V závěru roku 2023 byla schválena novela č. 408/2023 Sb., která se týkala zejména zákona o zaměstnanosti, ale samozřejmě i dalších, souvisejících zákonů (dále „novela“).

Novela nejenže přinesla poměrně kontroverzní úpravu definice nelegální práce, ale k tomu také zcela zásadní změnu zákoníku práce, která zavádí ručitelskou povinnost dodavatelů podnikajících ve stavebnictví za mzdové nároky zaměstnanců jejich subdodavatelů. S ohledem na to, že tato změna byla přijata formou pozměňovacího návrhu, unikla tak větší pozornosti laické i odborné veřejnosti. K tomu samozřejmě nepřispěla ani šibeniční čtyřdenní legisvakanční doba, která, mimo jiné, znemožnila stavebním společnostem se na účinnost novely jakkoli připravit.

Na koho se ručitelská povinnost vztahuje?

Dle novely je nově do zákoníku práce včleněn § 324a, dle kterého stavební podnikatelé „ručí za mzdy, platy a odměny z dohody (dále jen „mzdové nároky“) zaměstnanců poddodavatele v rozsahu, v jakém se podíleli na smluvním plnění pro dodavatele, a to až do výše minimální mzdy.“ Tato úprava má za cíl zvýšit právní ochranu zaměstnanců v subdodavatelských řetězcích a zamezit neplacení mzdových nároků, což má přispět k lepší regulaci a dohledu nad těmito pracovními vztahy.

Ručitelská povinnost podle § 324a zákoníku práce tak dopadá na stavební podnikatele, kteří v rámci své činnosti využívají další smluvní partnery (subdodavatele). Ohledně definice stavebního podnikatele odkazuje zákoník práce do nového stavebního zákona, který definuje stavebního podnikatele jako osobu oprávněnou k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle živnostenského zákona. Za stavební práce lze považovat širokou škálu činností při provádění stavby, změně nebo údržbě již dokončené stavby anebo při odstraňování stavby. Jde-li o subdodavatele, podle zákoníku práce se považuje za subdodavatele také agentura práce, která pro provádění shora uvedených činností k dodavateli jako uživateli dočasně přidělila své zaměstnance.

Kdy ručitelská povinnost vzniká?

Dokud všichni platí, jak mají, dodavatelům nic nehrozí. Odlišná situace nicméně nastává, jestliže subdodavatel svým zaměstnancům nevyplatí jejich mzdové nároky. Poté má nově nastoupit povinnost dodavatele neuhrazenou mzdu až do výše minimální mzdy zaměstnanci/cům vyplatit namísto jejich zaměstnavatele.

A jak je tomu v případě, dojde-li k řetězení subdodavatelů a samotný subdodavatel využije k realizaci svého závazku dalšího subdodavatele? V takové situaci ručí za mzdy zaměstnanců v rámci tohoto pomyslného řetězce vždy dodavatel, který stojí přímo nad subdodavatelem, který mzdy svým zaměstnancům nevyplatil. Zároveň s ním však ručí společně a nerozdílně rovněž dodavatel na nejvyšším stupni smluvního řetězce.

A za jakých podmínek?

Dodavatel bude podle nové právní úpravy odpovídat za mzdy, platy a odměny zaměstnanců subdodavatele v rozsahu, v němž se subdodavatel podílel na smluvním plnění pro dodavatele. Uvedená povinnost je pak limitována výší minimální mzdy, která v roce 2024 činí měsíčně částku ve výši 18.900,- Kč (112,50 Kč / hod).

K povinnosti uspokojit mzdové nároky zaměstnance subdodavatele nicméně nedochází automaticky. Nevyplatí-li zaměstnavatel zaměstnanci za práci, kterou konal v rámci plnění pro dodavatele, mzdové nároky do konce období splatnosti podle § 141 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec musí do 3 měsíců od uplynutí období splatnosti písemně vyzvat ručitele k uspokojení mzdových nároků. Není-li výzva učiněna v uvedené tříměsíční lhůtě, nárok zaměstnance na úhradu mzdy zaniká. Dodavatelům proto nyní reálně hrozí, že zaměstnanec subdodavatele jej k úhradě mzdy může vyzvat i 4 měsíce po dokončení příslušné subdodávky (!).

Dle přechodných ustanovení vzniká ručení dodavatelů za mzdové nároky zaměstnanců subdodavatelů vzniklé od 1. ledna 2024. Nelze tedy vyloučit ani situaci, kdy zaměstnanec ručení dodavatele uplatní v rámci smluvního vztahu, s jehož plněním bylo započato ještě v roce 2023 a který bude v průběhu roku 2024 pokračovat.

Předpokládaný postup dodavatele

Dodavatel je povinen uspokojit mzdové nároky zaměstnance nejpozději do 10 dnů od doručení výzvy zaměstnance subdodavatele. Zároveň je povinen informovat zaměstnavatele o výši částek vyplacených jednotlivým zaměstnancům a o provedených srážkách. Ve smluvním řetězci o více poddodavatelích informuje rovněž dalšího dodavatele – ručitele.

Dodavatel provede srážky a odvody podle zvláštních právních předpisů včetně srážky a odvedení zálohy na daň z příjmů nebo daně z příjmů z uspokojovaných mzdových nároků. Jednou z dalších komplikací je, že zaměstnanec má dle § 324a odst. 4 písm. g) zákoníku práce povinnost v písemné výzvě ručiteli uvést relevantní informace pro stanovení výše odvodů. Dodavatel nicméně nemá v rukou žádný nástroj, který by mu umožnil zkontrolovat správnost či úplnost těchto informací a musí se tak spolehnout „pouze“ na tvrzení daného zaměstnance.

