V roce 2016 nám dal Ústavní soud[1] za pravdu, když uvedl, že není možné, aby restituenti uplatňovali své nároky na vydání stejných nemovitostí dvakrát. Konkrétně jednou dle zákona o mimosoudních rehabilitacích[2] a podruhé dle zákona o půdě[3].
Situace dvojího uplatňování restitučních nároků, která byla Ústavním soudem vyřešena u restitucí fyzických osob, se však opakuje i u restitucí církevních.
U církevních restitucí dochází k situaci, kdy o vydání (totožné) nemovitosti rozhoduje pozemkový úřad jako o nemovitosti zemědělské [4],[5], a zároveň i příslušný okresní soud jako o nemovitosti nezemědělské[6].
Upozorňujeme, že dle aktuálních rozhodnutí Zvláštního senátu[7] takový postup není možný, když i u církevních restitucí je vyloučeno, aby o stejné nemovitosti bylo rozhodováno dvakrát.
Dvojité rozhodování o restitučním nároku přitom doposud nebylo u církevních restitucí výjimkou, naopak bylo téměř až pravidlem, že církevní subjekty uplatňovaly svůj nárok k totožným pozemkům dvojím způsobem.
V naší praxi jsme dokonce narazili na případy, přestože již bylo soudem pravomocně rozhodnuto o nevydání určitých zemědělských nemovitostí pro překážku vydání (typicky se jednalo o zastavěné pozemky), bylo i tak dále požadováno jejich vydání jakožto nemovitostí nezemědělských.
Uvedenému postupu se však postavil Krajský soud v Ostravě, který zcela aktuálně uvedl: „Krajský soud se pak z těchto důvodů neztotožňuje se shora uvedenou argumentací žalobce (pozn. autora: žalobcem je církevní subjekt uplatňující restituční nárok), že rozhodnutí v řízení podle § 9 odst. 10 ZMV nemůže založit překážku věci rozhodnuté pro řízení vedené podle § 10 odst. 4 ZMV a pro restituenta pouze znamená, že musí v řízení podle § 10 odst. 4 ZMV prokázat nezemědělský charakter pozemku, neboť jak výše uvedeno, je absurdní, aby jeden a tentýž pozemek byl v různých soudních řízeních zároveň posouzen jako zemědělský i nezemědělský.“
Přestože se může na první pohled jevit nemožnost rozhodovat o jednom pozemku dvakrát poměrně jasná, není dle našich zkušeností obecnými soudy tak striktně postupováno. Upozorňujeme, že uvedený postup, kdy není důsledně zkoumán charakter pozemků a pravomoc o nich rozhodovat, může vést k poměrně značným komplikacím v rámci restitučních řízení. Ty se mohou projevit nutností následně rušit rozhodnutí soudů a pozemkových úřadů jako nicotná, což může zcela reálně vést k tomu, že se o restitučních nárocích nebude rozhodovat v rámci několika let, ale v rámci desítek let.
[1] Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3567/14 ze dne 13. prosince 2016
[2] Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
[3] Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
[4] Jeho rozhodnutí přezkoumává krajský soud
[5] Dle §9 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi
[6] Dle §10 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi
[7] Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb.
