Náhradní mateřství v České republice

Institut náhradního mateřství je českým právem spíše opomíjen. Neexistuje tak zákonná úprava, která by vymezovala práva a povinnosti mezi zamýšlenými rodiči a náhradní matkou, resp. náhradními rodiči, je-li náhradní matka vdaná. Náhradní mateřství však nelze považovat za zakázané, což vyplývá nejen z jedné ze základních zásad soukromého práva „co není zakázáno, je dovoleno“, ale také z § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), který stanoví, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.“ Občanský zákoník tak s náhradním mateřstvím zjevně počítá, aniž by ho však blíže upravoval. Náhradní mateřství nevylučuje ani zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Celý proces náhradního mateřství je tak postaven na důvěře všech zúčastněných.
V souladu s § 775 OZ bude matkou dítěte vždy žena, která dítě porodila. Na tomto závěru se nic nemění ani v situaci, kdy nejsou k umělému oplodnění použita vajíčka náhradní matky, tedy pokud byla náhradní matka uměle oplodněna za použití embrya zamýšlených rodičů, případně anonymních dárců.  Skutečnost, že je v procesu náhradního mateřství nepodstatné, zda došlo k použití biologického materiálu zamýšlených rodičů (nebo alespoň jednoho z nich) či anonymních dárců, nově konstatoval také Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“). V Prvním posudku podle Protokolu č. 16 ze dne 10. 4. 2019, č. P16-2018-001 velký senát soudu jednomyslně uzavřel, že „v případě dítěte narozeného v zahraničí skrze náhradní mateřství za užití gamet zamýšleného otce a neznámé dárkyně, kdy již byl právně uznán rodičovský vztah mezi dítětem a zamýšleným otcem, právo dítěte na respektování soukromého života vyžaduje, aby vnitrostátní právo umožňovalo i právní uznání rodičovského vztahu dítěte a zamýšlené matky[i].“ ESLP se zde sice zabýval situací, kdy pro oplodnění náhradní matky byl použit genetický materiál „alespoň“ zamýšleného otce. Jsem však přesvědčená, že právo by mělo uznat a chránit, byť prostřednictvím osvojení, rodičovství zamýšlených rodičů i v případě, že nebude k oplodnění náhradní matky použit genetický materiál žádného z nich. Opačný závěr by byl hrubě v rozporu se zájmy dítěte.

V případě, že náhradní matka není vdaná, dochází k určení otcovství zamýšleného otce relativně jednoduchým způsobem, a to souhlasným prohlášením náhradní matky a zamýšleného otce před soudem nebo matričním úřadem (§ 779 OZ).  Souhlasné prohlášení lze učinit již v průběhu těhotenství. V úvahu přichází také určení otcovství dle § 778 OZ, podle kterého platí, že „narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas“. V obou případech je po narození dítěte zamýšlený otec zapsán v rodném listě dítěte. Situace je pak složitější, pokud je náhradní matka vdaná, neboť v souladu s § 776 odst. 1 OZ se rodičem v právním smyslu stává také její manžel.

Na předání dítěte zamýšleným rodičům neexistuje právní nárok, neboť matku nelze k opuštění dítěte nutit. K předání dítěte dochází v rámci procesu osvojení s určením konkrétních osvojitelů, kterými budou zamýšlení rodiče (§§ 813, 814 OZ), resp. pouze zamýšlená matka, pokud bude otcovství založeno jinak. O osvojení rozhoduje zásadně soud, a to na návrh osoby, která chce dítě osvojit (§ 796 odst. 1 OZ). Pro kladné rozhodnutí soudu o osvojení musí být splněny zákonné podmínky, kdy jednou z nejdůležitějších je udělení souhlasu s osvojením rodiči dítěte. Podle § 813 odst. 1 OZ může náhradní matka udělit souhlas s osvojení nejdříve 6 týdnu po narození dítěte. Náhradní otec může souhlas udělit i dříve, nejdříve však po narození dítěte. Souhlas se uděluje osobním prohlášením vůči soudu (§ 810 odst. 1 OZ).

Podle § 823 OZ je možné dítě před osvojením předat do péče budoucím osvojitelům, tedy zamýšleným rodičům, a to nejdříve ve chvíli, kdy to dovolí zdravotní stav dítěte. Náhradní rodiče jsou povinni o tom informovat orgán sociálně právní ochrany dětí.

Náhradní matce není možné v souladu se zákonem zaplatit za odnošení dítěte odměnu. Náhradní matce je však možné kompenzovat ušlý výdělek, náklady za lékařskou péči, cestování spojené s procesem umělého oplodnění či osvojení a další související výdaje.

Mgr. Sabina Čamdžićová