K aktuálním právním opatřením přijatým v souvislosti s epidemií COVID-19

1.    Úvod

V posledních týdnech se napříč Evropou šíří panika v souvislosti s rozšířením epidemie COVID-19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2 (dále jen „koronavir“). Stejně tak je tomu i na území České republiky, kde je zaznamenána zvýšená poptávka například po ochranných pomůckách, desinfekčních prostředcích či potravinách trvanlivého typu.

Společně s tímto aktuálním fenoménem se také řeší otázky, jak se mají občané České republiky zachovat, pokud cestují do rizikových oblastí, kde je nákaza koronavirem prokázána nebo, co mají učinit ti, kteří se z těchto rizikových destinací vracejí zpět do České republiky. Na této úrovni již byla v České republice přijata řada opatření, která mají různou právní povahu a více či méně se dotýkají těch osob, které již do kontaktu s nákazou koronavirem přišly nebo se do tohoto kontaktu teprve mohou dostat.

2.    Rizikové oblasti

Mezi rizikové oblasti, kde je nákaza koronaviru ohniskově rozšířena, patří státy Čína, Korejská republika, Irán a severní část Itálie (regiony Lombardie, Benátska, Emilia Romagna a Piemontu). Ministerstvo zahraničních věcí vydalo upozornění, že jsou v Evropě zaváděna bezpečnostní opatření a může se v některých rizikových oblastech stát, že se zde budou muset i občané České republiky podrobit karanténním opatřením, a to i pod hrozbou správní či trestní sankce.

V souvislosti s tímto také Ministerstvo zahraničních věcí vydalo na základě rozhodnutí Bezpečnostní rady státu doporučení, aby občané České republiky do regionů zasažených koronavirem necestovali, a to do doby vyřešení sanitární situace. Uvedené doporučení není právně závazné ani vymahatelné, nicméně se jím apeluje na všechny občany, kteří plánují do zasažených oblastí cestovat, aby nutnost své cesty z preventivných důvodů nejdříve zvážili.

3.    Doporučená karanténa

Veřejně je často skloňováno slovo karanténa, jako jedno z aplikovatelných opatření v reakci na rizika nákazy koronavirem v České republice. Lze říci, že karanténa může být dvojího typu a od toho se také odvíjí její právní závaznost. Ministerstvo zdravotnictví požádalo všechny občany, kteří se vrací z oblastí Emilia-Romagna, Lombardie, Piemont a Veneto, aby po příjezdu zůstali doma a telefonicky kontaktovali svého lékaře nebo hygienickou stanici ve svém kraji a poradili se. V případě, že by tyto osoby pozorovaly příznaky respiračního onemocnění, byla jim doporučena domácí karanténa s omezením kontaktu s ostatními lidmi, přičemž jsou nabádány k telefonickému kontaktu se svým lékařem, který bude následně organizovat další poskytování zdravotní péče ve spolupráci krajskou hygienickou stanicí. Tento typ doporučené karantény působil především na morální kredit a zodpovědnost všech, kteří se vrátili z rizikové oblasti a pociťovali příznaky onemocnění, aby se tak zamezilo dalšímu šíření případné koronavirové nákazy.

4.    Nařízení karanténa

Druhým typem je nařízená karanténa, která je již právně zavazující a její nerespektování ze strany osoby, vůči které směřuje, může být sankcionováno.

K takovému radikálnějšímu opatření přistoupilo dne 7. března 2020 Ministerstvo zdravotnictví, když vydalo nařízení postupem podle § 69 odst. 1 písm. i a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „OVZ“). Všem osobám s trvalým pobytem v České republice, které se v období od 7. března 2020 navrátí z pobytu na území Itálie do České republiky, je nařízeno, aby bezprostředně po návratu oznámily tuto skutečnost, a to telefonicky nebo jiným vzdáleným přístupem svému registrujícímu poskytovateli zdravotnických služeb v oboru všeobecné praktické lékařství… (dále jen „příslušný lékař“).  Všem příslušným lékařům se také opatřením nařizuje, aby u osob s trvalým pobytem v České republice, které se v období od 7. března 2020 navrátí z pobytu na území Itálie do České republiky, rozhodli o karanténě dle § 2 odst. 7 písm. a) OVZ.

