Mezery v možnostech obhajoby

V minulosti jsem upozorňoval již na tato nedůvodná omezení:

• Nemožnost poradit se s klientem při jeho výslechu, jako obviněného, je-li již položena otázka vyšetřujícím orgánem.
• Co s neplatným důkazem, je-li zjištěn v průběhu hlavního líčení u soudu.
• Pokus orgánu činného v trestním řízení o zneužití práva nevypovídat dle § 100 z. k. č. 141/1961 Sb.( dále tr. ř. ), že lze tohoto práva využít pouze k části výpovědi a jinak obecně o věci vypovídat.
• Nemožnost radit se s klientem v přestávkách soudního jednání ve vazebních místnostech u soudů.

I.

V tomto článku bych chtěl upozornit na ustanovení § 165 odst. 2 tr. ř. z něhož vyplývá sice právo obhájce být přítomen při vyšetřovacích úkonech atd., avšak možnost klást otázky obviněnému a jiným vyslýchaným má právo pokládat, až výslech skončí a je mu uděleno slovo.

Může nastat situace, že obhájci nebude uděleno slovo. Obranou jsou sice námitky, ale zákon již neřeší, jak a kdo o nich má rozhodnout, a do kdy. Při vyšetřování, zejména rozsáhlých ekonomických kauz, není praktické mít možnost ptát se vyslýchaného například po několika hodinách výslechu na doplnění či upřesnění skutečností, o nichž hovořil na počátku výslechu. Takovýto zápis výslechu nemá ani často logickou návaznost.

Obhájce by měl mít možnost klást otázky již v průběhu výslechu, například po ukončení určité ucelené části nebo jednotlivého skutku. Běží-li například stíhání pro několik desítek skutků, v případě pokračující trestné činnosti, mohou být otázky a odpovědi na konci výslechu až matoucí. Jsou vyšetřovatelé, kteří otázky obhájce v průběhu výslechu povolují, ale přivítal bych úpravu takového postupu v zákoně.

II.

Pro zefektivnění práce obhajoby by bylo vhodné upravit I. ustanovení spojená se vstupem obhájce do trestního řízení převzetím obhajoby. Bylo by racionální, aby obhájce po předložení plné moci nebo s doručením ustanovení ex offo obdržel od orgánu činného v trestním řízení nejenom usnesení o zahájení trestního stíhání, či obdobné dokumenty, ale i prvotní vyjádření obviněného, např. podání vysvětlení nebo výslech, pokud se mohl konat bez obhájce. Pro efektivní přípravu obhajoby by nebylo od věci poskytnout obhájci i obdobný dokument týkající se poškozeného. Je pravdou, že v dnešní době, kdy obě strany pracují s počítačovou technikou, není výjimkou, že na požádání vyšetřovatel tyto dokumenty poskytne obratem. Pokud by ale takováto povinnost byla zakotvena v zákoně, tak by byla záruka, že tomu tak bude vždy.

Jsou případy, kdy obhájce na začátku obhajoby chce samozřejmě nahlédnout do spisu a je mu to odkládáno a ztěžováno. V této souvislosti bych navrhoval zrušit možnost zakotvenou v § 65 odst. 2) tr. ř., že státní zástupce nebo policejní orgán může ze závažných důvodů nahlédnutí odepřít. Je přece možné a standardně používané řešení, prostě do spisu dokumenty, o nichž se státní zástupce či policejní orgán domnívají, že nemají být obhájcem spatřeny, hned nezařadit.

Minimálně by mělo být ustanovení v § 65 odst. 3 tr. ř. doplněno o výpověď či podání vysvětlení obviněného a obdobné vyjádření poškozeného. Stejný návrh jak učiněn shora mám i ohledně výslechu spoluobviněných.

III.

Za poměrně zásadní nedostatek v průběhu vyšetřování spatřuji v neexistenci ustanovení o povinnosti státních zástupců rozhodovat o opravných prostředcích v přiměřených lhůtách, což výrazně ztěžuje práci obhájce.

Chápu, že stanovit přezkumnému orgánu přesnou lhůtu ve dnech asi neodpovídá duchu základních zásad pro vedení trestního řízení, mají-li tyto orgány povinnost posuzovat provedené důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a vlastně volnou úvahou.

Za opravný prostředek sui generis považuji žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce dle § 157a tr. ř. Zde je stanovena povinnost pro státního zástupce žádost neprodleně vyřídit. Není jasné, proč zákonodárce nestanovil obdobné lhůty i k dalším opravným prostředkům.

Nejběžněji podávaná stížnost je zakotvena v § 141 odst. 1 tr.ř. V přípravném řízení je podávána zejména proti usnesení o zahájení trestního řízení, jak stanoveno v § 160 odst. 7 tr. ř. Obhájce má povinnost ji podat do tří dnů od doručení. Stížnost mívá zásadní charakter, pokud jde o námitky proti stíhání po skutkové stránce nebo ohledně právní kvalifikace. Bývají v ní navrženy důkazy prokazující nevinu obviněného nebo alespoň ji výrazně snižující, či snižující právní kvalifikaci. Zásadním procesním opatřením je, že nemá odkladný účinek. Z hlediska policejního orgánu lze tento postup pochopit.

Neexistence jakékoliv lhůty dává možnost státnímu zástupci takovéto stížnosti nevěnovat pozornost, či pouze nepatrnou. Vyšetřování běží dle policejního plánu a důkazy navrhované obhajobou mohou, ale nemusí být akceptovány. Případně jsou na konci vyšetřování jako nadbytečné zamítnuty. Není výjimkou, že usnesení státního zástupce, většinou zamítavé, je doručeno až v pokročilém stádiu vyšetřování. V současné úpravě není stížnost proti zahájení trestního stíhání rozhodně efektivní procesní opatření. Minimálně by bylo na místě v novém očekávaném trestně-procesním předpisu stanovit obdobu pojmu neprodleně.

IV.

Obdobná situace nastává při přibrání znalce Opatřením policejního orgánu dle § 105 tr.ř. „Opravným" prostředkem jsou námitky z důvodu podjatosti, proti odbornému zaměření a formulaci otázek.

O námitkách opět rozhoduje státní zástupce bez stanovené lhůty a ty navíc nemají odkladný účinek. Vyšetřovací spis může být mezitím již policejním orgánem předán znalci, který zahájí odborné vyšetření. Alespoň v tomto případě by měla být opět zakotvena lhůta podobná pojmu neprodleně a odkladný účinek. Obhájce proti takovému postupu nemá obrany.

Jak je patrno z výše uvedeného textu, zrychlení rozhodování o stížnostech a námitkách by výrazně napomohlo zavedení alespoň pojmu neprodleně s odkladným účinkem. Tato situace by nutila státní zástupce rozhodovat rychle, aby nebylo protahováno vyšetřování nad zákonné lhůty.