Platný zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1964 a tak by se dalo předpokládat, že ke dni sepisu tohoto článku 60 let jeho aplikace v každodenní rozhodovací činnosti soudů je dostatečná doba k předpokladu, že se v něm nenachází bílá místa.

Pouze na dokreslení lze uvést přijetí jeho 16 novel před rokem 1990 a 152 od tohoto roku, což představuje jeho mnohokrát opakované přezkoumávání.

Přesto mám za to, že lze vyslovit pochybnosti o úplnosti § 208 o.s.ř. zejména z hlediska současné doby, která pokročila v komunikační technice a umožňuje podávat různá podání k soudu i cestou datových schránek.

Ustanovení § 208 odst.2 o.s.ř. deklaruje „…. že jako opožděné nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.Toto ustanovení ovšem neřeší situaci, je-li takto podáno odvolání cestou datové schránky. Soudní praxe zatím neuznává, že by se na takovýto, i když nesprávný postup účastníka, mohlo uvedené ustanovení použít. Zákonný text § 208 odst. 2 o.s.ř. byl samozřejmě formulován daleko před dobou, která umožnila používat datové schránky.

Myslím, že per analogiam by podání odvolání došlé nepříslušnému soudu mělo být považováno za doručení do protokolu. To by vyžadovalo malé doplnění § 208 odst. 2 o.s.ř. o větu: „…za což se považuje i doručení do jeho datové schránky."

Odmítnutí odvolání pro zmeškání lhůty takovýmto nesprávným doručením odvolání je tvrdostí zákona. Účastník takto procesně nesprávně jednající sice projevil základní vůli podat odvolání proti rozhodnutí soudu a nemělo by proti němu být postupováno čistě formálně způsobem poškozujícím jeho účastnická práva.

Rozumím případné námitce, že při podání do protokolu je účastník řádně identifikován. Dnešní technické možnosti umožňují ale řádnou identifikaci prostřednictvím elektronického podpisu a v případě podání advokáta je odeslání z jeho registrované datové schránky většinou uznáváno i bez elektronického podpisu.

V přímé souvislosti s výše uvedeným se jeví jako nedostatečná právní úprava i ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. jehož dikce zní:

„Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit."

Problém, se kterým jsem se v praxi setkal, ale nemusel ho fakticky řešit, byl následující postup soudu. Účastník řízení podal odvolání předposlední den 15denní odvolací lhůty k nepříslušnému soudu. Ten ovšem přeposlal odvolání až jeden den po uplynutí odvolací lhůty místně příslušnému soudu prvního stupně. Ten odvolání odmítl z důvodů zmeškání lhůty dle § 208 odst. 1 o.s.ř., neboť jeho doručení prostřednictvím datové schránky nepříslušnému soudu neuznal dle § 208 odst. 2 o.s.ř. jako opožděné, které ale nemůže být odmítnuto, jak je shora popsáno.

Je otázkou, zda by se na nepříslušný soud, nemělo hledět jako na orgán, který má povinnost podání doručit ve smyslu § 57 odst. 1 o.s.ř., čímž by docházelo k zachování lhůty a k ochraně základních práv účastníků řízení.

Tento problém by bylo možno vyřešit doplněním zákonné dikce v § 57 odst. 1 o.s.ř. za poslední větou v tomto znění:

Za tento orgán se považuje i soud, který podání obdržel.“

Za současné právní úpravy není nepříslušný soud odpovědný za případně opožděné postoupení podání soudu příslušnému a účastník, byť v dobré víře, že odvolání podal je poškozen.

Výše popsané malé návrhy na doplnění o.s.ř. by odstranily nerovnováhu mezi podáními učiněnými u nepříslušného soudu či do protokolu u soudu a podáními prostřednictvím datových schránek, což by odpovídalo dnešnímu technickému pokroku.

Mohlo by vás zajímat