V případě nerespektování uvedeného nařízení se již může osoba dopustit přestupku ve smyslu ustanovení § 92n odst. 1 písm. b) OVZ, pro který jí muže být uložena pokuta do výše až 3.000 000,- Kč (ve stejném právním režimu pak dále opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 8. 3. 2020, které nařizuje příslušným lékařům, pokud se dozví informaci od příslušené hygienické stanice, rozhodnout o karanténě v délce 14 dnů u osob, které byly s pacientem v kontaktu či opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020 nařizující zákaz osobní přítomnosti žáků a studentů ve školách a školských zařízeních).

Mimo speciální režim vydaného nařízení má pak také příslušná hygienická stanice oprávnění uložit fyzické osobě, jež infekčně onemocněla, opatřením ve smyslu § 64 OVZ povinnost (prozatímním opatřením však tuto povinnost může uložit i zdravotnické zařízení, které výskyt infekčního onemocnění nebo podezření na ně zjistilo), aby se například:

• podrobila izolaci, podání specifických imunologických preparátů nebo antiinfektiv, potřebnému laboratornímu vyšetření, lékařské prohlídce a karanténním opatřením,

• zdržela činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění, a je-li běžnou součástí života, vykonávat ji tak, aby se riziko šíření snížilo.

Oprávnění příslušné hygienické stanice vyplývá explicitně z ustanovení § 82 odst. 2 písm. l) OVZ, kde je uvedeno, že „…Krajské hygienické stanici náleží rozhodovat o opatřeních k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jejich ukončení; organizovat, řídit a popřípadě i provádět opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění a v tomto rozsahu též usměrňovat činnost poskytovatelů zdravotních služeb a kontrolovat ji…“.

Pokud uvedené opatření v podobě nařízené karantény fyzická osoba neprovede, může se dopustit přestupkového jednání ve smyslu § 92k odst. 3 OVZ, za které jí může být dle § 92k odst. 7 písm. a) téhož, uložena pokuta až do výše 1.000 000,- Kč.

5.    Nástroje trestního práva - exkurz

V závěru je třeba uvést, že na vědomé šíření nákazy pamatuje i trestní právo, které konkrétně v ustanovení § 152 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“) vymezuje trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci, kterého se dopustí ten „…Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty…“.

Uvedený trestný čin může být spáchán také v nedbalostní formě. Konkrétně § 153 odst. 1 stanoví, že ten „…Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty…“. K naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti pak postačí pouhá skutečnost, že osoba o své nákaze nebezpečnou nemocí věděla. 

Výčet nakažlivých lidských nemocí přímo stanoví nařízení vlády č. 453/2009 Sb. ze dne 7. 12. 2009. V současné době nemoc COVID-19 a stejně tak ani koronavir SARS-CoV-2 katalog tohoto nařízení neobsahuje a není zde tedy případná trestnost jednání popsaného výše aktuálně dána. Pokud by mělo dojít ke změně, resp. k doplnění výčtu i o tuto infekční nakažlivou nemoc, bylo by to možné pouze v souladu se standardními legislativními pravidly vlády.

6.    Závěr

Z uvedeného je patrno, že ani z hlediska platného práva nelze brát aktuální rizika na lehkou váhu, ale skutečně je nutno důsledně dbát všech opatření, která již jsou anebo teprve budou v souvislosti s nákazou koronavirem na úrovni České republiky a dalších států EU přijata.

(právní stav k 11. 3. 2020)

JUDr. Josef Sklenička, Ph.D.

„Advokátní kancelář TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI poskytuje komplexní právní služby na nejvyšší úrovni jak domácím, tak zahraničním klientům již přes 30 let.  Advokátní kancelář disponuje několika týmy, specializujícími se na různé oblasti práva, jako je právo IT a média, trestní právo, obchodní právo, rodinné právo, mezinárodní právo, nemovitostní právo, vymáhání pohledávek a exekuce a mnoho dalších. Pokud tedy vyhledáváte kvalitní právní služby, neváhejte nás kontaktovat!“