Nejvyšší soud se ve svém nedávném rozhodnutí zabýval podmínkami uložení trestu propadnutí věci. V rozsudku ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 970/2021 dospěl k závěru, že je-li ukládán tento druh trestu u více věcí (byť stejného druhu), je třeba vždy u každé jednotlivé věci zkoumat, zda jsou splněny zákonné podmínky.   

Úprava trestu propadnutí věci je zakotvena v § 70 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Tímto trestem lze postihovat věc, která je:

  1. bezprostředním výnosem z trestné činnosti,
  2. nástrojem trestné činnosti,
  3. zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná.

 

V případě, že je věc bezprostředním výnosem z trestné činnosti, uloží soud trest propadnutí věci obligatorně. Je naopak na zvážení soudu, zda bude tímto trestem postihnuta věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo věc, která je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti.

Účelem trestu propadnutí věci je odejmout pachateli věc, která by mohla sloužit k dalšímu páchání trestné činnosti, ztížit tomuto pachateli podmínky k další trestné činnosti a případně mu i odejmout prospěch ze spáchání tohoto trestného činu.[1]

Vždy však platí, že trest propadnutí věci může být uložen výhradně pokud jde o věc náležející pachateli. Vlastníkem propadnuté věci, se pak stává stát.

V předmětné věci, kterou se Nejvyšší soud zabýval, byl obviněný uznán vinným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že ve spolupachatelství přijal jako pracovník celní správy peníze v hotovosti za možnost ovlivnění postupu při celním řízení a možnost dosáhnout příznivějšího zacházení v jim řešených případech. Obviněný tímto postupem přijímal peníze v úmyslu získat pro sebe celkově nezjištěnou částku výrazně přesahující 500.000,- Kč.

Obviněný byl za předmětné jednání odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 a půl let, byl mu uložen peněžitý trest ve výměře 365.000,- Kč a současně byl obviněnému uložen trest propadnutí věci na částku 220.062,- Kč na bankovních účtech a částek 165.000,- Kč a 645 Eur zajištěných při domovní prohlídce v bytě obviněného.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo zamítnuto jako nedůvodné. Obviněný se poté bránil dovoláním, ve kterém namítal celou řadu pochybení, včetně nesprávnosti rozhodnutí o propadnutí částky ve výši 220.062,- Kč uložené na bankovních účtech. Dle názoru obviněného tyto finanční prostředky nepocházely z trestné činnosti a nedošlo tedy k naplnění podmínek pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 trestního zákoníku.

Nejvyšší soud uvedl, že soud prvního stupně pochybil, když na základě předložených důkazů nezkoumal, zda mohl aplikovat trest propadnutí věci na všechny finanční prostředky obviněného.

Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí uvedl, že: „Je-li ukládán trest propadnutí věci podle § 70 tr. zákoníku u více věcí (byť téhož druhu), je třeba u každé jednotlivé věci zkoumat, zda splňuje podmínky pro uložení tohoto druhu trestu, neboť u každé jednotlivé věci je soud povinen zabývat se tím, zda jde o věc získanou trestným činem nebo jako odměna za něj, eventuálně o bezprostřední výnos z trestné činnosti (případně další alternativy trestním zákoníkem ve znění novel stanovené pro jeho uložení), neboť každá z věcí může mít jiný původ, mohla být získaná za jiných okolností, podle nichž je třeba s ohledem na výsledky provedených dokazování posuzovat, zda odpovídají zákonem stanoveným hlediskům.“

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že trest propadnutí věci dle § 70 trestního zákoníku je možné v předmětné věci aplikovat pouze na finanční prostředky zajištěné při provedení domovní prohlídky provedené jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 3 písm. i) trestního řádu. Pouze ve vztahu k těmto finančním prostředkům lze shledat závěr, že jde o prostředky pocházející z trestné činnosti. Ve vztahu ke zbývajícím finančním prostředkům na bankovních účtech obviněného však soud prvního stupně žádným způsobem neobjasnil na základě čeho mají být tyto finanční prostředky označeny za výnos z trestné činnosti.

Nejvyšší soud uzavřel, že nalézací soud musí před aplikací trestu propadnutí věci vždy spolehlivě zjistit, zda zabíraná věc skutečně náleží pachateli a současně musí vždy náležitě objasnit, jakým způsobem byla tato věc získaná.

Nelze než přivítat výše uvedený závěr Nejvyššího soudu, jelikož v praxi dochází k ukládání trestu propadnutí věci, aniž by bylo postaveno na jisto, zda je předmětná věc skutečně získaná trestným činem, případně jako odměna za něj.

Mgr. Nick Byrtus

 


[1] PÚRY, František. § 70 [Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, marg. č. 1.)

 

„Advokátní kancelář TOMAN & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let. Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“