Nová úprava trestního řízení – je to možnost pro vylepšení podmínek pro obhajobu?

Domnívám se, že existuje určitá mezera v možnosti realizovat rozmluvu s klientem bez přítomnosti třetí osoby v případě delších hlavních řízení, je-li obžalovaný ve vazbě. Žádný z dostupných materiálů zpracovaných v souvislosti s přípravou nového trestního řádu neobsahoval bližší pojednání o právech obhájce na rozmluvu (poradu) s klientem. Vždy je pouze odkazováno zejména na § 33 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). Pouze ve studii „Právní ochrana důvěrného vztahu advokáta s klientem ve 21. století„ z února 2020 je navrhováno vytvořit obecnou úpravu v § 33 odst. 2 trestního řádu, i když z trochu jiných důvodů.[i]

Chce-li dnes advokát (obhájce) řádně vykonávat obhajobu, musí být samozřejmě ve styku s klientem i v případě jeho omezení na svobodě vzetím do vazby. Na tuto situaci reaguje trestní řád ve svých ustanoveních § 67 až § 74a, kde jsou stanoveny důvody vazby, délka i možnosti propuštění aj. Jedna z hlavních zásad trestní obhajoby spočívá v nekontrolované komunikaci mezi obhájcem a klientem, což je zakotveno v § 33 odst. 1 trestního řádu, jako právo obviněného mluvit se svým obhájcem bez přítomnosti třetí osoby.

Po dobu vazební části trestního řízení má obviněný dle § 14 odst. 9 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, právo přijímat ve věznici návštěvy obhájce neomezeně a dle § 20 téhož zákona bez přítomnosti třetí osoby.

Bližší podmínky předvedení obviněného, pokud jde o charakter prostoru k rozmluvě, stanoví § 18 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby (dále jen „Vyhláška“), a to tak, že to musí být prostor, který umožňuje rozhovor vidět, ale ne slyšet.

Dosavadní úprava zakotvená v § 33 odst. 1 trestního řádu obecně stanoví, že obviněný má právo se s obhájcem radit i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení. V praxi styk obhájce s obviněným probíhá více méně bez problémů jak v případě omezení klienta pobytem ve vazbě, tak samozřejmě je-li na svobodě.

V průběhu soudního jednání se rozmluva s obviněným také má odehrát bez přítomnosti třetí osoby a ve vhodném prostoru jednací síně, jak je stanoveno v § 47 odst. 3 Vyhlášky. Opět platí zásada, že rozhovor má mít příslušník vězeňské služby možnost vidět, ale ne slyšet. Tyto rozmluvy se navíc samozřejmě odehrávají i pod dohledem předsedy senátu nebo soudce, který je povoluje.

Problém vidím v současném systému umožňujícím rozmluvu obhájce s obžalovaným ve vazbě, který je nastaven tak, že realizace tohoto práva je umožněna ve vazební věznici a v jednací síni u soudu. V tomto systému zůstává nevyužita časově a prostorově možnost rozmluvy v celách soudních budov, kde jsou přechodně umístěni obžalovaní přivezení vězeňskou službou k jednání před soudem.

Možnost hovořit s klientem v jednací místnosti soudu je samozřejmě nutná, neboť umožňuje rychlou reakci na různé procesní situace, jak je upraveno v § 47 odst. 3 Vyhlášky. Obsahově složitější rozhovor ale není prakticky možný, neboť nelze beze zbytku zajistit naplnění zásady „vidět, ale neslyšet“ vzhledem k bezprostřední přítomnosti členů eskorty, která se při těchto situacích řídí jinými předpisy a bezpečnostními zásadami, které jí nedovolí obžalovaného pustit z jejich dispozice.

V minulosti bývala praxe taková, že vězeňská služba umožňovala hovořit obhájcům s klienty ve vazbě v celách u příslušných soudů během čekání, než obžalovaní „přijdou na řadu“ se svojí trestní věcí, anebo před jejich odjezdem zpět do věznice. Tato praxe připouštěla i rozmluvu např. přes polední přestávku, kdy bylo hlavní líčení přerušeno.

Došlo-li při jednání soudu v dopolední části ke změně důkazní situace, a tím k posunu skutkového děje, bylo možné adekvátně reagovat po podrobném projednání s klientem již v odpolední části hlavního líčení. Takovýto podrobnější rozhovor není v jednací síni prakticky možný.

Vzhledem k tomu, že poslední návrh nového trestního řádu nebude vládě a následně Parlamentu ČR předkládán ke schválení, jak bylo oznámeno ministrem spravedlnosti JUDr. Blažkem, a měla by být připravena velká novela stávajícího trestního řádu, bylo by na místě zabývat se právě i možnostmi vylepšení či upřesnění podmínek rozmluv a porad obhájců s jejich klienty v soudních celách.