Upozorňujeme na nový rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2022, sp. zn. 27 Cdo 3330/2020 („Rozsudek“), obsahem kterého bylo ozřejmění nejasností a upřesnění podmínek, jež musí pro výplatu záloh na podíl na zisku splnit všechny obchodní korporace.
OBECNĚ K ZÁLOZE NA PODÍL NA ZISKU
Institut zálohy na podíl na zisku je v praxi běžně využívané rozšíření možnosti rozdělení zisku, a to tak, že obchodní korporaci umožňuje vyplatit zisk dosažený v dosud neukončeném účetním obdobím, případně pak v okamžiku, kdy účetní období ukončeno bylo, nicměně ještě nedošlo ke schválení řádné nebo mimořádné účetní závěrky. Podmínky výplaty zálohy na podíl na zisku jsou blíže upraveny v § 35 a 40 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů („ZOK“).
Obecně pak platí, že obchodní korporace může zálohu na podíl na zisku vyplatit jen na základě mezititmní účetní závěrky, ze které vyplyne, že tato obchodní korporace má dostatek zdrojů na rozdělení zisku, a zaroveň si obchodní korporace výplatou zálohy nepřivodí úpadek podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Maximální výše vyplacené zálohy je stanovena v § 35 odst. 1 ZOK. Vždy je pak nutno, aby ve vztahu ke stanovení výše záloh na podíl na zisku postupovala obchodní korporace obezřetně, neboť za určitých podmínek (např. zhoršení jejich hospodářských výsledků) by mohla vzniknout povinnost společníka/akcionáře zálohy vracet.
K ROZSUDKU
Úvodem se Nejvyšší soud v Rozsudku vyjadříl k právní povaze zálohy na podíl na zisku, když konstatoval, že součástí práva na podíl na zisku je i právo na zálohu na podíl na zisku a nastanou-li zákonem, případně i stanovami, předvídané předpoklady, akcionáři vznikne „konkrétní“ právo na poskytnutí zálohy na podíl na zisku. Toto právo pak představuje pohledávku akcionáře za společností, jíž odpovídá povinnost společnosti zálohu vyplatit.
Klíčovou otázkou, kterou se Nejvyšší soud zabýval nicméně bylo, zda-li je možné, aby o vyplacení zálohy na podíl na zisku rozhodoval jediný akcionář společnosti namísto představenstva. Podle Nejvyššího soudu takové rozhodnutí ZOK výslovně nesvěřuje žádnému z orgánů společnosti, a proto náleží podle § 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („ObčZ“) do působnosti představenstva, resp. má-li společnost monistický systém vnitřní struktury, pak správní rady. Nejvyšší soud v této souvislosti ještě uvedl, že nadepsané rozhodnutí nespadá do rámce obchodního vedení společnosti, a proto neplatí zákaz udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení.
Nejvyšší soud dále podotkl, že nic nebrání tomu, aby stanovy společnosti působnost rozhodovat o výplatě zálohy na podíl na zisku výslovně svěřily valné hromadě. I v takovém případě by nicméně představenstvo bylo povinno posoudit, zda-li je vyplacení zálohy realizovatelné a v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu se nám jeví jako nepraktické, aby stanovy tůto působnost valné hromadě svěřovaly.
Nejvyšší soud se v Rozsudku také zabýval situací, kdy by valná hromada společnosti rozhodla o vyplacení zálohy, aniž by ji stanovy tuto působnost výslovně svěřovaly. V takovém případě je vždy nutno posoudit:
- zda takové rozhodnutí valné hromady není toliko pokynem, aby představenstvo či správní rada o výplatě zálohy rozhodlo;
- zda jde o rozhodnutí v záležitosti spadající mimo působnost valné hromady, na něž se hledí, jako by nebylo přijato;
- zda takové rozhodnutí valné hromady představuje tzv. jednorázový průlom do stanov, tedy zda v sobě nezahrnuje vůli akcionářů změnit stanovy tak, že se pro tento jednotlivý případ svěřuje valné hromadě působnost rozhodnout o vyplacení zálohy.
Z nadepsaného pak vyplývá, že za určitých podmínek může valná hromada společnosti rozhodnout o vyplacení zálohy na podíl na zisku, a to aniž by ji stanovy tuto působnost svěřovaly. V důsledku takového rozhodnutí pak vznikne akcionáři pohledávka na výplatu zálohy.
V neposlední řadě je nutno také zmínit, že Nejvyšší soud v bodě 31 a 49 Rozsudku výslovně potvrdil a umožnil vzájemnou započítatelnost pohledávky na výplatu zálohy na podíl na zisku akcionáře oproti jiné pohledávce společnosti za akcionářem.
Závěrem uvádíme, že podle nás jsou závěry obsažené v Rozsudku aplikovatelné také na společnosti s ručením omezeným, a přestože se Rozsudek týkal znění ZOK účinného do 31.12.2020, lze je aplikovat také na znění současné.
autor:
Mgr. Filip Novotný, LL.M., advokátní koncipient
