V dnešním článku vám přiblížíme rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky (dále jen „NSS“) ze dne 30. ledna 2023, sp. 3 As 260/2020, ve kterém se NSS vyjádřil k poměrně časté rozhodovací praxi stavebních úřadů týkající se žádosti o dodatečné povolení stavby.

Institut žádosti o dodatečné povolení stavby využívají nezodpovědní stavebníci zejména ve chvíli, kdy je ohledně jejich nepovolené stavební činnosti již zahájeno řízení o odstranění stavby s cílem dosáhnout přerušení řízení a pokusit se zjednat nápravu stavu. V případě, že stav není napraven, vede to k  rozhodnutí o odstranění stavby. Stavebníci takto činí opakovaně a podávají i několik žádostí o dodatečné povolení stavby za sebou. Nejedná-li se o ryze obstrukční návrhy, stavební úřady často těmto žádostem vyhovují, což vede ke značnému prodloužení řízení a řešení situace.

NSS nyní judikoval nepřekročitelnost lhůty 30 dnů k podání žádosti o dodatečné stavební povolení ve smyslu ustanovení § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon“). Je tím tedy stanoveno, že jde o tzv. lhůtu propadnou. Jejím marným uplynutím stavebník přichází o benefity, které jinak vyplývají z uvedeného ustanovení stavebního zákona, tj.  o právo na (i) přerušení řízení o odstranění stavby a (ii) vedení řízení o podané žádosti o dodatečné povolení stavby.

Stanovisko Nejvyššího správního soudu

Ustanovení § 129 odst. 2 stavebního zákona stanoví (cit.):

Stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení účastníka nebo stavebníka poučí o možnosti ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením o odstraněním stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti“.

V případě, že stavebník podá ve stanovené 30 denní lhůtě žádost o dodatečné stavební povolení, přeruší stavební úřad dané řízení o odstranění stavby a zároveň zahájí řízení o dodatečném povolení stavby. Tato skutečnost má za následek přerušení řízení o odstranění stavby a právo na vedení samotného řízení o jejím dodatečném povolení. Naopak v případě, že není dodržena 30 denní lhůta, musí stavebník sám nést negativní následky v podobě ztráty práva na vedení řízení o dodatečném povolení stavby.

Pro stavebníka nebo vlastníka stavby představuje samotná možnost požádání o dodatečné povolení stavby šanci na nápravu vlastního pochybení, a to zejména v situaci, kdy svým jednáním porušil příslušná ustanovení právního předpisu a realizoval tak stavbu bez příslušných veřejnoprávních aktů, anebo v rozporu s nimi. To však předpokládá aktivní a bdělý přístup samotného stavebníka. Pokud tedy stavebník zažádá o dodatečné povolení, ale nedodá ve stanovené lhůtě všechny požadované podklady k tomu, aby mohlo být jeho žádosti vyhověno (ani nezvolí jiný procesní přístup, který je v jeho situaci vhodný), nelze jeho aktivitu hodnotit jako dostačující a stavebník musí nést negativní důsledky s tím spojené.

V kontextu dotčeného rozhodnutí NSS to znamená, že stavebník se nemůže spoléhat ani na to, že bude-li v řízení o první žádosti o dodatečné povolení stavby nečinný či nedůsledný, nenapraví celou situaci prostřednictvím opakovaných žádostí.

NSS v uvedeném lednovém rozhodnutí dospěl k závěru, že nedodržení výše uvedené lhůty musí mít důsledky nejen ve vztahu k otázce přerušení řízení, ale i k druhé části čtvrté věty § 129 odst. 2 stavebního zákona, jež se týká samotného vedení řízení. To znamená, že v případě nedodržení předepsané lhůty, tj. podání opožděné žádosti, je správný takový postup, kdy stavební úřad řízení o odstranění stavby nepřeruší a zároveň nezahájí řízení o dodatečném povolení stavby.

Význam pro právní praxi

Doposud bylo běžnou praxí, že stavební úřady přistupovaly k věcnému projednání opakovaných žádostí. Zejména v situacích, kdy se nejednalo o žádosti spojené s obstrukcemi stavebníka nebo vlastníka stavby.

Nově je ale nutné počítat s tím, že pokud stavebník nepodá lhůtu včas, případně když zahájené řízení o dodatečném povolení stavby neskončí dodatečným povolením stavby, musí stavebník počítat s tím, že jeho opožděné či další žádosti nebude vyhověno a řízení o odstranění stavby nebude přerušeno.

Rada na závěr

Promeškání lhůty pro dodatečné povolení stavby přesto nemusí mít pro nedůsledného stavebníka fatální důsledky. NSS v dotčeném judikátu nastínil, jaké možnosti se po marném uplynutí lhůty dle § 129 odst. 2 nabízí k nápravě stavu před tím, než bude pravomocně rozhodnuto o odstranění stavby.

NSS mimo jiné v souladu se svou dřívější judikaturou odkázal na možnost přerušení řízení o odstranění stavby dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, tj. na obecný institut správního práva procesního. Nutno k tomu doplnit, že na přerušení řízení podle uvedeného odstavce nexistuje právní nárok a záleží tak na zhodnocení situace dotčeným úřadem ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu.

NSS dále poukázal na možnost využití institutu prominutí zmeškání úkonu, a to podáním žádosti dle § 41 správního řádu. Konečně NSS zmínil též možnost žadatele vyvolat nové řízení a vydat nové rozhodnutí, pokud bude novým rozhodnutím vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta (§ 101 písm. b) správního řádu). Nové rozhodnutí lze vydat v případě změny skutkových či právních okolností, eventuálně při nápravě předchozího nesprávného právního názoru, který správní orgán v předchozím řízení zaujal. Limitem pro vydání nového rozhodnutí je právní moc rozhodnutí o odstranění stavby. Překážkou zde naopak není lhůta uvedená v § 129 odst. 2 stavebního zákona, neboť nové řízení ve věci běží na základě původní žádosti.