Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20 vyjádřil k možnosti prokázání viny pachatelů pouze na základě pachových stop. Ústavní soud vyhověl ústavním stížnostem a zrušil veškerá přechozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, vrchního soudu i krajského soudu, jelikož bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zásada presumpce neviny zakotvená v čl. 40 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V předmětné věci byl první stěžovatel uznán vinným pokusem zločinu loupeže podle § 21 odst. 1 k § 173 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“) a druhý stěžovatel byl uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a oba stěžovatelé přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.
Výše uvedených trestných činů se podle krajského soudu měli pachatelé dopustit tím, že po přechozí domluvě vstoupili do klenotnictví v motorkářském oblečení s přilbami a kuklami na hlavách. První z pachatelů vzal šperky z vitrín klenotnictví a druhý přešel za obslužný pult, šroubovákem vypáčil dvě zásuvky pod obslužným pultem a vybíral šperky, které následně dával do připravené tašky.
Prodavačka pachatelům nekladla odpor, ale u klenotnictví se objevili dva kolemjdoucí, kteří se pachatelům pokusili v loupeži zabránit a podařilo se jim odebrat tašku se šperky. Na to pachatelé reagovali střelením poškozeného do nohy. Pachatele následně tašku se šperky nechali na místě a odjeli na připraveném motocyklu.
Krajský soud založil závěry o vině stěžovatelů výhradně na nepřímých důkazech, a to konkrétně na základě výsledků provedené pachové identifikace, které byly údajně podporovány výpověďmi svědků a podobností postav osob zachycených na kamerových záznamech s postavami stěžovatelů.
K uznání viny může dojít jak na základě přímých důkazů, ale také výhradně na základě důkazů nepřímých. Přímé důkazy jsou ty, které směřují přímo k vině nebo nevině obviněného, zatímco nepřímé důkazy dokazují vedlejší skutečnosti, ze které lze usuzovat vinu či nevinu nebo slouží jako doplnění přímých důkazů. Soud může výrok o vině opřít pouze na základě nepřímých důkazů pouze za předpokladu, že vzájemně propojený nepřerušený, resp. uzavřený řetězec těchto důkazů jinou alternativu, než vinu nepřipouští.[1] Typickým příkladem nepřímého důkazu je právě použití metody pachové identifikace (pachového testu) v trestním řízení.
Ustálená soudní rozhodovací praxe vytvořila pravidla přípustnosti nebo použití pachové identifikace, jelikož tyto pravidla nejsou výslovně upraveny v trestním řádu:
- Metoda pachové identifikace musí být provedena nejméně za použití standardů vyplývajících z aktuálních pokynů policejního prezidenta o pachové identifikaci osob, pokynem ředitele Ředitelství služby pořádkové police Policejního prezidia ČR o provádění služební kynologie a současně musí reflektovat aktuální poznatky vědeckého zkoumání této metody,
- Přezkoumání správnosti provedení metody pachové identifikace by mělo být v případě pochybností provedeno pomocí kontrolního znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistické odorologie,
- Sejmutí pachové stopy bude zpravidla neodkladným a často i neopakovatelným úkonem,
- Při sejmutí a identifikaci pachové stopy obviněného po zahájení trestního stíhání je za účelem minimálního dohledu nad provedením tohoto úkonu nezbytná přítomnost obhájce obviněného případně státního zástupce,
- Na sejmutí srovnávací pachové stopy, jehož cílem je získání objektivně existujících důkazů pro forenzní vyšetření a které nevyžaduje aktivní jednání obviněného či podezřelého, ale toliko strpění jejich provedení, nelze pohlížet jako na úkon, jímž by byl obviněný či podezřelý donucován k ústavně nepřípustnému sebeobviňování,
- O úkonech (sejmutí, uchování a ztotožnění) musí být vyhotoveny protokoly. V případě, vzniknou-li pochybnosti o průběhu těchto úkonů, je třeba opatřit vysvětlení nebo výpověď osoby, která úkon prováděla nebo se jeho provedení účastnila. Za účelem vyloučení pochybností o správnosti identifikace je vhodné provedení obrazového záznamu průběhu tohoto úkonu,
- Důkaz metodou pachové identifikace je nepřímým důkazním prostředkem, který jako jediný zpravidla k uznání viny trestným činem nepostačuje.[2]
Dle názoru Ústavního soudu krajský soud v předmětné věci výše uvedené podmínky nerespektoval. Jediným důkazem o vině obou stěžovatelů byly právě pachové stopy, jelikož všichni vyslechnutí svědci popsali pachatele velmi obecně, a tak nebylo možné dovodit, že jde skutečně o stěžovatele.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavním stížnostem obou stěžovatelů vyhověl a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu, vrchního soudu i krajského soudu, jelikož bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručenou dle čl. 36 odst. 1 Listiny a pravidla in dubio pro reo vyplývající z presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny.
Mgr. Nick Byrtus
„Advokátní kancelář TOMAN & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let. Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“
