V roce 2020 byla přijata rozsáhlá novela zákoníku práce, která přinesla v oblasti pracovněprávních vztahů celou řadu změn. Jednou z nejvýznamnějších změn je bezesporu změna způsobu výpočtu dovolené, která je účinná od 1. ledna 2021.
Novelou zákoníku práce bylo upuštěno od poskytování dovolené ve dnech s tím, že nově účinná právní úprava počítá s poskytováním dovolené v hodinách. Nová koncepce výpočtu dovolené by měla být přesnější a spravedlivější.
Dosavadní právní úprava činila nárok na dovolenou závislým na počtu odpracovaných směn v průběhu týdne, nikterak ovšem nereflektovala délku těchto směn. Zaměstnanci, kteří čerpali dovolenou v den, ve kterém byla naplánována kratší směna, tak byli znevýhodněni.
Nově bude délka dovolené stanovena následovně: „stanovená nebo kratší sjednaná týdenní pracovní doba (tj. velikost úvazku v hodinách/týden) x výměra dovolené, na kterou má zaměstnanec nárok (tj. počet týdnů dovolené)“. Minimální výměra dovolené stanovená zákoníkem práce přitom i nadále činí 4 týdny v kalendářním roce.
Dopady uvedené změny do praxe budiž demonstrovány na následujících příkladech.
Pracuje-li zaměstnanec v pracovním poměru v rozsahu stanovené týdenní doby (tj. 40 hodin za týden) v pěti osmihodinových směnách každý týden, při nároku na dovolenou v rozsahu 4 týdnů přísluší takovému zaměstnanci dovolená v rozsahu 160 hodin, což fakticky odpovídá 20 směnám zaměstnance.
pracovní poměr v rozsahu 40h/týden | právní úprava účinná do 31. 12. 2020 | právní úprava účinná od 1. 1. 2021 |
způsob výpočtu dovolené | počet směn za týden X počet týdnů dovolené | velikost úvazku X počet týdnů dovolené |
nárok na dovolenou v rozsahu | 20 dnů | 160 hodin |
Ze shora uvedeného vyplývá, že pro zaměstnance s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou do stejně dlouhých směn představuje změna ve výpočtu dovolené pouze technikálii bez praktických dopadů oproti předchozímu stavu. Jinak je tomu ovšem v případě zaměstnanců pracujících v provozech s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou a v různě dlouhých směnách. Uvedené je seznatelné z následujícího hypotetického příkladu - zaměstnanec pracuje v rozsahu 40h/týden s nárokem na dovolenou v rozsahu 4 týdnů a s následujícím rozvržením směn:
pondělí | úterý | středa | čtvrtek | pátek |
8 hodin | 4 hodiny | 4 hodiny | 12 hodin | 12 hodin |
Dle staré právní úpravy měl tento zaměstnanec nárok na dovolenou v rozsahu 20 dnů. Vyčerpal-li zaměstnanec dovolenou vždy ve čtvrtek a pátek, čerpal dovolenou v rozsahu 240 hodin. Čerpal-li však tentýž zaměstnanec dovolenou v úterý a středu, čerpal dovolenou v rozsahu 80 hodin. Stávající právní úprava tento nepoměr napravuje, čímž přispívá k naplnění zásady rovného zacházení se zaměstnanci jako jedné ze stěžejních zásad, na kterých stojí zákoník práce.
Zákonná úprava dále přináší podstatnější změnu u zaměstnanců s kratšími úvazky. Pracuje-li zaměstnanec v pracovním poměru v rozsahu ¼ úvazku (tj. 10 hodin za týden) v pěti dvouhodinových směnách při nároku na dovolenou v rozsahu 4 týdnů, přísluší zaměstnanci dovolená v rozsahu 40 hodin.
pracovní poměr v rozsahu 10h/týden | právní úprava účinná do 31. 12. 2020 | právní úprava účinná od 1. 1. 2021 |
způsob výpočtu dovolené | počet směn za týden X počet týdnů dovolené | velikost úvazku X počet týdnů dovolené |
nárok na dovolenou v rozsahu | 20 dnů | 40 hodin |
Zákoník práce dále stanoví, že zaměstnanec by měl čerpat dovolenou v rozsahu délky směny s tím, že čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.
