posílány rodiči stěžovatele, avšak tyto dohodl ředitel školy. Dle názoru Ústavního soudu obecné soudy pochybily, když se omezily pouze na zjišťování toho, zda bylo nutno vykonávat úkony asistence ve vztahu k prvnímu stěžovateli a v jakém rozsahu. Dle Ústavního soudu obecné soudy nepřípustným způsobem vybočily z posouzení ustanovení zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Dle Ústavního soudu obecné soudy dostatečně nerozlišily, kdy šlo o výkon osobní asistence a činnosti asistenta pedagoga.

Ústavní soud konstatoval, že není přípustné, aby stěžovatel byl postaven před rozhodnutí, zda si asistenta zaplatí nebo bude jeho výuka redukována. Takový přístup je dle Ústavního soudu v rozporu s ústavně zaručeným právem na vzdělání. Ústavní soud však připustil, že v případě, kdy asistent pedagoga zároveň doprovázel dítě ze školy a do školy, šlo již o osobní asistenci, neboť bylo na rozhodnutí rodičů, zda si budou nezletilého vodit do školy sami či využijí služeb asistenta.

Ústavní soud dále konstatoval porušení participačních práv nezletilého. Dle Ústavního soudu došlo k pochybení, pokud soudy nevyslechly nezletilého stěžovatele a neumožnily mu, se k věci vyjádřit. Dle Ústavního soudu není rozhodné, zda byl schopen chápat smysl celého řízení, ale to, zda se mohl vyjádřit relevantně ke skutečnostem, které se ho týkají. Překážkou pak nemohlo být ani to, že je stěžovatel postižen. Soudy mohly dle Ústavního soudu přijmout odpovídací procesní opatření (např. výslech za účasti OSPOD), jako tomu bylo v případě úpravy poměrů a péče o nezletilého stěžovatele.

Ústavní soud závěrem konstatoval svévoli Krajského soudu ohledně rozhodování o nákladech řízení. Dle Ústavního soudu absolutně nelze souhlasit s tvrzením, že podaná žaloba byla šikanózní a že nezletilý stěžovatel by pouze „živým štítem matky.“

Ústavní soud připomněl, že předmětná žaloba byla podána se souhlasem opatrovnického soudu, tedy byl autoritativně aprobován zájem nezletilého na podání předmětné žaloby, nemohlo jít tedy o šikanózní jednání ze strany matky nezletilého. Nadto za situace, kdy matka měla právní názor podpořen i některými odbornými institucemi.

Závěr

Ústavní soud oba rozsudky obecných soudů zrušil. Bude zajímavé sledovat, jak se obecné soudy vypořádají s předestřeným ústavně právním náhledem Ústavního soudu na celou věc a jak o celé věci rozhodnou.

Celý text nálezu si můžete přečíst zde:

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2023/3_1068_22_AN.pdf

Mohlo by vás zajímat