Návrh na setkání učiněný dítěti i v rámci „blbnutí“ na internetu je trestně postižitelný

Pozornosti veřejnosti jistě neunikl nový dokument V síti, jenž otevřel doposud zapovězené téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dětskými rysy se vydaly do světa sociálních sítí, aby v přímém přenosu prožily zkušenosti dvanáctiletých dívek. Během deseti dnů herečky kontaktovalo 2458 potenciálních sexuálních predátorů. Ihned po uvedení filmu do kin se o tyto případy začala zajímat Policie ČR. Většinou došlo k obvinění ze spáchání trestného činu nedovoleného navazování kontaktu s dítětem, šíření pornografie či sexuálního nátlaku. S některými z pachatelů již proběhlo soudní řízení.

Surfaři ze sociálních sítí, kteří zneužívají dětské zvědavosti a důvěřivosti, by měli vědět, že česká právní úprava od roku 2014 postihuje již samotný návrh na setkání, který pachatel učiní dítěti mladšímu patnácti let za účelem dopustit se na něm některého ze sexuálně motivovaných trestných činů[1], přičemž návrh může být učiněn jakýmkoliv způsobem (např. prostřednictvím informační či komunikační technologie, písemně či osobně).

Přečin navazování nedovolených kontaktů s dítětem (dále jen „přečin“) upravuje ustanovení § 193b zákona č. 40/2009  Sb., trestní zákoník, které stanovuje: „Kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 3 nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin[2], bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“ Přečin byl do českého právního řádu zaveden novelou[3], jež implementovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/93/EU ze dne 13. 12. 2011 o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii[4] (dále jen „směrnice“).

Nutno podotknout, že česká právní úprava jde nad rámec stanovený směrnicí, neboť v ČR se postihuje navazování nedovolených kontaktů s dítětem obecně, a nikoliv jen prostřednictvím informačních či komunikačních technologií. Jinými slovy řečeno, v České republice se postihuje grooming[5], nikoliv pouze kybergrooming[6].

Nejvyšší soud ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1041/2020, několikrát zdůraznil, že v případě přečinu se jedná o předčasně dokonaný delikt, neboť tento „trestný čin je totiž dokonán nikoliv realizací schůzky, ale i v případě, že z jakýchkoliv důvodů ke schůzce nedojde. Možnost trestního postihu vyvolává samotný fakt, že pachatel učiní návrh na setkání s dítětem mladším patnácti let, a toto setkání je motivováno některým z vyjmenovaných důvodů, který by mohl narušit mravní a tělesný vývoj dítěte mladšího patnácti let. K narušení tohoto mravního a tělesného vývoje nemusí dojít, postačí, mohla-li by taková situace hypoteticky nastat.“

V této věci byl obviněný uznán vinným přečinem, a to protože prostřednictvím sociální sítě Facebook kontaktoval nezletilou dívku, s níž následně elektronicky komunikoval, a ačkoliv si byl vědom, že poškozená je osobou nezletilou (neboť mu již na počátku jejich komunikace sdělila, že jí teprve bude dvanáct let a tuto skutečnost mu následně několikrát zopakovala), zasílal jí zprávy, v nichž jí navrhoval osobní setkání za účelem spáchat sexuálně motivovaný trestný čin.

Nutno podotknout, že není možné podceňovat spáchání trestných činů sexuální povahy prostřednictvím internetu, respektive nelze podceňovat sociální sítě, které vyvolávají jistý pocit virtuálnosti takového jednání, které však může mít velice konkrétní dopady v reálném životě.

Mnoho lidí se v rámci komunikace na sociálních sítích pohybuje tak trochu mimo realitu a vyjadřují se tak, jak by to v osobním kontaktu neučinili. Obviněný na svou obhajobu uváděl, že studuje vysokou školu, má partnerský vztah a komunikaci s nezletilou považoval za jakési blbnutí na internetu bez reálného vědomí toho, kolik je jí let, neboť se domníval, že nezletilá o svém věku pouze žertuje. K tomu Nejvyšší soud uvedl: „Neopodstatněnou je i námitka, že návrhy činěné prostřednictvím sociální sítě Facebook nebyly reálné. Taková argumentace neodpovídá povaze sociální sítě Facebook, již obviněný ke komunikaci s poškozenou použil, ani okolnostem, za kterých se čin udál. Internet obecně je medium umožňující anonymitu osob spolu komunikujících, což umožňuje navazování kontaktů od sebe vzdálených osob a vytváří to prostor pro sjednávání setkání (…). Jde tedy o reálný prostředek, jímž bylo možné nejen navázat kontakt s obětí, ale i současně vytvořit možnost nabídnout osobní setkání. Jednalo se o skutečné chování za využití nástroje způsobilého k realizaci záměru směřujícího k navázání kontaktu a případného setkání s poškozenou za účelem pohlavního ukájení. Nešlo tedy o žádné virtuální (tzn. zdánlivé, domnělé, simulované, neskutečné) konání, protože vše se odvíjelo jak ze skutečných pohnutek, tak i se skutečnou osobou v konkrétním časovém horizontu.“[7]

Internet představuje příležitost a zároveň prostředek páchání sexuální trestné činnosti, pod kterou spadá i grooming, jehož výsledkem může být pohlavní zneužití oběti či jiný sexuálně zaměřený trestný čin. Rozhodné zde je, že předmětný návrh pachatel činí s cílem uvedený trestný čin spáchat. Není však důležité, zda k realizaci jeho cíle dojde či nikoliv. Každý by měl proto k používání internetu, jakož i k navazování jakýchkoliv kontaktů prostřednictvím sociální sítě přistupovat s respektem a vždy domýšlet následky svého jednání.

Mgr. Hana Šarochová