Nejvyšší soud se v nedávném rozsudku ze dne 22. září 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 vyjádřil k výši úroků z prodlení ve smlouvě o úvěru mezi podnikateli a jejich souladu s dobrými mravy, když se zastal dlužníka, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba blíže zkoumat další okolnosti (viz dále).
V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně (tj. 180 % ročně!). Úrok z úvěru činil jen 0,5 % ročně a smluvní pokuta za nedodržení splatnosti 0,5 % z celkové dlužné částky (jednorázově).
Nejvyšší soud považuje korektiv dobrých mravů za uplatnitelný v případě, kdy by „ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka“. Nejvyšší soud dále neshledal důvod zbavit podnikatele „ochrany proti excesivním ujednání o úrocích z prodlení, která se příčí obecným morálním zásadám“ pouze z důvodu, že je profesionálem. Rozpor s dobrými mravy však nelze spatřovat v hrubém nepoměru vzájemných plnění, a to ani vzniklého tím, že při uzavření někdo zneužil jeho „tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti“. Soud dále konstatoval, že vzhledem k odlišnosti okolností jednotlivých případů a velikosti podnikatelů nelze určit paušální hranici, kdy lze sazbu úrok z prodlení v určité výši považovat za nemravnou.
Soud dále demonstrativně vymezil okolnosti, které musí být brány v potaz při posuzování konkrétní výše úroku z prodlení:
- důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, a to ve vztahu k naplnění sankčně-motivační či kompenzační funkce,
- rizikovost obchodu vzhledem k minulosti dlužníka,
- rámcový rozsah očekávaných škod na straně věřitele a související předpoklad vývoje škod (zda hrozí škoda jednorázová či se navyšující),
- význam případného nesplacení dluhu pro věřitele,
- míra pravděpodobnosti vzniku předpokládaných škod např. s ohledem na ekonomickou situaci věřitele,
- sjednání dalších sankcí za prodlení (např. smluvní pokuta či zajištění),
- obchodní zvyklosti podnikatelů (např. v minulosti sjednaný úrok v obdobné výši),
- majetkové poměry podnikatelů v době uzavření smlouvy a vědomost stran smlouvy o jejich očekávaných budoucích poměrech.
