Metodické doporučení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k nákupu léčivých přípravků prostřednictvím dynamického nákupního systému
Většina poskytovatelů zdravotní péče v České republice (s výjimkou ryze komerčních subjektů) podléhá režimu zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), neboť se nachází v pozici veřejného zadavatele podle § 4 odst. 1 ZZVZ. Zákonná omezení a povinnosti, která jsou veřejní zadavatelé povinni dodržovat, se ve vztahu k poskytovatelům zdravotní péče budou projevovat především při nákupu léčivých přípravků, které budou zpravidla představovat veřejnou zakázkou na dodávky.[1]
Po poskytovatelích zdravotní péče však nelze požadovat, aby při každém nákupu léčivého přípravku realizovali zadávací řízení v zákonném režimu, včetně související administrativy, obzvlášť když zadávání veřejných zakázek není, a ani nemůže být, hlavní činností těchto zadavatelů. Ideálním řešením této situace je podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) institut upravený v § 138 a násl. ZZVZ – dynamický nákupní systém (dále jen "DNS"), tj. plně elektronický proces veřejných nákupů, při kterém je využíván elektronický nástroj. DNS by mělo poskytovatelům zdravotních služeb umožnit vystavovat a plnit dílčí objednávky co nejrychleji, a rovněž maximálně zjednodušit uzavírání smluv k jednotlivým lékům za současného udržení soutěžního prostředí. Úřad v této souvislosti přistoupil k vypracování metodiky, dostupné ZDE, jejímž účelem je doporučit vhodný postup, jakým by mohly být nákupy léčivých přípravků realizovány jak v souladu se ZZVZ, tak v souladu s oprávněnými potřebami poskytovatelů zdravotní péče.
Zavedením DNS mohou poskytovatelé zdravotní péče dosáhnout výrazného snížení administrativní zátěže spojeného s realizací zadávacích řízení, a rovněž eliminovat riziko, že se v záplavě administrativních úkonů, které by museli činit opakovaně při každém zadávacím řízení, dopustí porušení povinností stanovených ZZVZ. Bude se jednat zejména o zákonnou povinnost zajistit co nejširší hospodářskou soutěž tím, že stanoví transparentní, objektivní a nediskriminační kritéria pro výběr dodavatele poptávaných léčiv.
Zavedení a využívání DNS probíhá ve dvou fázích. V první fázi zadavatel oznámí zahájení zadávacího řízení na zavedení DNS, stanoví své kvalifikační požadavky a vyzve potenciální dodavatele k podání žádosti o účast v tomto systému.[2] Všechny dodavatele, kteří splní kvalifikační kritéria, zadavatel následně zařadí do příslušného DNS. Jednou z nesporných výhod DNS je, že jednotliví dodavatelé se mohou do DNS přihlašovat i po celou dobu jeho trvání,[3] nejen při jeho zavedení. Zadavatel má tak možnost zajistit si dostatečnou síť dodavatelů i v průběhu několika let.
Po zavedení DNS zadavatel může přistoupit k realizaci druhé fáze, samotnému zadávání dílčích veřejných zakázek.[4] Proces zadávání je zahájen písemnou výzvou k podání nabídek zaslanou prostřednictvím DNS všem dodavatelům, kteří byli do DNS zařazeni. V tomto okamžiku se projeví další výhoda DNS, která je pro poskytovatele zdravotnických služeb v případě nákupu léčivých přípravků často kritická – možnost výrazných časových úspor. Lhůta pro podání nabídek na dílčí veřejnou zakázku může v případě DNS činit pouhých 10 dnů, a zadavatel může po jejím uplynutí bezodkladně rozhodnout o výběru nejvhodnějšího dodavatele a uzavřít s ním smlouvu na plnění veřejné zakázky. Zadavatel dále může na základě uzavřené a účinné smlouvy okamžitě přistoupit k zasílání objednávek na dodávky léčivých přípravků, a to opět prostřednictvím samotného DNS.
Nákup léků představuje problematiku jistě složitou, avšak nikoli neřešitelnou, a poskytovatelé zdravotní péče by proto měli zavedení DNS minimálně zvážit. Hlavním benefitem DNS totiž bude kromě otevřené transparentní soutěže i jistota všech zúčastněných, že postupují v souladu s pravidly pro zadávání veřejných zakázek.
