Kam toho advokátního koncipienta vlastně zařadit?
Znáte to sami… Máte s klientem nařízeno jednání a spěcháte pozitivně naladěni k soudu. Co z toho, že Vaše dítko bylo hned po ránu jaksi hubaté, že jste si před domem málem zlomili nohu na náledí nebo, že jste nedoběhli tramvaj. Náladu si zkrátka zkazit nenecháte. V hlavě znovu přemítáte celou kauzu, aby byl Váš klient při jednání nadmíru spokojen a v ruce svíráte kufřík s objemným spisem. Takto vtrhnete do soudní budovy a spěcháte vstříc nevšedním zážitkům.
Blížím se slušivě oděn k bezpečnostnímu rámu a odkládám svůj kufřík na pojízdný pás. Příliš to neřeším… Co z toho, že se u justiční stráže chvilku zdržím. Alespoň společně probereme počasí a aktuální covidovou situaci. Hlavně, že kalhoty drží na svém místě a kontrolu přezky opasku jako správný chlap vydržím. Když už se dává bezpečnostní pás do pohybu a kufřík téměř mizí v temnotě rentgenového přístroje, najednou se vše zastaví a příslušník justiční stráže se mne zeptá, zda jsem právník. Poté, co přitakám, tak mi sdělí, že v takovém případě stačí pouze ukázat identifikační kartičku a mohu projít přímo. Hned se mi podvědomě vybaví slova člena prezidia Unie obhájců Mgr. Lukáše Trojana, který opakovaně upozorňoval na nevhodnost prohlídek advokátek a advokátů při vstupu do soudních budov, které přímo označil za nesprávné a diskriminující. No ano, vždyť zde konečně máme v účinnosti novelu zákona č. 218/2021 Sb. a s tím související nastolení rovnosti s dalšími osobami, které do soudních budov v souvislosti s výkonem svého povolání docházejí.
Tak tedy hrdě předkládám svůj průkaz a cítím se najednou jako člověk, který požívá jisté vážnosti a důvěry. Najednou však příslušník justiční stráže zvážní a skoro vyhrkne: „To je zelená kartička koncipienta, tak to neplatí…“ (???) Rychle překontroluji údaje na kartičce, abych se ubezpečil, že jsem například nepředložil svou Multisport kartičku nebo zákaznickou kartu do Super Zoo… Bohužel přísný pohled příslušníka odpovídá dříve, nežli stačím sám vše ověřit. Tedy – nejsi advokát – tak ruce za hlavu a všechno z kapes. Prý rozhodnutí předsedy soudu, protože v novele se přeci hovoří pouze o advokátech.
Tak kam vlastně ten koncipient patří? Pokud opomenu taxativně vymezené úkony, které jsou v kompetenci výlučně advokátů, pak jen těžko nalézám rozdíly, které by si podobné kastování zasluhovaly. Jak pro advokáta, tak i advokátního koncipienta platí, že musí být plně svéprávný, musí být bezúhonným a stejně tak i absolventem magisterského vysokoškolského studia v oboru právo. Pokud důvěry požívají kupř. i administrativní zaměstnanci soudu či technický personál, táži se, do jaké kategorie se vlastně ti advokátní koncipienti zařazují?
V závěru se pak musím zamyslet nad tím, co je bolestnější – zda situace, kdy se bezpečnostním prohlídkám bez dalšího jsou povinni podrobit advokáti i advokátní koncipienti společně nebo ta stávající, kdy je na tyto dvě skupiny nahlíženo zcela rozdílně. Dle mého názoru ta druhá ze situací zakládá daleko citelnější diskriminační prvek. Nechť tedy i nadále vítězí přehnaný formalismus před lidsky jednoduchým uvažováním.
JUDr. Josef Sklenička, Ph. D.
„Advokátní kancelář TOMAN & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let. Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“
