K započítání doby částečného výkonu zrušeného či prominutého doživotního trestu do dob ostatních trestů
Ústavní soud vyhověl ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2148/21 ze dne 7. října 2021 stěžovateli, který nebyl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, ačkoliv byl jeho výjimečný trest doživotí zrušen.
Stěžovatel byl za svou opakovanou trestnou činnost odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody 13 a půl roku. V průběhu výkonu tohoto trestu byl však stěžovatel odsouzen pro trestný čin vraždy k souhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí, jímž byl současně zrušen souhrnný trest předchozí. Stěžovatel se domáhal ochrany svých práv stížností k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který konstatoval, že Česká republika upřela stěžovateli jeho právo na spravedlivý proces, resp. napadané trestní řízení vedené se stěžovatelem nebylo dokončeno v přiměřené lhůtě. V návaznosti na tento právní názor proto následně Ústavní soud svým plenárním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 110/20 ze dne 27. července 2021 uložený doživotní trest zrušil. V následném trestním řízení pak byl stěžovatel zproštěn (osvobozen) podané obžaloby pro nedostatek důkazů. Příslušný okresní soud však nevydal příkaz k propuštění stěžovatele na svobodu, neboť podle jeho názoru měl stěžovatel vykonat zbytek trestu uloženého za předešlou majetkovou trestnou činnost.
Ústavní soud si v rámci své rozhodovací činnosti položil 2 otázky – zda byl výkon zbytku dříve uloženého souhrnného trestu promlčen a pokud by nebyl, zda má být započítán do výkonu trestu odnětí svobody, který byl zrušen, a tudíž si ho stěžovatel „odpykával“ nezákonně. Jelikož promlčení zbytku trestu Ústavní soud neshledal, zabýval se dále otázkou možného započtení uložených trestů.
V daném případě byla pro Ústavní soud primární otázka druhá. Ačkoli Ústavní soud nepřisvědčil aplikaci § 92 trestního zákoníků o započítání vazby a trestu. Připustil nicméně, že v případě, že je odsouzenému uloženo postupně více trestů odnětí svobody, z nichž alespoň jeden je výjimečným trestem odnětí svobody na doživotí, uplatní se § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a tedy z hlediska výkonu se tyto tresty považují za jediný. Je-li následně doživotní trest zrušen či prominut, počítá se doba strávená jeho výkonem i do doby výkonu ostatních trestů, které s ním byly ve smyslu § 77 zákona o výkonu trestu považovány z hlediska výkonu za trest jediný. Opačný výklad by vedl k popření fikce jedinosti výkonu trestu dle § 77 zákona o výkonu trestu, a byl by tedy ústavně nekonformním pro rozpor s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