V případě, splní-li ručitel svou ručitelskou povinnost, má vůči subdodavateli právo na náhradu plnění, které za něj poskytl.

Kontrolní otázka: Lze vzniku ručení předejít?

A nyní ta nejdůležitější otázka. Lze vzniku ručitelské povinnosti nějakým způsobem předejít? Teď si konečně můžete oddechnout (nechtěli jsme Vás napínat), ANO, jde. Ručitel se vyhne ručitelské povinnosti za mzdové nároky subdodavatele za předpokladu, že:

  • subdodavatel poskytl dodavateli při zahájení realizace smluvního plnění potvrzení, že nemá evidován nedoplatek na pojistném a penále na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na veřejném zdravotním pojištění; toto potvrzení přitom nesmí být starší než 3 měsíce, a zároveň
  • subdodavateli nebyla v období 12 měsíců předcházejících zahájení realizace smluvního plnění pro dodavatele pravomocně uložena pokuta vyšší než 100.000,- Kč za porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů.

Při splnění shora uvedených podmínek neručí ručitel ani za mzdové nároky zaměstnanců subdodavatelů na nižších stupních smluvního řetězce.

Evropský původ změny

Implementace shora uvedené změny odpovídá směrnici o vysílání pracovníků[1], konkrétně čl. 12 této směrnice. Dle něj jsou členské státy povinny přijmout opatření, aby v rámci subdodavatelského řetězce bylo možné považovat vyslaného zaměstnance za odpovědného za určitá plnění příjemce služby (dodavatele) namísto zaměstnavatele (subdodavatele), který službu přímo poskytuje. Tímto způsobem směrnice klade důraz na to, aby odpovědnost za nevyplacenou mzdu, plat nebo odměnu z dohody spočívala nejen na zaměstnavateli, ale i na příjemci služby, a to zejména v odvětví stavebnictví.

Novela rozšiřuje původní ustanovení čl. 12, které již bylo transponováno do § 319 odst. 3 zákoníku práce. Toto ustanovení se vypouští a rozšiřuje jeho úpravu nejen na vyslané zaměstnance, kteří mohli mít problémy s uplatňováním svých práv v hostitelském státě, ale také na zaměstnance v tuzemsku podle § 324a zákoníku práce.

Odraz v dalších zákonech

Aby bylo shora uvedenou právní úpravu možné účinně vymáhat, byla zakotvena subdodavatelská odpovědnost i v zákoně o ochraně při platební neschopnosti a zákoně o inspekci práce. V souladu s § 13 odst. 1 písm. n) a § 26 odst. 1 písm. n) zákona o inspekci práce[2] hrozí dodavateli pokuta až do výše 2 milionů Kč, pokud vůči zaměstnanci svůj ručitelský závazek do deseti dnů od jeho uplatnění nesplní.

S ohledem na krátkou, pouze desetidenní lhůtu pro výplatu mzdy a vzhledem k riziku sankce ze strany inspektorátu práce lze tedy očekávat, že tlak na dodavatele, aby mzdový nárok uplatněný zaměstnancem jeho subdodavatele i přes určité pochybnosti uhradil, bude značný.

Doporučení na závěr

Aby článek nevyzněl pouze negativně, uvedeme alespoň na závěr několik doporučení, jak nepříznivým důsledkům nové právní úpravy účinně předcházet. Budete-li se chtít jakožto společnost či osoba podnikající v oblasti stavebnictví vyhnout ručitelskému závazku, doporučujeme si před zahájením realizace stavebních prací vyžádat od svého subdodavatele předložení potvrzení příslušné OSSZ a pojišťoven o neexistenci nedoplatků na sociálním a zdravotním pojištění, jakož i potvrzení o tom, že mu nebyla v posledním roce udělena pokuta za porušení pracovněprávních předpisů.

Kamenem úrazu nicméně může být právě rozhodný okamžik pro předložení příslušných potvrzení, kdy okamžik „zahájení realizace smluvního plnění“ zpravidla nebude totožný s okamžikem uzavírání smlouvy mezi dodavatelem a jeho subdodavatelem. V praxi se setkáváme s tím, že tyto okamžiky od sebe mohou dělit měsíce. Dodavatel bude proto v praxi nucen uzavírat se svým subdodavatelem subdodavatelskou smlouvu, aniž by měl dostatečnou jistotu, že tento subdodavatel bude schopen mu předložit dokumenty, které vyloučí ručení dodavatele. Jako vhodné, nikoli však všespásné, řešení se v daném případě nabízí vhodné nastavení smluvních pokut a případně důvodů pro odstoupení v rámci subdodavatelské smlouvy.

Lze nicméně předpokládat, že nepředloží-li subdodavatel při zahájení realizace smluvního plnění potřebné dokumenty, nebude mít dodavatel kvůli návaznosti jednotlivých profesí v rámci stavby primárně zájem ze dne na den odstoupit od subdodavatelské smlouvy. V takovém případě lze nabídnout řešení prostřednictvím rozšíření institutu pozastávek rovněž na mzdové nároky zaměstnanců subdodavatele. S ohledem na již tak napjaté cash-flow v subdodavatelských vztazích se nicméně nejedná o řešení zcela ideální.

 

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu.
[2] Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

Mohlo by vás zajímat