Nejvyšší správní soud 26. ledna 2022 ve svém rozsudku vedeného pod spis. zn. 2 As 340/2019 - 33 rozhodl, že nebude tolerovat porušování nebo obcházení zákazu kouření v restauracích na základě zákona č. 65/2017 o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který v § 8 odst. 1 písm. k výslovně zakazuje kouřit ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb.
Dne 20. 11. 2017 byla Krajskou hygienickou stanicí provedena kontrola u majitele provozovny stravovacích služeb. Majitel provozovny se dopustil přestupku dle § 36 odst. 8 daného zákona, když nevyzval osobu vyskytující se v jeho provozovně, která porušovala zákaz kouření, aby tak přestala činit, a nesplnil oznamovací povinnost, když na viditelném místě v provozovně nebyl umístěn nápis Zákaz kouření. Krajská hygienická stanice majiteli provozovny vyměřila pokutu 15 000,- Kč a nařídila zaplatit náklady řízení.
Majitel provozovny se rozhodl, že se proti rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta, bude bránit žalobou u krajského soudu. Krajský soud ovšem žalobu zamítl, když vycházel ze zjištění, že majitel byl v době kontroly držitelem živnostenského oprávnění pro hostinskou činnost, pro jejíž výkon měl v živnostenském rejstříku zapsanou dotčenou provozovnu, a že žalobce v této provozovně podával alkoholické a nealkoholické nápoje a balené potraviny. Provozovna byla rozhodnutím stavebního úřadu povolena k užívání jako provozovna rychlého občerstvení. Krajský soud uvedl, že provozovna naplnila všechny zákonné znaky stravovací provozovny a tedy její majitel se skutečně přestupku dopustil.
Majitel provozovny se obrátil na Nejvyšší správní soud s kasační stížností, protože nesouhlasil se závěry krajského soudu. Tvrdil, že neprovozuje hostinskou činnost v provozovně stravovacích služeb určených pro veřejnost, ale kontrolované místnosti má pronajaty soukromý Kuřácký klub Batalion, a schází se tam pouze jeho členové. Klub provozuje Kuřácký klub Batalion z. s., nikoli majitel provozovny, který pouze na základě smlouvy se spolkem zajišťuje jeho členům nápoje.
Krajský hygienická stanice ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že se nelze vyvázat z pravomoci správního orgánu a vyvinit se z deliktní odpovědnosti odkazem na soukromoprávní jednání, kterým mělo dojít ke změně charakteru prostoru jeho prohlášením za soukromý klubový prostor.
Nejvyšší správní soud se k případu vyjádřil tak, že zákaz kouření ve vnitřních prostorech provozovny stravovacích služeb výslovně podle zákona platí nejen pro restaurace, ale i kavárny, nálevny, bary, čajovny či jiná pohostinská zařízení poskytující pouze nápoje. Dále uvedl, že majitel provozovny nejen formálně, ale i fakticky poskytoval stravovací služby ve veřejných prostorech, které měly sloužit k přímé konzumaci jím podávaných nápojů a pochutin. Ačkoliv provozovna byla označena jako prostor soukromého klubu („Kuřácký klub Batalion, z. s., Klubová místnost“), byla současně označena také jako provozovna živnosti stěžovatele.
Nejvyšší správní soud dále poukázal na zjištění, která vyplynulo ze spisu krajské hygienické stanice, že majitel provozovny de facto svoje služby poskytoval veřejně a ne pouze členům daného klubu. Občerstvení provozované živnostensky stěžovatelem a údajný soukromý klub provozovaný spolkem tak byly vzájemně neoddělitelné a neodlišitelné a fungovaly jako jednotný celek.
Nejvyšší správní soud nakonec shrnul, že to, zda se subjektu týká určitá regulace, se odvíjí též od faktické povahy jeho činnosti, přičemž povinnostem plynoucím mu ze zákona se nemůže vyhnout účelovým založením „soukromého klubu“, v němž by však tento subjekt fakticky provozoval (či umožňoval provozovat) regulovanou činnost.
Na závěr si Nejvyšší správní soud neodpustil citaci Jean Paul Sartra z jeho knihy Bytí a nicotnost, kde uvádí, že u kouření nejde pouze o chuť tabáku, ale především jde o význam samotného aktu kouření, a že pokud by se skutečně jednalo o Kuřácký klub, jehož členové se schází za účelem společného kouření, o porušování zákona by se nejednalo.
